Program:
Sobota 12. května
15.00 – Sokol Písek Sršni – Snakes Ostrava
16.45 – Oficiální zahájení a představení družstev
18.00 – USK Praha – Sokol Pražský
Neděle 13. května
13.30 – Zápas o 3. a 4. místo
16.00 – Finálové utkání o mistra ČR (bylo by zklamáním, kdyby jedním z týmů nebyli Sršni)
18.00 – Slavnostní zakončení a vyhlášení výsledků MČR
Trenér Sršňů Jan Čech: „Chtěl bych všechny pozvat do sršního hnízda, kde budeme dělat všechno pro to, abychom se poprvé v historii stali mistry ČR v dorosteneckých kategoriích. Budou to nesmírně vyrovnané zápasy, ve kterých rozhodnou maličkosti a věřím, že za vaší podpory a hlasitého povzbuzování dokážeme, že i sny se mohou stát skutečností!!!“

Vojtěch Sýkora: Chceme zlatý hattrick, nic jiného nás nezajímá

Šestnáctiletý českobudějovický rodák Vojtěch Sýkora začal s basketbalem v krajském městě, ale brzy se přesunul k Otavě, kde má mnohem větší možnosti růstu. Kapitán píseckých kadetů U17 je i členem mládežnické reprezentace a o nastávajícím víkendu bude bojovat s týmem píseckých Sršňů na domácí palubovce o titul mistra České republiky v kategorii sedmnáctiletých. Jak je zřejmé z následujícího rozhovoru, všechno kromě titulu by bylo pro nadějného baskeťáka zklamáním.

Kdy a kde jsi začal hrát basketbal? Kdo tě k němu přivedl?

Začal jsem hrát v první třídě, kam mě přivedla mamka. Chodil jsem do basketbalové třídy a chytlo mě to. Nikdo z rodiny basket nehrál, mamka mě vzala na trénink a hra se mi zalíbila.

Zkoušel jsi také jiný sport?
Začal jsem s basketem a jiné sporty jsem nezkoušel. Ještě jsem hrál od malička šachy a jsem dvojnásobný mistr republiky družstev, ale to není sport.

Proč zvítězil právě basketbal?
Hned se mi zalíbil, hlavně proto, že je to týmový sport. Byl to oblíbený sport na naší škole.

Rodiče také sportovali, máš sourozence?
Táta hraje od malička házenou a mamka nedělá žádný sport, ale chodí cvičit nebo běhat. Oba rodiče mi hodně fandí a jezdí na zápasy. Mám dva bratry. Jednomu bude patnáct a hraje také basketbal v Budějovicích a Písku. Druhému jsou teprve čtyři roky a myslím, že už příští rok začne hrát taky. Chodí koukat na naše zápasy a má v nás vzory.

Za svou dosavadní kariéru už jsi zažil pár trenérů, který ti dal nejvíc?
Co se týče základů v Budějovicích, tak mi dal nejvíc Marek Kos. A v Písku určitě Čechy (Jan Čech, pozn. aut.), který mě za poslední tři roky hodně vytáhl. Od něj jsem se naučil nejvíc.

S kterým spoluhráčem si na palubovce nejvíc rozumíš?
To nejde přesně říct. Máme tým založený na partě. Záleží na každém zápase, komu se zrovna daří. Nahrávám tomu, kdo je volný, nepřemýšlím o tom, kdo to je. My jsme parta i mimo palubovku, podnikáme různé akce společně a není nikdo, kdo by se vyčleňoval. Jsme tým i v civilu.

Co doposud považuješ za svůj největší basketbalový úspěch?
Největší úspěch zatím byl, když jsme vyhráli mistrovství republiky v kategorii U15.

Kam bys to chtěl v tomto sportu dotáhnout? V jakém týmu by sis chtěl basket zahrát?
Když na to budu mít a vydrží zdraví, rád bych pokračoval, co nejdál to půjde. O budoucnosti jsem ještě nepřemýšlel. Soustředím se na přítomnost. Určitě bych si chtěl zahrát naší extraligu. Na NBA to asi nebude, ale rád bych se dostal do Evropy, kdyby to šlo. Líbí se mi týmy, které to mají postavené na českých hráčích, ale těch u nás moc není. Jinak nemám žádný vybraný tým.

Kdo je tvůj největší fanoušek?
Hodně mě podporují rodiče. Jezdí na všechny domácí zápasy a když jsme byli na mistrovství Evropy v Bulharsku, kde jsme byli osmí, tak se mnou taky byli.

Už jsi se zabydlel i v mládežnické reprezentaci. Co s ní letos absolvuješ?
V reprezentaci jsem od patnácti let. Mistrovství Evropy se hraje pouze v sudých ročnících. U sedmnáctky je to spíš průprava a sžití s týmem, abychom se poznali. Je pár srazů a jeden turnaj, aby nás viděli trenéři a v osmnáctkách bude znovu mistrovství Evropy.

Jaké máš záliby kromě basketbalu?
Basketbal mi zabírá hodně času. Ještě, když dojíždím z Budějovic, na jiné záliby není čas. Jsem rád, když si najdu čas na kamarády. Trénuji každý den, mám šest tréninků v Písku plus další individuální v Budějovicích. Ani na holky není čas. Basketu věnuji kromě školy všechen volný čas.

Co studium? Čím by ses chtěl živit až dostuduješ?
Chodím do Budějovic na osmileté gymnázium. Nevím, jestli je basket priorita. Základ je udělat vysokou školu, zatím ještě nevím jakou. Vzdělání je důležité i pro profesionální hráče, když pak přijde zranění. Naši jsou oba lékaři. Mě napadlo jít na práva, to by mě asi bavilo. Jsem výřečný a umím dobře argumentovat, ale rozhodnutý nejsem.

O víkendu budeš hrát v dresu píseckých Sršňů turnaj čtyř nejlepších týmů republiky kategorie do sedmnácti let. S čím budeš spokojený na jeho konci?
Chtěl bych si říct, že jsem mistr republiky v U17, protože takhle velká akce na domácí palubovce je vrchol, na který jsme dva roky dřeli. My si jdeme pro výhru. Jsem mistr U15, chci být U17 a za dva roky U19, abych měl zlatý hattrick.

Máš v turnaji osobní ambice?
Asi nemám, můj cíl je týmový titul. Bylo by to hezké, ale all stars by bylo navíc. Jsme dobrý mančaft a jdeme za titulem. Naposledy jsme prohráli ve třetím kole s USK Praha, to bych přikládal tomu, že jsme měli nové hráče a nebyli jsme moc sehraní. Postupem času se z nás stal hodně dobrý tým a vyhráli jsme dvaadvacetkrát za sebou a celou základní část i následné play off.

Čím pozveš diváky této vrcholné mládežnické basketbalové události do hlediště?
Myslím si, že to v Písku bude největší sportovní událost za poslední léta. Koná se tady po třinácti letech. Víme, že písečtí diváci jsou fantastičtí. Co předvádějí při utkání mužů, to se v republice moc nevidí. Chtěl bych je všechny pozvat na Final Four a společně si půjdeme pro výhru.