Co pro vás ocenění od zákazníků znamená?

Vážíme si už samotné nominace na tuto cenu ze strany místní samosprávy. Znamená to pro nás, že nás obec a sousedé přijali mezi sebe a jsme si navzájem užiteční. Cenu uděluje komise Sdružení českých spotřebitelů a hejtmanka Jihočeského kraje maximálně dvěma desítkám podnikatelů v kraji na základě dostupných referencí a šetření na místě. Vyjadřuje nejen spokojenost zákazníků, ale potvrzuje také soulad podnikání s platnými právními předpisy, dodržování jakosti a kvality a odpovídající odbornou úroveň podnikatele. Cena nám byla propůjčena na roky 2017 až 2019 a touha udržet a zvyšovat nastavenou kvalitu služeb Statku paní Lucie je pro nás velmi motivující. Ocenění je pro nás ukazatelem toho, že vše, co pro naše hosty děláme, děláme dobře, a také je to závazek, abychom pokračovali stejným směrem.

Jistě vás potěšilo i sedmé místo v hlasovací anketě o nej penzion a hotel v republice. Je to úspěch v konkurenci 7000 soutěžících. Ale určitě i zavazující – lze v dnešní době stále přicházet s něčím novým?

Tohoto ocenění si vážíme ještě víc. Jeho základem jsou stovky kladných hodnocení našich skutečných zákazníků. Jsme rádi nejen za naklikané hvězdičky a komentáře se slovy chvály, ale také za podněty a nápady, co změnit či vylepšit. Neplánujeme jít cestou budování většího a většího rekreačního resortu, v němž by se nakonec rozplynula klidná a útulná atmosféra jihočeského venkova. Sázíme na přátelskou až rodinnou atmosféru, se všemi hosty si tykáme a vítáme každé navázané přátelství, díky kterému poznáváme různé životní osudy, názory, touhy a sny. Je-li to jen trochu možné, vycházíme vstříc každému přání, aby se naši hosté cítili jako v bavlnce a během své dovolené si maximálně odpočinuli.

Statek ve Stříteži jste zakoupili v roce 2014 a na svých stránkách píšete, že měl bohatou historii. Můžete ji zmínit?

Historie Statku paní Lucie je poměrně bohatá a sami jsme ji ještě pořádně neprozkoumali. Z historických osobností se k němu váže třeba postava Jana Cimbury, putimského sedláka žijícího v 19. století, jehož životní příběh inspiroval Jindřicha Šimona Baara k napsání stejnojmenného románu. Na statek se 25. srpna 1885 provdala jeho dcera Marie Cimburová, vzala si tam hospodařícího rolníka Josefa Kotrcha. Rodinu však postihlo válečné neštěstí. Z bojišť první světové války se nevrátili dva synové Josef a Václav. Podle střítežské kroniky se Statek paní Lucie v minulém století jmenoval U Moravků. Proč, to se nám zatím nepodařilo zjistit. Hospodářem na něm byl v té době Václav Šrámek a statek patřil k nejbohatším ve vesnici, náležela k němu druhá největší výměra polností. Václav Šrámek byl také ve třicátých letech zvolen starostou obce. Ta kronika se čte hrozným způsobem, vzhledem k výlučně zemědělskému charakteru obce je poutavá asi jako účetní kniha JZD – kdy pršelo, kdy bylo sucho, kolik stála pšenice, kolik ječmen, kdo si koupil mlátičku… Je v ní ještě jedna zmínka týkající se přímo statku a bohužel také tragická. V srpnu roku 1938 zemřela Marie Šrámková, dcera starosty Václava Šrámka, ve velmi mladém věku 18 roků. Ranila ji mrtvice při vázání ovsa na poli. Od roku 1948 nastaly časy ještě krušnější. Neustále se zvyšující nároky na povinné platby v obilí, dobytku i penězích dotlačily v únoru 1956 všechny zemědělce v obci ke vstupu do JZD. Meze byly rozorány pásovým traktorem, dobytek odveden a následně zase přerozdělen do jednotlivých usedlostí ke kolektivistické péči. Jako záhumenky bylo hospodářům ponecháno maximálně půl hektaru – na bývalém záhumenku je dnes ovocný sad. Také ve Statku paní Lucie byla zbudována konírna, do které bylo 1. dubna 1957 svedeno pět párů koní. Rokem 1957 doposud veřejně dostupná část obecní kroniky končí. Po ukončení využívání živé síly při polních pracích se místo koní na statek nastěhovaly traktory.

