Při sledování televizního zpravodajství mi nemohlo uniknout několikadenní úsilí předsedy vlády přesvědčit společnost, že je vše v pořádku a boj s covidem stát i kraje na všech frontách zvládají. Podobně mluvil i ministr zdravotnictví, paní hejtmanka se na mě zase v blízkosti mého bydliště usmívá z předvolebního plakátu s heslem Víme, jak bezpečně dál. Poslední dny mě ale přesvědčily, že je to trochu jinak.

Během nedělní večeře jsem zjistil, že vůbec nevím, jak chutná. A záhy i to, že nic necítím. Když nepomohly ani kapky do nosu, tak mi bylo jasné, že by to mohl být covid. Poučen radami, jak se chovat, jsem chtěl telefonicky informovat svou praktickou lékařku, dojít se rychle otestovat a v případě pozitivity co nejdříve informovat své blízké. A realita?

Celé pondělní dopoledne jsem se své praktické lékařce nemohl dovolat, telefon střídavě vyzváněl anebo byl obsazený. Zkusil jsem proto i svou závodní lékařku. Té jsem se dovolal bez problémů, mé příznaky vyhodnotila jako indicie vedoucí k testování, sdělila mi ovšem, že ona mi elektronickou žádanku na test vystavit nemůže, že to smí udělat jen můj praktický lékař. Proč to ale není možné? Závodní lékař má člověka přece také v evidenci a telefonicky snad umí situaci vyhodnotit podobně jako praktik, jehož osobně naštěstí navštěvuji zhruba se stejnou frekvencí. Poslal jsem tedy k mé praktické lékařce svého syna. Zjistil, že má dva týdny dovolenou. Jak je možné, že v době, kdy se nemá s řadou příznaků do ordinací chodit osobně, nemusí mít praktický lékař ani záznamník na telefonní lince, kde by se pacient dozvěděl o jeho nepřítomnosti a zastupujícím lékaři? Alespoň že to bylo uvedeno na dveřích! Ano, syn mi měl zavolat a já měl kontaktovat zastupující lékařku opět telefonicky, ale snad mu lze v jeho patnácti letech odpustit, že mi chtěl žádanku na test zajistit a k lékařce s respirátorem došel. Tam mu to bylo hned vyčteno a pak proběhly dva pokusy o zaregistrování elektronické žádanky na testování (nakonec mě tedy objednával lékař, který mě – na rozdíl od mé závodní lékařky – nikdy neviděl), při nichž prý systém spadl, takže si paní doktorka nebyla jistá, zda mě vlastně objednala. Zato mi zvládla vypsat karanténní neschopenku, aniž by věděla, že o ni mám zájem. Vzhledem k mému pracovnímu vytížení a příznakům nemoci, které mě nijak zvlášť neomezovaly, jsem se totiž v zaměstnání domluvil na práci z domova, ostatně hned v pondělí jsem se účastnil dvou on-line porad.

Snaha dovolat se na telefonní linku odběrového místa táborské nemocnice dopadla podobně, neustále byla obsazená. A tak mi nezbylo, než si do nemocnice s respirátorem dojít. Největší šok mě čekal ale až na místě, kde jsem se dozvěděl, že nejbližší volný termín na odběr je přesně za týden! Což znamená, že než by mi vzorek odebrali a vyhodnotili, už by všem, koho jsem mohl nakazit, uběhla doba desetidenní karantény a po celou tuto dobu by mohli dál šířit virus. Pak se opravdu nelze divit denně rapidně narůstajícím počtům nakažených! Nemůže-li táborská nemocnice vyhodnotit více než 80 testů denně, neměli by být prioritně testování pacienti s příznaky, u nichž víc než u bezpříznakových lidí v karanténě hrozí, že někoho dalšího nakazili? Anebo – byl by takový problém všem zaregistrovaným k odběru (případně alespoň těm s příznaky) vzorky odebrat a převézt je na jiné pracoviště holdingu Jihočeské nemocnice, zřizovaného (stejně jako jednotlivé nemocnice) Jihočeským krajem? Zjevně to problém je, takže mají pacienti s covidem raději sami jezdit z okresu do okresu. Dozvěděl jsem se totiž, že mohu zkusit obvolat další krajské nemocnice, že jsou prý někde čekací doby kratší. Na jednu stranu dobrý tip, ale to opravdu nikoho v holdingu od jarní první vlny nenapadlo, že v době, kdy mají už i děti na základní škole elektronické žákovské knížky, by mohl existovat jednotný (a nejlépe pacientům on-line dostupný) objednávkový systém pro celý kraj?!

