Rudolfov má pro tohoto výtvarníka zvláštní kouzlo a přiměl ho sáhnout hluboko do své paměti a vykutat poklady ze svých vzpomínek. „Když mi bylo asi šestnáct let, jezdil jsem sem malovat kostelíček,“ potěšil místní vztahem ke krásné dominantě jejich města, které je spjaté s těžbou stříbra a dodnes si toto slavné období připomíná. Dolování se Konrádovi líbí i jako širší téma, kterého ho inspirovalo k výběru kolekce pro výstavní síň. Muzeum je otevřené o víkendu od 11 do 17 hodin, v pondělí a v úterý je zavřeno.

Lidé tam mohou vidět téměř třicet obrazů, mezi nimiž jsou jak zcela nové, tak i staršího data. Dokonce se tam ocitla dvě díla ve zvláštním vztahu: reakcí na výsledek amerických voleb je olejomalba Kostky jsou vrženy. „Vyhodnotil jsem to tak, že začíná hra ve vysokém stylu. Je rozhodnuto a lidé jsou jen posouváni na podivné šachovnici,“ vysvětlil. Naproti tomuto obrazu visí velké plátno nazvané Keltská bohyně plodnosti, které Konrád vytvořil v roce 2000 a bylo vystavené i ve Washingtonu. Nyní i autora samotného překvapilo, že tyto obrazy mají ve svém pojetí něco společného, ačkoli je dělí celé čtvrtstoletí.

Prostor Hornického muzea, kde se pravidelně konají velmi inspirativní výstavy a další zajímavé akce, se mu velmi líbí – navíc je vždy znát, že tam lidé rádi chodí a atmosféra zde bývá mimořádně příjemná. Tuto vernisáž uvedla kronikářka Helena Stejskalová, která malíře k výstavě přemlouvala téměř rok a byla moc ráda, že se to konečně podařilo – a zrovna na jaře, protože autorovy obrazy jsou plné sytých barev. Prozradila také, že malíři letos vyjde kniha, kterou nazval Narkóza. Hlavním motivem, který ho vedl k napsání knihy, byly úvahy nad tím, jak tvůrčího člověka toužícího se nějak vyjadřovat ovlivňuje tělesný handicap.

-alb-