 Mě například zaujalo, že tam byl i azyl pro psychicky nemocné.

Ano. Je to poměrně zvláštní, či spíše netradiční epizoda po roce 2000. Tehdy se Jana Poljaková, jejíž syn onemocněl schizofrenií, rozhodla investovat peníze do péče o duševně nemocné. Spojila se s doktorem Jarolímkem a paní Studihradovou, zakoupila statek a nabídla jej do pronájmu České asociaci pro duševní zdraví. Po získání dalších financí na projekt začali realizovat společný sen – umožnit pacientům s diagnózou schizofrenie pobyt na zemědělské usedlosti, kde by si sami vařili, starali se o zvířata, pěstovali si potraviny a vyráběli různé výrobky. Terapeutická komunita asi 15 klientů zde žila v letech 2003 až 2006, kdy se přestěhovala do větších prostor v Mýtě u Rokycan. Vybudovat biofarmu a chráněné dílny se ve Stříteži už nepodařilo. V této době se statku říkalo U čtyř bubnů. Objekt pak zakoupili Štěpán a Hanka a provedli v něm opravdu rozsáhlou rekonstrukci. Pokoje, jídelna kuchyně i společenská místnost byly kompletně zrenovovány po stránce stavební i vybavenosti nábytkem, stodola dostala novou střechu, přístřešek pro zemědělské stroje se poroučel k zemi a místo něj vybudovali kryté letní posezení a hlavně celou novostavbu nového domu. Statek tak až na drobné loňské úpravy nabyl dnešní podoby. Noví majitelé jej přejmenovali na Penzion Cesty a od roku 2008 zde pořádali řadu setkání jogínů, pěveckých sborů a především týdenní kurzy zaměřené na zlepšení zraku cvičením. Na sklonku roku 2014 jsme od nich statek zakoupili, navýšili ubytovací kapacitu o nové pokoje, vybavili sportovní a herní zázemí. Udělalo nám velkou radost, že příští léto u nás uspořádají jeden ze svých týdenních kurzů. Protože návrat na místo, které z velké části vybudovali, není lehký, budeme se snažit jim pobyt zpříjemnit tak, aby se cítili jako doma.

Proč jste si vybrali zrovna jižní Čechy?

Více než čtvrtstoletí jsme oba dva pracovali v oblasti maloobchodních řetězců. Je to práce zajímavá, kreativní, náročná a prostě už nazrál čas na změnu. Chtěli jsme se dostat do většího styku s lidmi, dělat jim radost nejen tím, že si něco koupí, ale také že něco zažijí. Zatím stále bydlíme v Olomouci, stěhování do Stříteže máme v plánu uskutečnit do začátku jara, logicky jsme tedy hledali vhodný objekt k podnikání na Moravě, hlavně v Jeseníkách. Pak jsme však jedno léto uskutečnili toulavou autodovolenou po jižních Čechách a do Pošumaví a tento kraj nás chytil za srdce. Objev nabídky prodeje statku ve Stříteži nás rozechvěl očekáváním a hned při první návštěvě na místě bylo rozhodnuto. Jelikož jsme z Moravy, vytváříme si na statku takovou vlastní malou Moravu. Na jižní fasádě stodoly šlechtíme vinnou révu, budujeme klenutý vinný sklípek, vinný archiv máme asi nejobsáhlejší v širokém okolí, hostům pečeme pravé frgály a drobné slovácké koláčky. Učíme se však i pít pivo a jíst bramboráky se zelím, tedy vlastně cmundu.

