V moderních dějinách Tábora jsou už od třicátých let 20. století zaznamenány první pokusy o založení spolků, které by rozvíjely slavnou myšlenku Čechů: Vzduch je naše moře. Proto se v roce 1935 sešlo několik táborských občanů, aby založili místní skupinu Masarykovy letecké ligy (MLL). To se brzy podařilo a 22. ledna 1936 obdrželi výměr o založení od Zemského úřadu v Praze. Následující události směřovaly k jasnému cíli – létat v Táboře, alespoň s kluzáky. Záměr se naplnil už v létě 1936, kdy táborská pobočka dostala od ministerstva veřejných prací zapůjčený kluzák Zlín V. Okamžitě se začalo s výcvikem skupiny plachtařů a létáním na svahu kopce Svatá Anna. Všechny starty, jak bylo v té době zvykem, se prováděly gumovým lanem. Díky podpoře města a táborských živnostníků mohli členové spolku na začátku roku 1937 dokončit stavbu hangáru nedaleko dnešní letištní plochy. Náklady na stavbu činili 9 518,62 korun. V prvních dnech roku 1937 získali Táborští další kus kluzáku Zlín V a počet vyškolených plachtařů stoupal.

Úspěšný start letectví na táborsku násilně přervala okupace v roce 1939. Masarykova letecká liga a její ideje byly zakázány, majetek spolku zkonfiskován. Hangár byl zbořen a pozemky vráceny statku Čápův dvůr.

Poválečné roky – založení Aeroklubu Tábor

Po skončení války se bývalí členové MLL sešli s novými nadšenci a 25. června 1945 založili pobočku Českého národního aeroklubu. V předsednictvu aeroklubu bylo několik ředitelů místních závodů, o pokladnu se staral náměstek České národní banky, a třetím místopředsedou byl ředitel reálného gymnázia. V září a říjnu 1945 byli tři předváleční plachtaři František Pištěk, Miroslav Eliáš a Leopold David odesláni na Ranou k obnovení pilotních zkoušek. Koncem roku 1945 měl aeroklub už 538 členů. Bohužel zatím žádné letiště ani techniku. To se začalo brzy měnit. Členové přípravného výboru zpracovali plány nového letiště v místech nedaleko statku Čápův Dvůr a předložili je představitelům města. Tam zazněla nadšená věta: „My vám dáme pozemky a vy nám vybudujete letectví.“ Už 12. dubna 1946 prohlédla komise ministerstva dopravy letiště a uznala ho schopným. Zástupci města oficiálně předali pozemky aeroklubu 24. července 1946. V té době byly budovány dvě dráhy, dnešní 12/30 a 16/34. Plány ale byly daleko větší. Baťův podnik Kovosvit vypracoval návrh dopravního letiště se třemi drahami, který počítal dokonce s heliportem. Doba ale ukázala, že takové plány neměly reálný podklad. V tuto dobu se v Táboře začala objevovat letecká technika. Prvním letadlem, které přistálo na novém, ještě nedobudovaném letišti, byl Z-281 zlínského leteckého oddělení. Plachtaři se dočkali v dubnu 1946, kdy získali první kluzák ŠK-38 Komár OK-5524, dar mlékařského družstva Madeta. Významným dnem aeroklubu se tak stala neděle 30. června 1946, kdy byl zahájen praktický výcvik na tomto kluzáku. Ten den také slaví Aeroklub Tábor jako Den zahájení leteckého provozu. Dnešní plocha ještě nebyla dokončena, s kluzákem se létalo jen z kopce. Plachtaři létali na svahu Svaté Anny s převýšením celých 50 metrů.

Díky dokončení letištní plochy se Aeroklub Tábor začal etablovat i u ministerstva dopravy a brzy si táborští plachtaři jeli pro druhý kluzák ŠK-38. Jedním z nejslavnějších leteckých dnů v kraji bylo 8. září 1946. Hlad veřejnosti po letectví a krásné počasí přilákalo na táborské letiště více než 30 000 lidí, a to je i dnes neuvěřitelné číslo. V programu vystoupili kromě sportovních pilotů i piloti vojenští, přes letiště přelétla i skupina Spitfirů. Pak ale přišly i starosti všední a běžné. Bylo nutné postavit hangár, dokončit stavbu letiště, vybudovat čerpací stanici na tankování letadel a spoustu drobností, které dnes bereme jako samozřejmost. Nadšení té doby ale bylo neutuchající a letiště se utěšeně rozrůstalo.

