Čím jste se bavil, než jste se vrhl do dostihového sportu?
V dostihovém prostředí se pohybuji bezmála patnáct let. Než jsem se tomuto odvětví začal věnovat, tak jsem se hlavně bavil sportem, rodinou a dětmi. Pocházím ze sportovní rodiny, kde otec byl vášnivým motoristou, úspěšným plochodrážním jezdcem a bratr velice úspěšným hokejistou, který od šestnácti let hrál stabilně nejvyšší hokejovou soutěž za tehdejší POLDI Kladno, prošel všemi mládežnickými reprezentačními výběry, a což možná málokterý Písečák ví, se v roce 1986 jako vůbec první Písečák objevil na draftu do NHL, kde si ho vybrali L.A. Kings. Tehdejší doba však nedovolovala odchodu za hranice jinak než emigrací, takže pokračoval v tehdejším Československu, kde hrál až do roku 1991 za Motor České Budějovice. Později pak odešel do zahraničí. Já jsem se aktivně věnoval fotbalu a doplňkově stolnímu tenisu. Po absolvování vojenské služby, kde jsem rukoval na sportovní rotu a hrál za fotbalový klub VTJ České Budějovice, jsem se vrátil zpět na písecký Spartak. Při zimním turnaji jsem si však vážně poranil levý kotník a tím se kapitola mé sportovní kariéry uzavřela.

Jak a proč jste dospěl k rozhodnutí, že z fotbalu přesedláte na koně? Seděl jste někdy na koňském hřbetě?
Velmi často slyšíme, za vším hledej ženu, ale u mě by spíše platilo, za vším hledej děti. Mým prvním kontaktem s koňmi byla láska k těmto tvorům ze strany mé tehdy asi devítileté dcery Zuzky, která trávila veškerý volný čas u koní na chalupě v Chrastinách a pod vedením své mentorky a trenérky Evy Baxové začala trénovat jízdu na koni. Jelikož se trenérce jevila jako velký talent, tak mne oslovila a přesvědčila mě a mojí ženu Martinu o koupi vhodného koně pro dceru – začínající jezdkyni. Koupili jsme tehdy našeho prvního koně, kterým byla zkušená a hodná teplokrevná klisna Flora. No, a tím se to celé rozjelo. Pamatuji si, jak jsme se předháněli, kdo bude kobylku čistit, sedlat a vodit, úplně nás to pohltilo a celá moje rodina se do koní zbláznila. Jako druhého koně jsme krátce na to pořídili bělku Ellí, se kterou jsme objížděli parkurové soutěže, kde v sedle bývala Adéla Baxová. To vše bylo moc fajn a moc nás to bavilo, ale při návštěvě dostihů ve Velké Chuchli jsem teprve pochopil, že pokud se chci v budoucnu věnovat koním, je to právě plemeno anglického plnokrevníka a rovinové dostihy. To je při přirovnání k motorizmu koňská Formule 1. Nádherní vrcholoví atleti, rychlost, dynamika a neuvěřitelná atmosféra. Ano, v koňském sedle jsem několikrát seděl, ale nikdy jsem neztratil příliš velký respekt a nikdy jsem nebyl pro koně v sedle šikovným partnerem, takže jsem v klidu a s úsměvem usoudil, že jim budu prospěšnější ze země.

Celý obsáhlý a zajímavý rozhovor s Martinem Bláhou najdete v čerstvých Píseckých postřezích, které právě míří na pulty trafik a novinových stánků.