Učitel a žák ve spojení vysílačkou

V pondělí 3. října skládali v autoškole Jaroslava Tollingera dva lidé zkoušky na řízení automobilu a jeden adept na motocykl. Venku zrána pršelo, a tak se zkušební jízda motocyklisty odkládala a čekalo se, jestli se počasí umoudří. Praktická zkouška motocyklisty se musí konat na suchu. Jaroslavu Tollingerovi tak vyšla chvilka, aby se o zkušenosti s novou vyhláškou po pár měsících podělil. „Já to považuji za krok dobrým směrem. Vždyť už jsme byli v celé Evropě se Slováky jediní, kdo učil jízdu na motorce se dvěma řidítky. Dnes je tady snaha, aby žáci co nejdříve jezdili sami, ale musí být samozřejmě dobře připravení. Současný systém je pro ně lepší. Představte si, když šestnáctiletý padesátikilový kluk měl tahat metrákového učitele,“ porovnává Jaroslav Tollinger. „Motorka je stroj pro jednoho člověka. Maximálně může těžší chlap vézt lehkou holčinu,“ žertuje, ale v principu to tak je.

Během kurzu absolvuje uchazeč po nácviku manévrů deset jízd, čtyři s řidítky a šest samostatně. „V tom máme výhodu, protože pro začátek ta řidítka přece jen máme, kdežto třeba Němci nic takového nemají. Jak to žák zvládá, to je samozřejmě individuální. Rozdíl je, když přijde kluk z vesnice, který doma po dvoře proháněl nějakého mopeda, nebo přijde někdo, kdo na to sedne úplně poprvé. Výsledkem současného systému ale je, že je sice asi třikrát náročnější a zhruba o polovinu dražší, ale z autoškol vycházejí lepší řidiči. Nemyslím si ale, že by to mělo vliv na snížení dopravní nehodovosti. Ta závisí hlavně na tom, jak se všichni budeme na silnici chovat,“ říká majitel milevské autoškoly. Sám si na auto osadil oranžový maják a pokud před ním jede motocyklista ve výcviku, tak ho používá. „Pro některé řidiče je cedule autoškoly jak rudý prapor na býka. Musí nás předjíždět za každou cenu, paní už mi takhle málem srazila z motocyklu žákyni. Řidiči v autech už si ale pomalu zvykají na situace, kdy jede motocykl a za ním auto s vysílačkou. Už se mezi nás tolik necpou,“ zmiňuje. „Tři pády už jsme taky měli, ale zatím se to vždycky obešlo bez zranění.“

Pojišťovny vyšly vstříc

Autoškola si musela pro nový systém výuky pořídit interkomy, nové helmy, obleky, kamery… Finančně náročné je pojištění učitele i žáka. „Kameru mám v autě a jízdu žáka před sebou si natáčím, abych mu mohl ukázat, co dělá špatně. A taky jsem krytý pro případ nehody,“ říká Jaroslav Tollinger. Kdo za co bude odpovědný a jak se to bude prokazovat, se řešilo poměrně dlouho. Učitelé autoškol absolvovali řadu seminářů. „Nakonec jsme si to s pojišťovnami vyjasnili a některé nám dokonce vycházejí vstříc i v tom, že pojištění můžeme platit po měsících, a když zrovna nemám žáka, tak pojistku platit nemusím,“ popisuje Jaroslav Tollinger praxi. Ideální je podle něj postupovat po jednotlivých krocích, napřed si udělat oprávnění A1 na motocykl do 125 ccm, pak v 18 letech oprávnění A2 na stroje do 35 kilowatt a ve 20 letech pak může navázat neomezené áčko. Kdo nezískává tato oprávnění postupně, může skládat zkoušku A na silné stroje až ve 24 letech.

Při zkoušce samotné musí řidič motocyklu ovládat deset manévrů, šest v rychlosti chůze a čtyři ve 40 až 50 kilometrové rychlosti. Pro nácvik pomalých manévrů si Jaroslav Tollinger vybudoval cvičnou plochu na nádvoří objektu autoškoly v Sokolovské ulici. Zkoušky se obvykle konají na parkovišti u fotbalového stadionu. U zkoušky pak po vyhýbacích manévrech přichází na řadu samostatná jízda. Učitel a zkušební komisař jedou za žákem v autě.

Od začátku roku už v autoškole Jaroslava Tollingera složilo zkoušku na motocykl novým způsobem 17 žáků, tři výcvik právě dokončují. „Je to zhruba o polovinu méně než bylo běžné dřív. To si řidičák na motorku chodili dělat lidi jen tak, aby ho měli. Teď přichází jen ten, kdo chce opravdu jezdit. Je to náročnější, ale každopádně z autoškoly vycházejí řidiči v mnohem lepší kondici,“ uzavírá šéf autoškoly.