Aeroklub v době Svazarmu

V roce 1951 byl založen Svaz pro spolupráci s armádou, pod který byly povinně zařazeny všechny branné sporty včetně létání. Tento přechod měl na jedné straně výhodu, že do aeroklubů začalo přitékat více peněz z armádního rozpočtu, ale jednu obrovskou nevýhodu. Z masového sportu se stal sport přísně výběrový. Přitom Aeroklub Tábor měl v letech 1946 až 1947 více než 600 členů. O tom, jestli někdo bude létat nebo ne, rozhodovaly úplně jiné záležitosti, než chuť létat. Nicméně nadšení nepolevovalo. Na letišti bylo zřízeno krajské středisko výcviku branců, které vedl František Holý, dnes už legendární postava táborského aeroklubu. Funkci náčelníka táborského letiště vykonával od roku 1955 až do roku 1986. Na letišti byl v roce 1953 vybudován nový hangár, klubovna s příslušenstvím, letištní věž, garáže, čerpací stanice, sauna, bazén a spousta dalších nezbytností. Díky Františku Holému tu vznikl i překrásný park, který je dodnes chloubou letiště.

V dubnu 1952 byl založen i paraobor, který v táborském aeroklubu existoval až do 90. let. Pak byl pro nedostatek členů zrušen. Prvořadou náplní paraodboru byl výcvik vojenských branců. Na letišti přibývala i letecká technika. Po několika motorových Piperů L-4, kluzáků ŠK-38, Krajánků a Grunau Baby začaly postupně přicházet i modernější stroje. První Šohaje, cvičné LF-109 Pionýr, motorové letouny Z-281, K-65 Čáp, C-104 a první Zlíny řady 26. To znamenalo i čím dál větší roční nálety a piloty s většími a většími zkušenostmi. To se projevilo i v kvalitě výcviku a touze pilotů po srovnání svých kvalit na soutěžním poli. V té době bylo asi nejvýraznějším úspěchem vítězství Veroniky Švehlové – Krejčové na 1. mistrovství republiky v plachtění žen v roce 1957.

Šedesátá léta znamenala reorganizaci

Počátkem šedesátých let vlastnil aeroklub pět motorových letadel a devět větroňů. Do tohoto stavu přišla v roce 1963 reorganizace Svazarmu, kdy bylo jasné, že armádní rozpočet nemůže dál unést zátěž od všech aeroklubů v republice. Ze dne na den došlo ke zrušení veškerých dotací a aerokluby musely nadále financovat provoz ze svých prostředků. Začaly se tedy organizovat akce, které měly přinést do aeroklubu finanční prostředky. Největší z nich se stalo sklízení travní hmoty vlastními prostředky a její prodej v sušené formě jako sena. Tento projekt, který trval až do osmdesátých let minulého století, náležitě prověřil pracovní kvality všech členů a oddělil zrno od plev. I v této nelehké situaci se stále zvyšovaly dosažené výkony. Na konci šedesátých let se podařilo uletět i první pětisetkilometrové přelety. V roce 1964 se do reprezentačního družstva plachtařů probojoval Jan Šatný, který zde působil až do roku 1977. V roce 1968 se stal mistrem republiky, vicemistrem v letech 1964, 1970, 1974,1 976 a 1980, dvakrát se zúčastnil mistorvství světa v plachtění. Díky němu bylo letiště Tábor i základnou reprezentačních větroňů L-21 Spartak, VSB-62 Vega a Slingsby T59 Kestrel. Později byl Jan Šatný i reprezentantem ČSSR v přesném létání.

