Začal před osmi lety cyklem Klasici v ulici – koncertováním na ulici před hospůdkou Aux Café za táborskou radnicí. Venkovní účinkování ale bylo velmi riskantní kvůli počasí, a tak se seriál koncertů stěhoval a podle nového působiště dostal nový název Klasici na Střelnici. Koncerty si našly své publikum a díky jejich kvalitě i věhlasu je město Tábor zařadilo mezi top akce táborské kultury, kterou zaštítí v příštích čtyřech letech stabilní částkou.

Tomáš Hubka, který osm let vytloukal klín klínem, z vybraného vstupného pořádal další koncert a k tomu musel sehnat sponzorskou podporu i přemluvit své přátele, aby mu z obvyklého honoráře trochu slevili, zatím na této aktivitě nevydělal ani korunu. Ani teď s příspěvkem města nezbohatne. Jen bude mít menší nervy z podstoupeného rizika a klidnější spaní.

Letos si Tomáš Hubka splnil přímo obří sen. Uspořádal 18. ledna novoroční koncert symfonického orchestru s houslisty Václavem Hudečkem a Janem Mráčkem. Symfonický orchestr měl v Táboře premiéru a ukázalo se, že posluchači umí tuto výjimečnou událost ocenit. Koncert přilákal do táborského divadla přes 600 lidí.

Aby se takový koncert zaplatil jen ze vstupného, musely by lístky stát minimálně 600 korun. To si na jihočeském rynku pořadatel Tomáš Hubka dovolit nemůže, ačkoliv v Praze se za stejný program platí mnohem víc. Vstupenky stály od 440 do 290 korun a to bylo možné spolupořadatelským zapojením Divadla Oskara Nedbala, pomocí sponzorů a záštitou náměstka jihočeské hejtmanky pro kulturu Pavla Hrocha.

Publikum si tak v Táboře užilo nevšední kulturní událost v podání Epoque Symphony Orchestra s dirigentem Tomášem Braunerem, české houslové legendy Václava Hudečka a také 28 letého Jana Mráčka, kterého Václav Hudeček společným účinkováním vyzdvihuje jako jeden z nejvýraznějších houslových talentů.

V divadle zaznělo například Valse Scherzo pro housle a orchestr od Čajkovského, Dvořákova Romance f moll pro housle a orchestr, ze Smetanova díla symfonická báseň Šárka z cyklu Má vlast nebo Ravelova Rapsodie Cikánka. Koncert vyvrcholil skladbou Navarra op. 33 od Pabla de Sarasata pro dvoje housle a orchestr a posluchači odcházeli nadšení. Tomáš Hubka tak milovníky klasické hudby navnadil a na stole je otázka – co bude dál?

„Byl to obrovský finanční risk, na přípravách jsem pracoval půl roku a doufám, že jsem tím ukázal, že jsem schopen zorganizovat prestižní akci,“ říká Tomáš Hubka. Málokoho napadne, že celý program musí mít také zkoušku, na tu se musí sejít nejen všichni enormně vytížení hudebníci, ale musí se pronajmout také odpovídající sál. V tom vyšel Tomáši Hubkovi vstříc Český rozhlas zapůjčením prostor v Praze a někteří hudebníci na zkoušku mířili přímo z letiště po návratu ze zahraničního turné.

„Standardní poměr při takových akcích je, že 30 procent nákladů pokryje sponzor, 30 procent jsou granty a 30 procent se vybere ze vstupného. U táborského novoročního koncertu bylo potřeba, aby vstupné pokrylo 60 procent nákladů a tak jsem žil do poslední chvíle v nejistotě, jestli lidé přijdou. Snadné není ani postavit program. Například jsme chtěli zařadit Prokofjeva, ale Ochranný svaz autorský požaduje za půjčení not desetitisíce. Noty jsou k dispozici bezplatně až 70 let po smrti autorů. Jinak se za zapůjčení platí podle kapacity sálu a výše vstupného,“ dává Tomáš Hubka nahlédnout do zákulisí.

Příznivci krásné hudby ho ale nenechali na holičkách, přišli v počtu nad očekávání hojném a to mu dodalo elán do dalších pořadatelských počinů. V rámci cyklu Klasici v Táboře plánuje letos ještě osm koncertů. Například 7. září v děkanském kostele, kde zazní Pergolesiho Stabat Mater s dirigentem Janem Talichem a sólistkami, sopranistkou Kateřinou Kněžínkovou a mezzosopranistkou Markétou Cukrovou.

„Umělci mi mnohokrát vyšli finančně vstříc, protože jinak bych takové koncerty v Táboře uspořádat nemohl. Finančně nejnáročnější je ale technika, zvuk, světla a na tom se ušetřit nedá,“ říká Tomáš Hubka. Velkým handicapem je, že Tábor nemá koncertní sál. Pro koncertování pod oblohou jsou podle něj v Táboře krásná místa – na jordánské plovárně, na nádvoří hradu Kotnov nebo třeba v zahradě Střelnice, ale přenos do sálu při nepřízni počasí by byl problém. Tomáš Hubka naznačuje, že třeba bývalá Křižíkova elektrárna u Lužnice je dost velká, aby tam sál mohl vzniknout. „Nevím ale, jaké plány tam město má,“ dodává.

V rámci podzimního cyklu Klasici v Táboře by rád přivezl Dětskou operu Praha, buď s minioperou Tři bratři od Svěráka a Uhlíře nebo s Rybovou mší vánoční, která je pojata jako pohádkový příběh. „Hledám pro to teď vhodné prostory, napadla mě třeba sokolovna,“ říká hudební nadšenec.

Rád by v Táboře přivítal i cimbálovou muziku České filmarmonie, Pražské komorní sólisty s Radkem Baborákem nebo houslistu Jiřího Vodičku, který je koncertním mistrem České filharmonie. „Vždycky mám sem a pak levnější alternativu,“ prozrazuje, „dlouhodobě bych si přál, aby tu každý rok byl Václav Hudeček, protože on je takovým patronem mladých talentů. Provozuje hudební akademii v Luhačovicích a na konci vítěz těchto kurzů získává mistrovský nástroj. Já bych chtěl, aby do Tábora každý rok přivezl mladého houslistu, který má mezinárodní perspektivu. Jsme teď svědky úkazu století, kdy na české hudební scéně jsou tři obrovské houslové talenty – Jiří Vodička, Jan Mráček a Josef Špaček.“

„Začali jsme před osmi lety cyklem Klasici v ulici, postupně se pouštím do odvážnějších projektů, jen loni jsem přivezl do Tábora na 200 umělců. Abych se tomu mohl věnovat víc, manželka nastoupila jako dramaturgyně do divadla a já na rodičovskou dovolenou,“ zmiňuje Tomáš Hubka. „Kolem hudebního cyklu Klasici v Táboře se už soustředila i skupina sponzorů, což jsem moc rád, protože já nejsem žádný marketingový mág a tohle moc neumím. Potřebovali bychom ale záštitu jednoho velkého, generálního partnera a toho zatím nemáme. Podařilo se mi získat podporu kraje, budeme žádat i státní fond kultury. Ten přispívá na akce s prokazatelnou historií a tu snad už teď můžeme nabídnout. Město Tábor mě letos podpoří částkou zhruba 100 tisíc, ale nenutí mě dělat sedm nebo osm koncertů. To já chci za rok uspořádat dva velké a pět menších koncertů a přivézt do Tábora kvalitní umělce, za kterými by se lidé jinak museli vydat minimálně do Prahy,“ uzavírá vyprávění Tomáš Hubka.