Napřed poněkud překvapilo, že zatímco dopravní značka se zákazem zastavení může být osazena u obrubníku, označník autobusové zastávky někdo instaloval do chodníku až těsně u domu. Pochopitelně, že se to majitelce domu nelíbí. Vyjde ven – a rovnou do značky. Proč bylo vybráno toto umístění, na to jsme adresovali dotaz odboru dopravy milevské radnice, na odpověď zatím čekáme. 

V zákazu zastavení před školou ale každé ráno zastavují desítky aut, které přivážejí děti do školy. Strážník přitom stojí u přechodu opodál a nereaguje na to nijak. „To je tady denodenně. Kdybych řešil auta, bude mezitím přejeté nějaké dítě,“ vysvětloval dnešní muž ve službě, proč si porušování zákazu zastavení nevšímá. Značka se prý instalovala proto, aby řidiči aspoň trochu respektovali autobusovou zastávku. „Když tam značka nebude, budou tady stát auta natrvalo,“ zmínil strážník.

Jestli ale zastavování v zákazu zastavení nevadí, proč se neinstaloval spíš zákaz stání?

Ranní dopravní nářez u školy umí taky pěkně zkomplikovat auta, která si rovněž navzdory zákazu stoupnou přímo před vchod do polikliniky. Nejenže tam nemají stát, ale není přes ně pak vidět na přechod. Dva proudy aut se navíc nemohou kolem polikliniky míjet a vznikají zácpy. A poměrně často si tu do zákazu stoupne i sanitka…

Milevsko se zkrátka jeví jako město značek, za které se zbytečně vyhodily peníze.