S kým podnikáte vaše cyklistické cesty?

Základ party tvoří kantoři tělocvikáři, kteří spolu studovali v Praze, ale každý pocházel z jiného koutu republiky. Na tuto skupinu se nabalili jejich kamarádi. Všechny spojuje potěšení z objevování Evropy ze sedla jízdního kola.

Jak to vlastně organizujete?

Každý rok v prvním srpnovém týdnu máme sraz v Praze na Kulaťáku. Sejdeme se účastníci z celé republiky a ze Slovenska. Do vybrané destinace míříme autobusem. Jede nás maximálně 40, protože vlek na kola víc kol nepobere. Už při nakládání kol na parkovišti začne panovat atmosféra, ve které jsme se před rokem vraceli do republiky z našeho předchozího cyklistického putování. Vždy při tom mám pocit, i když uběhl celý rok, že jsme se neviděli jen pár týdnů. Začneme probírat, kolik kdo za ten uplynulý rok najezdil na kole, kde byl v zimě lyžovat, co se změnilo v osobním životě. Před spaním si v autobuse pustíme video o destinaci, kam právě vyrážíme. Tím se naladíme na ranní výsadek.

Ubytování máte zajištěné předem?

Na místo dojíždíme ráno, někdy až kolem poledne. A hned začíná první etapa našeho cyklistického putování. Autobus odváží zbytek bagáže do místa, kde budeme trávit první noc. Takto se to opakuje celý týden. Ráno si vždy připravíme kola a výstroj na další etapu. Večer dojedeme do nového kempu, kde na nás čeká autobus. Kempy jsou objednané dopředu, aby se nestalo, že neseženeme místa k přespání.

Jak volíte trasy?

Před každou etapou děláme poradu. Místo dojezdu je jasné, ale jak se dostane k cíli, záleží na každém z nás. Někdo se rozhodne pro nejkratší trasu. Někdo si vyhledá v okolí trasy místa, která by rád viděl. Potom najede víc kilometrů. Když se večer sjíždíme v kempu, tak na sebe pokřikujeme: „Kolik dneska?“ Někteří najedou 60 kilometrů, ale další klidně přes 100 kilometrů.

Kolik kilometrů najedete během cesty?

Je rozdíl, jestli se jede v Pobaltí nebo na hornaté Korsice. Náš hlavní cíl není najezdit co nejvíce kilometrů, ale hodně toho vidět, zažít. Nechceme městy pouze projíždět. Většinou máme dopředu nastudované, co je v daném městě zajímavé. To se snažíme nalézt a prohlédnout si. Dříve jsme najezdili okolo 700 kilometrů. A to už člověk pozná kus země. Například Belgii jsme projeli od severu k jihu. Startovali jsme ve francouzském Dunkerque. Každý den jsme navštívili jedno z měst – Bruggy, Gent, Antverpy, Brusel… Nejčastěji jsme projížděli Francii. Navštívili jsme Provence, Bretaň, Gaskoňsko. Jeden rok jsme jeli podél Loiry od Atlantiku k Orléans. Loni jsme měli cestovat po Burgundsku. Já bych klidně jel, mělo to být v srpnu. Ovšem kolegové většinou nechtěli, tak jsme nakonec tuto cestu odložili na letošní rok.

Která destinace se vám líbila nejvíc?

Rád se kochám pohledem do krajiny, ale ještě raději navštěvuji města. Krásná jsou ta již zmíněná belgická, pak toskánská – Florencie, Siena, Pisa. Moc se mi líbil Lübeck, Vilnius. Ve Francii hlavně města v oblasti Bretaně. Jako výtvarník chápu, proč si zrovna tento kraj oblíbil Jan Zrzavý. Neomítnuté kamenné domky, kostelíky. Přístavy s plachetnicemi rozeseté po skalnatém pobřeží. To je nádhera, která patří k tomuto koutu země. To je to, co najdeme na obrazech Jana Zrzavého. Evropu máme projetou od Pyrenejí k Estonsku. Vyhýbá se nám jih. Rád bych projel Albánii, Černou Horu… Ale ostatní mě přehlasují a jede se jinam.

