Ještě než se zaměříme na vředy, jak trefně nazýváte problémové objekty ve městě, vysvětlete ve stručnosti – je pravda, že v některých případech havarijních objektů jste bezmocní, protože současný legislativní systém nahrává spíše majitelům staveb?
Bohužel, je to tak. Když vlastník nemovitosti nerespektuje naši výzvu týkající se údržby stavby, v horším případě odstranění stavby, a odvolá se, odvolací orgány se často, podobně jako soudy, alibisticky nezabývají podstatou a meritem věci, ale zcela nepodstatnými procesními úkony, které lze vykládat odlišně. Kauzy se tak stále vracejí k novým projednáním a dalším šetřením, čímž zvýhodňují právě nezodpovědné majitele staveb. Dochází tak k neskutečným průtahům v řízení a morální právo i veřejný zájem často prohrává. Začíná to tím, že majitelé staveb ignorují výzvy stavebního úřadu, využívají, respektive zneužívají procesních možností, nespolupracují, vyhýbají se doručování zásilek, účelově mění bydliště, křivě obviňují úředníky z podjatosti, maří důkazy…

Uvedete příklad, kdy jste nařídili odstranění stavby a docházelo k průtahům?
Jednalo se například o rodinný dům s prodejnou v Podsrpenské ulici. Manželé Špačkovi v roce 1992 odstranili původní rodinný dům čp. 124 v ulici Karla Dvořáka a rozestavěli nový rodinný dům s prodejnou, ovšem bez stavebního povolení. Stavební úřad na podnět policie a na základě svého šetření na místě samém zahájil řízení o odstranění stavby. Byl to běh na dlouho trať. Vlastníci řízení ztěžovali a prodlužovali, nespolupracovali, odvolávali se, odvolací orgány a soudy různých stupňů opakovaně nařízení o odstranění stavby rušily, měnily či vracely k novým projednáním. Stavba nejenže byla nepovolená, ale zasahovala do rozhledu při vjezdu do křižovatky.

Jak to dopadlo?
Problém se vyřešil až v roce 2008, kdy konečně bylo nařízení o odstranění stavby pravomocné. Majitelé ve stanoveném termínu odstraňování stavby nezahájili, byl podán návrh na exekuci, Okresní soud ve Strakonicích ji skutečně v roce 2009 nařídil. Stavba se zbourala až v roce 2013.

Nejvíce Strakonické trápí asi bývalé kino Svět v Lidické ulici. Zatlučená okna jsou tady už spoustu let a zub času pracuje.
Tato budova byla postavena ve 30. letech 20. století ve stylu amerických domů. Odtud název Nový Svět. Měla taneční sál a hotelové pokoje. Taneční sál byl později vestavbou šikmé dřevěné podlahy a jeviště přestavěn na kinosál. Mnozí si vzpomenou, že v přízemí bývala školní jídelna. Hospodářské a skladovací prostory se od roku 1944 využívaly jako truhlářská dílna. Kvůli špatnému technickému stavu, zejména elektroinstalace a topení, byla budova uzavřena. Poslední promítání v kině proběhlo 5. prosince 1989. Poté se objekt vrátil v restituci. V roce 1998 se opravily prostory původní školní jídelny a kuchyně a vznikla zde prodejna textilu. O dva roky později podal tehdejší vlastník návrh na celkovou rekonstrukci. Chtěl tady vytvořit obchodní centrum a byty. Tento záměr však nikdy realizován nebyl. Současný majitel nabízí část budovy k pronájmu. V jakém je stavu, Strakoničtí vidí na první pohled. Řešení je v nedohlednu.

Lidé také často poukazují na lokalitu Ostrov, kde část budov patří městu a část společnosti Moira. Máte k tomu něco?
V tomto areálu je datována textilní výroba od počátku 19. století. Původně se jednalo o továrnu Fürth a Zuckker, ve druhé polovině minulého století o továrnu Fezko. V 80. letech se výroba z Ostrova začala přemisťovat jinam a v 90. letech se tady zrušila i nevýrobní činnost. Od té doby probíhala jednání s městem o odkoupení celého areálu. To se však neuskutečnilo.

