Po jak dlouhé době jste vystavoval část své sbírky pivních etiket?
Po pěti letech. První výstavu jsem měl v roce 2003 u příležitosti výročí Sboru dobrovolných hasičů Sedlice, který slavil 120 let trvání. Předtím jsem vystavoval v Prácheňském muzeu v Písku a také v tamní Sladovně. Ve zmíněném roce 2003 to bylo přesně 5. června a pro velký úspěch se výstava opakovala na Jakubské pouti koncem července. Nápad vznikl, když mi nynější starosta Sedlice Vladimír Klíma řekl: „Máš pěkného koníčka, tak se o něj poděl s veřejností.“ A bylo to.

Jakou část z vaší sbírky měli návštěvníci možnost vidět?
Byl to jen její zlomek, neboť jsem vystavoval pouze pivní etikety z jihočeských minipivovarů, kterých je v současné době 37. Jinak mám ve své sbírce celkem 420 etiket minipivovarů z Česka, přičemž údajně je jich asi 470 ze všech krajů včetně Prahy.

Kolik pivních etiket máte celkem a jak se vaše sbírka rozrůstala?
Jak jsem to počítal, mám ve své sbírce 187 290 pivních etiket z 205 států celého světa. Dříve, při mých začátcích, stál dopis (otevřená poštovní zásilka) 20 haléřů, to se to posílalo. Ještě za prezidenta Václava Havla stál dopis 3,60 korun. Nyní je cena pro Česko 19 korun a do zahraničí 36 korun…

Během výstavy jste dostal novou etiketu, a to velmi vzácnou. Můžete přiblížit, co konkrétně přibylo do vaší sbírky?
Během výstavy mi můj kamarád Zdeněk Matějovský z Kanady přivezl velmi cenný přírůstek, a to pivní etikety z Mikronésie. Takže mám již 206 států.

Jaké nejexotičtější skvosty máte ve své sbírce?
Těch skvostů je hodně. Třeba Saipan (Severní Mariany) patřící USA. Tam je to navíc zajímavější tím, že v tomto pivovaru působil český sládek Václav Janota, který pochází z Blatné, jenž také vařil ve Staropramenu. Jel cestu kolem světa s manželkou a už tam zůstal. V současné době je tento pivovar již zrušený a je tam nový minipivovar.

Zaměřujete se zvlášť ještě na nějaké pivovary ve své sbírce?
Aktuálně se můj zájem soustřeďuje na sbírání minipivovarů z Česka, protože zahraniční pivovary již etikety neposílají. A když, tak ty zámořské chtějí dolary a ty evropské eura.

Jak drahý je to koníček, sbírání pivních etiket?
Tento koníček se dnes dost drahý, neboť kromě poštovného si minipivovary určují za etikety volnou cenu – od 10 do 50 korun za etiketu.

Kudy vedla cesta k vaší vášní? Kdy jste začal sbírku tvořit, jaké byly vaše začátky?
Začal jsem sbírat zápalkové nálepky a obaly ze žiletek a žvýkaček. Protože jsem pravidelně docházel do kroužku v Ústí nad Labem, odkud pocházím, do Domu kultury, tak tam to byl jen krok k současnému koníčku. Proč pivní etikety? Líbili se mi jejich obrázky a různé výjevy.

Vedle etiket sbíráte i další předměty související s pivovarnictvím. Čím se můžete pochlubit?
Ano, k této vášni patří i pivovarské suvenýry a je jich velké množství: historie pivovarů, skleničky, otvíráky, pivní tácky, klíčenky, samolepky, trička, zástěry, prospekty, vizitky, kalendáříky a kalendáře a další. Také časopisy. Jsem členem píseckého kroužku, který vydává časopis Svět piva, do nějž dopisuji a jsem také členem německého BDM-Bier Deckeln Magazin.

Kam se v republikovém měřítku řadí vaše sbírka pivních etiket? Kolik vůbec sběratelů jako vy v republice je a jak funguje vzájemné vyměňování?
Ostravský kroužek pivních etiket vždy na konci roku pořádá anketu, ve které se pohybují v první desítce. Co se týče vzájemné výměny mezi sběrateli, ta je velmi omezena vzhledem k poštovnému. Ale já si dopisuji se sběrateli z Austrálie, Dánska a se třemi z Německa. Jinak se zúčastňuji různých burz, kterých je v Česku dost.

Jaký máte nejbližší sběratelský cíl?
Aby stále přibývaly nové minipivovary. Také bych chtěl pomoci synovci v Jablonci s dokončením a otevřením jeho vlastního minipivovaru.