Účastníci armádního Svatováclavského pochodu jsou na cestě k Blaníku
Zobrazit galerii
(55)
TÁBOR - Na 350 lidí - z řad příslušníků armády i veřejnosti, se zaregistrovalo na Svatováclavský pochod, jehož druhý ročník dnes pořádá 42. mechanizovaný prapor Armády ČR z Tábora. Ráno po sedmé se na všechovském letišti řadili do fronty u prezence, někteří už tam i ve stanovém městečku přespali. Účastníci nabírali po ránu energii. Někdo horkou kávou, někdo frankfurtskou polévkou, někdo klobásou z vojenské polní občerstvovny. Táborský armádní prapor nese název Svatováclavský a pochod pořádá k uctění svého patrona. V osm ráno účastníky pochodu přivítali ve startovní bráně velitel praporu Daniel Cedul a starosta Tábora Štěpán Pavlík. Výtěžek ze startovného vojáci věnují pro dvě organizace - Domácí hospic Jordán a IMY ze Soběslavi, odkud pomáhají rodinám s postiženými dětmi. Jejich zástupkyně Lucia Markovová Kopřivová a Klára Csirková za to na startu všem moc poděkovaly. A pak už účastníci v jednotlivých vlnách po čtvrthodinách vyráželi na trasy. Ty jsou tři - 10, 38 a 78 kilometrů. Cílem pro obě delší trasy je hora Blaník nad Louňovicemi. Na startu byli všichni plní optimismu, v první vlně byl vidět dokonce i jeden běžec.
Účastníci nejdelší trasy mají za úkol dojít v limitu 20 hodin na Blaník a zpět na všechovské letiště. Jak prozradili organizátoři, jeden ze zkušených pochodníků jim říkal, že dokáže držet celou dobu tempo sedm kilometrů za hodinu. První navrátilce z nejdelší trasy tak mohou v cíli na Všechově očekávat kolem sedmé večer.
Na účastníky prostřední 38 kilometrové trasy budou čekat pod Blaníkem v Louňovicích vozidla, která je odvezou zpět. Pro rodiny s dětmi je určen malý desetikilometrový okruh. Na ten vyrazily například děti Martínkovy, Štoncnerovy, Roupcovy a Bubníkovy z Jindřichova Hradce s maminkami. Doprovázely tatínky, kteří se pustili na nejdelší trasu.
Na svoji premiéru na nejdelší trase se ráno chystaly také dvojčata Lenka a Nika Řezníkovy z moravských Boskovic. Nka studuje Univerzitu obrany v Brně, její sestra Masarykovu univerzitu. Co je podle nich na takovém pochodu hlavní – dobré boty? „Spíš pevná vůle,“ smály se. Zkušenost přidala jejich kamarádka a spolužačka Květa Horáková z Přáslovic, která už loni v Chrudimi jednu sedmdesátku šla. „První krize přišla někdy po půlce a nejhorších bylo posledních pět kilometrů. To jsem myslela, že to vzdám. Šla jsem ale ve skupince asi s patnácti klukama, tak to prostě vzdát nešlo,“ zavzpomínala na chrudimský pochod Květa Horáková.
Že si mnozí účastníci nejdelší trasy sáhnou na dno sil, o tom není pochyb. Kaplan Svatováclavského praporu Petr Haška je proto na cestu vybavil modlitbou a připomněl: „Nezlomnost, obrana pravdy, ochrana slabších, boj proti křivdám a bezpráví, to jsou hodnoty našeho útvaru.“ Dodal, že v hoře Blaník podle pověsti spí svatý Václav se svými rytíři a čekají, kdy české zemi bude nejhůře, aby vyrazili na pomoc. „Nechte je spát, ještě to není tak špatné,“ nabádal kaplan Haška.
Po deseti kilometrech jsou na trase připraveny kontroly. Účastníky Svatováclavskho pochodu uvidí obyvatelé Jedlan, Mladé Vožice nebo Kamberku, z Louňovic se pak nejdelší trasa vrací přes Vyšetice, Vrchotovice, Petrovice, Prudice nebo Chotoviny a Radimovice u Tábora. Tam už možná mnozí uvítají od místních aspoň morální podporu a povzbuzení, aby zdrávi došli až do cíle.
Diskuse k článku