Mnohé Strakoňáky to dodnes mrzí…
Ano, hodně se o tom diskutovalo a vlastně pořád diskutuje. Většinu zastavěné lokality od roku 2003 vlastní Mario Vlček. Jedná se o čísla popisná 121, 126, 131. Číslo popisné 131 je nemovitá kulturní památka, jejíž součástí je první ústřední dům na fezy a podle pověsti na tomto místě stával rodný dům Kochana z Prachové. Objekty se nyní nevyužívají, ale prošly částečnou opravou a výměnou střešní krytiny. Číslo popisné 121, jihozápadní část, využívá Moira pro textilní výrobu, má tu podnikovou prodejnu a v roce 2010 bylo vydáno stavební povolení pro dvě budovy v této části, kde po přestavbě vznikly objekty občanské vybavenosti – komerční prostory, kavárna, provozovny služeb. Budovu čp. 1415 vlastní od roku 1991 město. Jedná se o budovu, v níž jsou nebo byly tiskárna, pohřební služba, výroba a prodej jezdeckých a sedlářských potřeb, ateliéry, hudební zkušebna, sklad divadelních kostýmů a kulis a podobně. Existuje i záměr komunikačního propojení Ostrova z ulice Tržní přibližně v místě stávající lávky pro pěší.

Pořád je ve hře, budou-li peníze, vytvořit z Ostrova centrum Strakonic? Podle původní studie se této lokalitě pracovně říkalo strakonické Benátky, pokud si vzpomínám.
Snad ano. Podle územní studie – zóna Ostrov centrum – se má bývalá továrna Fezko postupně nahradit fungující zástavbou s takovými funkcemi, které odpovídají centrální poloze ve městě. V žádném případě by se neměla ale likvidovat hodnotná industriální architektura. Studie řeší vytvoření náměstí, které by se svou urbanistickou polohou a funkční náplní stalo významným a dominujícím prostorem nového centra města a došlo by k propojení Velkého a Palackého náměstí, o čemž se také často mluví, vznikla by tu parkovací místa a důležitou roli by sehrálo i rameno řeky Otavy a zeleň okolo.

Masné krámy na Velkém náměstí, číslo popisné 271, jsou vedeny v Ústředním seznamu kulturních památek jako nemovitá kulturní památka. Jsou ale zavřené.
Památková ochrana se vztahuje na celý areál včetně pozemků. Dnešní podoba zachovává středověkou dispozici, jedná se vlastně o úzkou uličku mezi dvěma domy uzavřenou štíty, po obou stranách lemovanou krámky, a zakrytou střechou. Pod některými krámky se nacházejí sklepy, které sloužily k uchování masa v ledu. Dnes už snad jen pamětníci a patrioti vědí, že až do 40. let minulého století sloužily masné krámy skutečně svému účelu, tedy strakonickým řezníkům a nakupujícím. Potom se na několik let změnily ve sklady uhlí, dříví a dalších věcí, které tam ukládali jejich majitelé, a po roce 1951 byl objekt uzavřen. Od té doby chátral. Na počátku 70. let byla snaha o zlepšení stavu masných krámů, nicméně se narazilo na nedořešené majetkové vztahy, protože masné krámy vlastnilo 22 lidí. V roce 1979 vznikla studie na rekonstrukci, avšak k realizaci nedošlo a masné krámy dospěly v 80. letech k nejhoršímu. Udržovala se jen fasáda, za ní propadla střecha i podlahy. V roce 1985 se město stalo jediným vlastníkem a opět nastala snaha uvést masné krámy do provozu. V plánu bylo zřídit zde občerstvení, sezonní prodej zeleniny, muzejní prostory. Bohužel, náklady převyšovaly tehdejší možnosti města. V roce 1996 bylo nutné provést dočasné zabezpečení štítu, který se vykláněl směrem do Velkého náměstí. O tři roky později se masné krámy prodaly. Jejich majitelem je dodnes společnost Jatky Hradský. Soukromý majitel kóje pronajal, bylo tu v té době třináct samostatných krámků, například zlatnictví, prodej novin, bižuterie, skla, galanterie, občerstvení. Jednu kóji využíval městský úřad jako infocentrum. Bohužel se tady začala objevovat plíseň, zatékání a obchodníci začali postupně odcházet. V letech 2001 a 2002 došlo k obnově barevné fasády – štít představuje nejcennější část památky. Dnes jsou masné krámy zcela uzavřeny, soukromý majitel se vzdal dalších aktivit, občas využívá jen uliční část pro příležitostný prodej.