Snaha o zajištění peněz na provoz klubu

V sedmdesátých a osmdesátých letech pokračovalo úsilí klubu získat dostatek finančních prostředků. Bylo zřízeno hospodářské zařízení Signál. To byl dopravní podnik se třemi nákladními automobily a několika řidiči. Po třech letech bylo zařízení zrušeno a největším přínosem až do roku 1990 byl pronájem ohrady na severní straně hangáru podniku Mototechna. V roce 1974 se ekonomem klubu stává Jan Vlk. Ten jím je až do současnosti. Dnes mu je 79 let a stal se nejstarším aktivním pilotem aeroklubu. V roce 1974 byla vybudována řídící věž, dominanta letiště. V sedmdesátých letech došlo k dalšímu zvyšování sportovních aktivit. Od roku 1971 je pořádána každoroční navigační soutěž O Žižkův palcát, která nakonec skončila po uspořádání třinácti ročníků. Parašutisté v roce 1975 uspořádali soutěž O táborskou vázu. Celkem se konalo deset ročníků. Díky stavbě světelné řady v roce 1979 se začaly na táborském letišti létat i noční lety. Táborská světelná řada je v republikovém měřítku trochu rarita. Dodnes se používá a jednou ročně obvykle na podzim se tu pořádají výcvikové noční lety. Na konci 70. let se členové aeroklubu Tábor začali angažovat i v balónovém létání. Částečně i díky tomu, že v 50ti kilometrovém okruhu kolem Tábora je zřízen prostor pro balonové létání. Nedaleko od Tábora v prostoru Jeníčkovy Lhoty se několikrát uskutečnil hromadný vzlet plynových balónů. V osmdesátých letech se tento sport stal jednou z odborností Aeroklubu Tábor. V roce 1987 aeroklub zakoupil horkovzdušný balón s názvem Tábor a stal se prvním aeroklubem v republice, který tento druh létání provozoval. Předseda balónového odboru Dalibor Adámek se dokonce v roce 1990 stal 1. prezidentem Českého balonového svazu a významným organizátorem balonových soutěží. Aeroklub obměnil svůj letový park. Postupně skončily oblíbené Orlíky, které nahradily větroně VSO-10. Do klubu přišel motorový kluzák Vivat, který se okamžitě stal oblíbeným výcvikovým typem. Motoroví piloti získali nové Z-142 a turistický Z-43. V roce 1986 došlo ke změně ve vedení aeroklubu. Z vedení odešel dlouholetý náčelník a žijící legenda František Holý a na jeho místo nastoupil dosavadní technik Stanislav Jirmus.

Devadesátá léta ve znamení změn

Začátek devadesátých let přinesl mnoho změn nejen ve společnosti. Aeroklub Tábor se stal občanským sdružením. V aeroklubu skončil paraobor, balónový odbor vystoupil z aeroklubu a založil vlastní Balonklub Tábor. Jako asi na každém letišti, i v Táboře se začala objevovat ultralehká letadla. Vznikl Aviatik klub, který sdružuje vlastníky a piloty těchto letadel. Za symbolický pronájem jedné koruny dostal klub do užívání bývalou ohradu po Čmelácích Slovairu. Přes počáteční přezíravost pilotů Ull je dnes vzájemný vztah korektní a naprosto bezproblémový.

Aeroklub stále pořádá letecké dny, dny otevřených dveří a další akce. Na letišti se také pravidelně koná festival ska a punk hudby Mighty sounds, a to už od roku 2003. V roce 2001 se na letišti Tábor uskutečnil 7. slet Plachtařského old timer klubu, od roku 2011 Aeroklub Tábor opět pořádá navigační soutěž pod názvem Vivat tour Tábor. Už dvakrát v novodobé historii pořádal aeroklub plachtařskou soutěž, PMRg v roce 2014 a PMČR v roce 2015. V letošním roce se vrací i soutěž v akrobacii bezmotorových letadel. Akrobacie má v aeroklubu obrovskou tradici. Z ní také vyšel jako táborská superstar Martin Šonka, účastník Redbull Air race.

Aeroklub Tábor se dlouhodobě rozvíjí jako výcviková organizace. V roce 2014 v předstihu založil leteckou školu podle nových požadavků, kde může poskytovat mnoho leteckých kvalifikací, včetně výcviku instruktorů. Aeroklub Tábor nyní vlastní 1 kluzák L-23, jeden VSO-10 a jeden Std. Cirrus, dále vlečný letoun Z-226, letouny Z-43, Z-142. Mimo toho disponuje soukromými stroji Std Cirrus, ASK-21, Cessna 172 a Piper Cherokee.

Není možné vyjmenovat všechny důležité členy aeroklubu. Za 70 let existence jich klubem prošly stovky a tisíce. Někteří odešli létat do armády, k aerolinkám, ke Slovairu, k různým jiným provozovatelům, někteří zůstali a předávali své znalosti dalším. Někteří klub opustili navždy. Všichni ale zanechali stopu, někdo menší, někdo obrovskou. Všem patří dík za vybudování historie, na kterou mohou být pyšní.