Ve vašem penzionu nabízíte ubytování se službami – polopenze, plná penze, i bez nich. Co lidé berou častěji? Pohodlí s plným servisem?

Zažili jsme teprve tři sezony, na závěry a hodnocení je ještě příliš brzy. Obecně během letních prázdnin k nám přijíždějí skupiny přátel nebo spřátelených rodinek s dětmi, především za cykloturistikou. Kuchyně a kuchyňské zázemí statku je velmi dobře vybaveno, takže připravit si snídani, na oběd se stavit na výletě a pak uvařit lehkou večeři nebo se věnovat grilování je poměrně jednoduché. Mimo prázdniny poskytujeme zázemí hlavně víkendovým kurzům a firemním či rodinným setkáním. Cílem je, když už se přestěhujeme a staneme Jihočechy, realizovat více pobytů s plným servisem, jakkoliv je to samozřejmě náročnější, než jen hostům předat klíče a jednou týdně udělat velký úklid. Na statku jsme také začali pořádat svatební veselky s několikachodovými slavnostními obědy, rauty, grilováním i taneční zábavou. Jeden rok jen jednu na zkoušku, pak tři a na příští léto je jich v plánu rovných sedm.

 Vy osobně vaříte. Vyjdete vstříc i veganům, vegetariánům nebo celiakům. Prý vybíráte, a to pečlivě, z regionálních potravin. Je z čeho vybírat? 

U nás je téměř každé přání předem splněno. Jen je potřeba jej vyslovit předem, abychom se na něj připravili, nemůžeme držet sklad a mrazáky plné zásob. Mezi našimi hosty je velmi mnoho vegetariánů, proto vaříme minimálně dvě varianty všech jídel. Celiakii, alergii na laktózu a podobná nepříjemná trápení se snažíme hostům vykompenzovat pestrou stravou v souladu s jejich dietetickými omezeními a pokud možno i osobními chutěmi. Stravování na našem statku vychází z tradiční české a moravské kuchyně, nebráníme se ani experimentům a inspiraci ze vzdálenějších krajů. Nejlepší suroviny jsou ty, které se právě sklízejí v plné zralosti, místo dovozu ze zahraničí. Výběr lokálního ovoce, zeleniny, vajec i masa je široký a kvalitní, omezující jsou nařízená hygienická opatření, kdy se musí řada potravin nakupovat jen z maloobchodní sítě a od velkovýrobců. Maso preferujeme od místních řeznictví. Ano, nákladově je to dražší, ale svým hostům nabízíme jen to, co jíme sami a co nám chutná. Největší odměnou pro nás je, když si věrný návštěvník na další pobyt doveze konvičku na polévku a krabičky, aby si něco dobrého ještě odvezl domů.

 Jak vás před těmi čtyřmi lety přijali místní? 

Od počátku jsme se snažili začlenit do chodu místního života. Velkou příležitostí byla aktivní účast na akcích v zahradnictví u Bošků, jako je například letní slavnost s gulášiádou, dýňování, na volyňském Food Festivalu, pomoc na hasičských soutěžích a aktuálně převzetí pronájmu provozu obecní hospody. Místní lidé jsou neobyčejně přívětiví. Ve městě neustále sháníte řemeslníky, ale venkovská obec funguje jako takový stát ve státě. Každý soused umí něco unikátního, pomáhají si navzájem na oplátku, peníze snad ani nejsou potřeba. O osobní zodpovědnosti za práci není třeba hovořit, lidé se zde neschovávají za firemními štíty, kvalitu garantuje jméno. V obci jsme také našli několik skutečných přátel, na které je stoprocentní spolehnutí, a bez nichž bychom akce na Statku paní Lucie vůbec nedokázali realizovat.