Sportovní ředitel klubu Sršni Písek Miroslav Janovský ml. o svém bývalém hráči řekl: „Největší hvězdou, kterou jsme vychovali, je Vítek Krejčí. Hrál basket jenom za Sršně a pak už od čtrnácti let jenom za španělskou Zaragozu. Už v minulé sezoně sbíral nějaké minutky v A týmu a ta letošní, kdy podepsal tříletou smlouvu, už je pro něho další krok dopředu. Je to vlastně jeho první profesionální smlouva v životě, s kterou hraje nejvyšší španělskou soutěž. Nejen, že se prosazuje ve Španělsku, ale nakoukl i do českého národního týmu mužů. Jenom těsně mu utekla nominace na nedávné mistrovství světa v Číně. Nedávno jsem s ním mluvil a strašně ho to mrzelo. Ale věří, že v národním týmu bude hrát stále větší roli a třeba i přebírat žezlo po takových hráčích jako je Tomáš Satoranský. A právě ten o něm nedávno prohlásil, že to je momentálně největší naděje českého basketbalu.“

V době „klidu zbraní“ všech sportovců měl Vít Krejčí dost času na rozhovor pro Písecké postřehy:

Svoje žákovské basketbalové roky jste prožil v Písku, vzpomenete si někdy na zážitky v dresu Sršňů?
Ano, moc rád na to vzpomínám a stále jsem se spoustou spoluhráčů v kontaktu do dnes. Rád se do Písku v létě vracím.
Do Španělska jste odešel v době, kdy jste ještě chodil na základní školu. Jak potom probíhala vaše studia?
Chyběl mi ještě jeden rok na základní škole a pak jsem šel na Obchodní akademii v Plzni. Studoval jsem dálkově s tím, že když jsem na Vánoce a po sezoně přijel domů, dělal jsem ve škole testy.
Ve čtrnácti letech jste zamířil rovnou do Zaragozy. Jak těžké to byly začátky v cizí zemi?
Bylo to hodně náročné, ale jazyk jsem se naučil poměrně rychle. Jsem moc vděčný, že mamka doma vše nechala a na rok odjela se mnou, abych si začal plnit svůj sen.
Neměl jste někdy myšlenky se tam na všechno vykašlat a vrátit se domů?
Od začátku jsem si šel za svým snem a přes všechny překážky se zatím úsilí vyplácí.
Co zvítězilo nad steskem po vlasti a třeba i kamarádech?
Hrozně mi pomohla rodina. Všichni mě moc podporovali a podporují dodnes, což je skvělá motivace.
Vydržel jste a po pěti letech jste se konečně dočkal své první profesionální smlouvy. Na jak dlouho jste ji podepsal?
Jsem rád, že po tolika letech můžu pokračovat v Zaragoze, kterou už dobře znám a už jsem tu jako doma. Smlouvu jsem podepsal na další tři sezony.
Jak se vedlo vám a celému týmu v letošní sezoně, která však zůstala nedokončená?
Klub zažívá nejlepší sezonu v historii, kdy jsme v tabulce na třetím místě pouze za Madridem a Barcelonou. V Champions league jsme skončili na prvním místě ve skupině a postoupili do čtvrtfinále. Individuálně se cítím každým zápasem na hřišti lépe a hraju ve větší pohodě.
Na jeden z atraktivních duelů, s věhlasným Realem Madrid, vás přijel podpořit jeden z píseckých trenérů Miroslav Janovský. Potěšilo vás to?
Moc rád jsem trenéra viděl a po zápase jsme zašli na oběd a pokecali o dění v Písku, což mě potěšilo.
Brzy po tomto zápase přišlo asi trochu rozčarování. Přerušení soutěže a karanténa pro celý tým, protože jeden z hráčů Realu měl pozitivní test na koronavir. Co to pro vás a celý španělský basketbal znamená?
Všichni sportovci jsou zvyklí na velkou zátěž, takže zůstat doma je pro všechny velmi těžké, ale snažíme se udržet v kondici. Zatím je liga pouze odložena, takže brzy uvidíme, jestli se situace zlepší a budeme v soutěži pokračovat.
Jaká jsou ve Španělsku kvůli pandemii opatření?
Byl jsem v karanténě, která mi už skončila. Pravidla jsou tu stejná jako v Čechách, takže mohu opustit byt pouze kvůli nejnutnějším věcem.
Co dělá a čím se baví sportovec, který je téměř každý den v plné zátěži a ze dne na den mu zakážou sportovat?
Nedávno nám přivezli kola a nějaké činky domů, takže už můžeme dělat více věcí, ale pořád je to hodně limitující.
Nemáte chuť se vrátit domů a v kruhu rodiny přečkat, než se virus přežene?
Určitě! Myslím, že v takových chvílích by měla být rodina spolu. Alespoň se s nimi spojuji přes telefon.
V současnosti nejlepší český basketbalista a jediný, který hraje nejvyšší basketbalovou ligu v Severní Americe (NBA) Tomáš Satoranský o vás svého času prohlásil, že jste momentálně největší talent českého basketu. Zaregistroval jste toto prohlášení a nezatočila se vám z toho trochu hlava?
Rozhodně si toho vážím, ale snažím se zůstat nohama na zemi a nepřipustit si to moc k tělu.
S touto hvězdou jste se potkal při akci národního týmu i na palubovce. Jak vnímáte tohoto hráče?
Bylo skvělé s takovým hráčem trénovat každý den. Jeho cílem je se stále zlepšovat a co nejvíce pomoci týmu.
Účast na letním mistrovství světa v Číně vám na poslední chvíli utekla o pověstný fous. Hodně to mrzelo?
Prvních pár dní to bylo velmi těžké, ale poté jsem to využil jako skvělou motivaci stále a ještě více se zlepšovat.
Až se všechno to zlé, co se dnes kolem nás v celém světě děje přežene, do čeho se nejdřív vrhnete?
Nemůžu se dočkat až budu zpátky na hřišti, už mi basketbal hrozně chybí.
Čeho byste chtěl ve vašem milovaném sportu a hodně slibně se rozvíjející kariéře dosáhnout?
Chci být ten nejlepší basketbalový hráč, co dokážu. Jsem odhodlaný si jít za svým snem, kterým je NBA.