Jaké pocity převládají po zápase, ve kterém jste předvedly skvělý výkon, ale na finále to nestačilo?
Je to hodně emocí. Odehrály jsme skvělý zápas, ale nedopadlo to, jak jsme chtěly, takže nás to všechny strašně mrzí. Ale musíme to rychle hodit za hlavu, protože zítra nás čeká důležitý zápas a všechny chceme medaili.

V první třetině jste přežily úvodní nápor soupeřek a pak udeřily. Byl tedy začátek podle plánu?
Začaly jsme parádně, jen škoda, že to nedopadlo. Na druhou stranu se nemáme za co stydět. Odehrály jsme nejvyrovnanější zápas s Američankami, co se nám kdy podařilo, takže jsme možná podaly i nejlepší výkon proti nim. Měly jsme i šance na druhý gól, ale na to se bohužel nehraje.

Jak popíšete svůj vedoucí gól?
Byl to takový náhoďáček, Klára Hymlárová skvěle forčekovala, vybojovala puk a přihrála mi ho před bránu. Já už jsem to tam jen hodila a vlastně jsem ani nevěděla, že je to gól, až když všichni začali řvát a radovat se. Jsem ráda, že to tam padlo, ale žádný výstavní gól to určitě nebyl.

Vstřelila jste svůj první gól v životě proti Američankám, které jsou aktuálně považovány za nejlepší tým světa?
V dospělé kategorii určitě.

Poté jste byla na ledě i při rozhodující brance vítězek, jak jste situaci viděla na ledě?
Bohužel jsem tam nedostala puk z obranného pásma a pak jsme z tlaku u brány dostaly gól. Nad touhle situací budu přemýšlet ještě hodně dlouho. Pak jsme tlačily do poslední chvilky, ale už to nevyšlo.

Osmnáctiletá útočnice, která strávila poslední sezony ve švédském Djurgardenu, by měla po sezoně odejít za moře a jejím dalším působištěm se má stát univerzita v Minnesotě, která hraje NCAA. Tereza Plosová tak do Států nepoletí jako neznámá hráčka, ale jako střelkyně, která na sebe upozornila i proti nejlepšímu týmu světa – jejich reprezentačnímu družstvu.