Doma jsem na webu ministerstva zdravotnictví našel celorepublikový seznam odběrových míst i s kontaktními telefony, škoda jen, že není aktuální, takže se jeho informace o odběrové době v řadě případů liší od reality uvedené na webech jednotlivých nemocnic. Alespoň že jsem se dovolal do nemocnice v Písku a objednal se na pátek. Ani to mě příliš neuspokojilo a zkoušel jsem to dál. Když mi na telefonním čísle uvedeném na zmíněném seznamu pro odběrové místo v českobudějovické nemocnici i v úterý neustálý záznamník oznamoval, že hlasová schránka je plná, zavolal jsem si na obecné nemocniční informace, abych se dozvěděl, že berou pacienty bez objednání a lze přijít kterýkoliv den. Proč však tuto informaci nesdělují žadatelům v menších krajských nemocnicích, které jsou zahlcené a nemají testovací kapacity? Řada lidí by si na test jistě dojela (když to nejde jinak) hned první den, kdy byla zaregistrována. Takto jsem se přes veškerou snahu dostal na test až ve středu, tj. 3. den, pořád ale o 5 dnů dřív, než by mi vzorek odebrali v Táboře. Na odběrovém místě dokonce vůbec žádný pacient nebyl, takže bylo vše hotovo během asi dvou minut. Jako odpovědný občan jsem se samozřejmě odhlásil v Táboře i v Písku, za což mi obě tamní pracovnice poděkovaly (asi to neudělá každý, tím spíš, že jsou telefonní linky přetížené), stejně jako za informaci, že v Českých Budějovicích berou bez objednání. Udělal jsem to rád, mnohým to může pomoci, ale neměly to operátorky odběrových míst vědět od samého začátku přímo od vedení krajského nemocničního holdingu? Existuje vůbec nějaká celokrajská strategie, jak postupovat?

A jak to dopadlo s mou neschopenkou, kterou jsem chtěl zrušit nebo aspoň ukončit? Lékařka, která mi ji vystavila, se odvolávala na nutnou konzultaci se „sociálkou“, podle té to však může udělat právě jen lékař. Nakonec jsem se na OSSZ dozvěděl, že je třeba dávat lidem v karanténě neschopenky, aby bylo jasné a státem kontrolovatelné, kdo je v karanténě (a já se tedy ptám: znamená to, že děti a nepracující důchodce v karanténě nikdo neeviduje?), a že když jsem nechtěl neschopenku, tak jsem si měl (i s objektivními příznaky nemoci!) test zaplatit jako samoplátce! Přitom už v březnu vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí tiskovou zprávu, která jasně popisuje pravidla práce z domova při karanténě, tu však nikdo neznal. Stejně jako výzvu pro lidi v karanténě z webu táborské nemocnice: Pokud je to možné, domluvte se se svým zaměstnavatelem na práci z domova.

V pátek ráno jsem se dozvěděl, že jsem pozitivní. Manželka zůstala doma a připojila se k dětem, které už byly doma preventivně celý týden, obvolal jsem své známé, které jsem potenciálně mohl nakazit. Karanténu jim však musí nařídit hygiena, což se dosud nestalo, protože ani mě zatím nikdo z hygienické stanice nekontaktoval. Je úterý a čas běží…

Úmyslně v textu neuvádím žádná jména, nechci si na kohokoli stěžovat, protože mnozí dělají, co je v jejich silách. Mým záměrem je upozornit na to, jak nefungující je dosud systém jako celek. Právě funkční systém je přitom pro zvládnutí boje s epidemií klíčový. Pokud se totiž nic nezmění, v tomto boji nezvítězíme!

Daniel Abazid, Tábor

Doplněno v pátek 25. září:

P. S. 1: V nemocnici v Českých Budějovicích už byl mezitím zaveden objednávkový on-line systém, nelze tedy přijít na test bez objednání.
P. S. 2: Je pátek, tzn. 9. den od provedení mého testu a 12. den od jasných příznaků nemoci, a hygienická stanice mě dosud stále nekontaktovala. Už to ale ani není třeba, rodinné příslušníky na testování registrovali jejich lékaři a trasování ostatních kontaktů již po této době nemá smysl, protože jim uběhla celá doba případné karantény…