Existuje místo, kam byste se rád vrátil?

Nechci se někam vracet. Chci poznávat stále něco nového. Život je příliš krátký na to, aby člověk procestoval celý svět. Uvažuji o Asii. Není problém dát kolo do krabice a letět. Jenže teď jsou všechny plány na vodě.

Zážitků asi máte nepřeberně…

Zajímavé je, jak funguje paměť. Když začneme vzpomínat na cestu v Pobaltí, tak si nikdo nevzpomene na luxusní kemp v Lotyšsku, ale každý začne vyprávět o tom následujícím v Litvě. Sprchu tam tvořily čtyři dřevěné sloupy, na kterých stála kovová lejta – nádrž. Sprcha fungovala tak, že se zatáhlo za provázek, který otevřel výpusť na lejtě a začala téct voda. Ovšem voda měla teplotu podle toho, jak ten den svítilo slunce. Ve stráni stála krásná zdobená dřevěná kadibudka. Majitelka kempu, když viděla, jak se našim kolegyním nechce do její sprchy, rozdělala oheň v sudu – sauně na břehu Baltu. Pak jsme se o místo prali. Balt měl 14 stupňů.

Prožil jste i nějakou pernou chvíli?

Stávají se i nepříjemné události. Naštěstí jich není tolik. Problém je, když vám ukradnou kolo. Kromě vzteku z toho, že vám někdo ukradl drahou věc, nezbývá nic jiného než zbytek cesty odjezdit v autobuse. Ale zažil jsem i skutečně perné chvíle. Například v Toskánsku. Tam mi malý Ital vyjel z vedlejší uličky přímo pod kolo. Spadli jsme oba dva na zem. Chlapce jsem začal zvedat ze silnice a zjišťovat, jestli se mu něco nestalo. Najednou z baru vyběhli chlapíci a začali si mě „podávat.“ Snažil jsem se jim vysvětlit, že to nebyla moje vina, ale je to vůbec nezajímalo. Naštěstí přiběhl další muž, stoupl si mezi nás a mně naznačil, ať ujedu. Tak jsem ho rád poslechl a ujížděl pryč.

To zní jako drama…

Další perné chvilky jsem zažil na Korsice. Přehnal jsem to s rychlostí při sjezdu v serpentinách. Narazil jsem do ochranné zdi u silnice. Přepadl jsem přes zeď a držel se za okraj. Naštěstí jsem se udržel. U kola jsem urazil šlapačku, ale do cíle jsem dojel. Jizvu na noze mám dodnes. Nepříjemné bylo například i to, když jsem se ve Francii ztratil. Nezaznamenal jsem si místo dojezdu. Neznal jsem adresu kempu ani telefonní číslo. Bylo těžké se ptát na cestu, když jsem nevěděl, kam jedu. V Antverpách, kde nejsou mosty přes řeku, ale tunely pod hladinou, jsem jen tak tak stihl poslední výtah, kterým se sjíždí dolů do tunelu. Ten je přes noc zavřený. Musel bych přespat někde na lavičce. Ale to už jsou spíš úsměvné okamžiky.

Máte záložní plán, pokud se ani letošní cesta nebude moci uskutečnit?

Současná situace cestování skutečně nepřeje. V loňském roce jsme po 15 letech nikam necestovali. V plánu je odložené Burgundsko. Obávám se, že se blíží konec této tradiční dovolené. Parta lidí, se kterou jsem najezdil tisíce kilometrů, by mi chyběla. S většinou z nich bych se už asi nikdy neviděl. Cyklistika je životní styl. Krásná kombinace je, když se projedu na kole, potom si zaplavu a v noci maluji. Takže na kole budu samozřejmě jezdit dál.