Osmdesátá léta byla ve znamení boje s nemocemi, v devadesátých zase včelaře trápila nízká cena medu. Zafungovaly ale dotace a třeba rok 2015 byl pro dačické včelaře zajímavý v tom, že místní firma Pokorný začala vyrábět plastové úly. Dnes má základní organizace dačických včelařů 128 členů, kteří pečují o 1600 včelstev v katastrálním území 36 obcí. Většina z nich jsou malovčelaři s počtem včelstev okolo deseti.

Ke skalním včelařům v Dačicích patří po většinu svého života Jaroslav Pokorný. Podle něj je včelařina mezi lidmi opět atraktivní činností. Mimo vlastní práce kolem úlů je ale důležitá hlavně chuť se vzdělávat, správně o včely pečovat, vědět, kolik medu vybírat a kvůli včelím nemocem znát i léčebné postupy.

„Dneska už nemůžeme včely nechat žít na divoko. Tam by se nedaly dělat veterinární zásahy, kontrola a diagnostika nemocí. Včelař by měl znát i biologii včely, to je podstatné. Pokud se ve včelách něco děje, je to otázkou dvaceti jednadvaceti dnů, co se vylíhne dělnice, za šestnáct dnů se líhne matka a za čtyřiadvacet trubec,“ zmínil včelař.

V posledních letech včelaře trápí vyšší úhyny včelstev. To způsobuje mnoho faktorů a je čím dál těžší chovat silná zdravá včelstva, která budou schopná vykonávat opylovací činnost. Jedním z důvodů je onemocnění včelstev a dále pak také nedostatečná a nekvalitní včelí pastva. Podpořit včelstva nejen na Dačicku může každý, když bude třeba i jen v truhlíku za oknem sázet včelařsky významné rostliny.

O včely se na Dačicku učí starat i nová generace. Místní kroužek mladých včelařů vede Jaroslav Pokorný už šest let. Dětem předává vše, co má každý včelař během celého roku dělat. „Včely sice vyžadují kontrolu, ale nemusí se k nim každý týden, nebo dokonce častěji, chodit a dívat se, co se u nich děje. Ale pokud znám biologii včely, stačí to jen jednou za čas. Na jaře se péče rozšiřuje a teď na konci května se začne vytáčet med. Při zazimování se pak mají včely krmit a léčit,“ dodal včelař.

Včelařský kroužek navštěvuje každým rokem přibližně dvanáct dětí, od druhé třídy až po deváťáky. Funguje hodinu až dvě vždy jednou za týden. Zázemí má na nové škole, kde je vedle včelína k dispozici i dílna nebo učebna pro výuku teorie. To, že včely dokáží děti zaujmout, není žádné překvapení. A určitě stojí za pozornost i zajímavé údaje o jejich životě. Včela létá skoro třicítkou v hodině, mávne křídly dvě stě krát do vteřiny, což je mimochodem důvodem, proč bzučí. Za jedinou minutu zvládne navštívit i desítku květů. Při sběru medu pak dělnice nalétají víc jak padesát sedm tisíc kilometrů a jedna včela za svůj přibližně šestitýdenní život zvládne vyprodukovat kolem devíti gramů medu.

„Poslední včelařská sezóna nebyla moc slavná. Byl sice nektarový med a květový, lesní jsme ale v podstatě neměli. Je to díky tomu, že nám tu lesy zmizely, hlavně smrkové. Ale nevidím to tragicky, protože porostou nové stromy a med bude, i když možná v trochu jiné skladbě,“ zakončil Jaroslav Pokorný.