Mezi nemovité kulturní památky patří i městský dům čp. 149 na Velkém náměstí. Čím je výjimečný?
Tento dům pochází z 80. let 19. století a významně se uplatňuje v urbanismu Velkého náměstí. Je výjimečný jednak velkorysým užitím dvojhmoty, kdy hmota domu je tvořena dvěma na sebe navazujícími objekty umístěnými za sebou po délce parcely, a jednak netradičně pojatým jihovýchodním průčelím s lodžií s neorenesančními architektonickými prvky. Takto ztvárněné průčelí nemá na jihu Čech obdoby. Také dochované dveře za hlavním vstupem a původní dlažba jsou kvalitním dokladem uměleckého řemesla a výroby té doby. V domě se nachází několik bytových jednotek a prodejna v přízemí. V roce 2008 došlo v objektu k požáru, který nejvíce poničil právě cenné jihovýchodní průčelí. Majitel, pan Podrábský, se snažil provádět stavební práce tak, aby navrátil domu původní výjimečný vzhled před požárem i za pomoci dotace od ministerstva kultury. Nyní je objekt stavebně upravován novým vlastníkem.

Patří mezi vředy i lávka pro pěší nad Katovickou ulicí? Kolik lidí přes ní přejde by se asi dalo spočítat snadno.
I tuto lávku řadím mezi vředy města. V roce 1987 ji projektoval českobudějovický Stavoprojekt v rámci projektové dokumentace sídliště Mír. Lávka se stavěla jako „komunikační systém převádějící pěší ze sídlištního prostoru mimoúrovňově přes silnici I/22″. Realizace proběhla v letech 1988 až 1989, stavěl ji státní podnik Pozemní stavby České Budějovice. Tento přechod byl řešen komplikovaně a neprakticky, v zimě se nedá účelně udržovat a od samého počátku se netěšil velké oblibě mezi lidmi. Výhrady byly i k estetickému vzhledu lávky. Při každoroční konstrukční prohlídce se již v roce 2008 zjistily závady.

Diskuse, co s touto lávkou, už tady několikrát byly. Zbourat, nezbourat?
Obě možnosti jsou ve hře. Na toto téma proběhla i anketa mezi občany – opravit či odstranit. Vyzněla spíše pro zbourání lávky. Náklady na obě varianty jsou ovšem enormně vysoké, cirka 10 milionů korun. Ironicky by šlo říct, že lávka slouží jako nejdražší konstrukce na umisťování reklam ve městě.

Mezi vředy města jste měl zařazen i obchvat města.
Jsem moc rád, že už do mé tabulky nepatří. Stejně jako dům U Hroznu na Velkém náměstí, z jehož rekonstrukce mám obrovskou radost. Tento dům má také zajímavý příběh.

Povídejte…
Jde také o památkově chráněnou stavbu, vlastně jednu z nejstarších ve Strakonicích. Její vznik sahá až do 14. století. Posledních 70 let dům velmi chátral. Důsledkem bylo zřícení jeho dvorní části a kolny, další destrukce objektu nastala v polovině 90. let, kdy došlo ke zborcení dvorní průčelní zdi všech podlaží. Stavba se zajistila systémem dřevěných podpěr a výdřev a v roce 2000 se vypracovala studie obnovy a využití. O rok později stavební úřad nařídil tehdejšímu vlastníkovi provedení nezbytných úprav. Nesplnil to. V roce 2007 byla nařízena exekuce. Téhož roku získal stavbu Jiří Urbánek, kterého Strakoničtí jistě dobře znají. Ten dům U Hroznu zachránil před úplným zřícením. Přístavba domu do dvorní části objektu má sloužit jako výstavní prostory a galerie. Citlivá obnova uliční fasády přispěla velkou měrou ke zlepšení celkového vzhledu Velkého náměstí.
Z těch povedených rekonstrukcí bych ještě zmínil čp. 119 v ulici U Svaté Markéty – prodejní prostory a byty Kochanka, dále polyfunkční dům s byty, prodejnou a kavárnou na rohu ulic Havlíčkova a Bavorova nebo bytový dům na rohu ulic Havlíčkova a Pionýrská, či přestavbu obchodního domu Labuť na obchodní centrum Maxim.

Čeho nového ve městě by se v horizontu deseti let mohli Strakoničtí dočkat, o čem vy už víte, ale veřejnost nikoliv?
Ve finiši je nový terminál u nádraží, společný pro železniční i autobusovou dopravu. Ten by měl být zajímavým moderním objektem a má ambice vytvořit důstojný prostor, který uvítá návštěvníky přijíždějící do města. Stávající autobusové nádraží tím pádem nebude využíváno a území bude nabízeno pro komerční využití. Zde je velký potenciál pro vznik nové zástavby. Rozšiřovat by se měla též obchodní zóna nákupního centra Katovická, a to na pozemcích po levé straně silnice na Plzeň, proti stávající obchodní zóně. Společnost Tesco zde má již vydané územní rozhodnutí, avšak výstavbu bude realizovat zřejmě jiný investor.