Role jednoho ze dvou průvodců celkem pěti pamětnických okružních jízd historickým autobusem po krajském městě se zhostil Martin Ehrlich (58), který zde v roce 1989 studoval pátý ročník Vysoké školy zemědělské. A zároveň byl po 17. listopadu i členem tehdy ustanoveného společného studentského stávkového výboru dvou tehdejších českobudějovických vysokých škol. Tedy zemědělské a pedagogické.

Sídliště vítězného února se sochou Gottwalda

Sametová linka vyrážela v neděli na svou trasu z náměstí Přemysla Otakara II, před 35 lety Žižkova, pokračovala přes Senovážné náměstí, tehdy 1. máje se sochou V. I. Lenina, směrem Na Sady minula Lannovu třídu, tehdy Třídu maršála Malinovského, Rudolfovskou třídu, tehdy od Sadů po viadukt třídu Rudé armády, před Husovou třídou, jejíž název se neměnil, minula odbočku na Pražskou třídu, tehdy třídu Míru a pokračovala Branišovskou ulicí kolem již tehdy stojících vysokoškolských kolejí na sídliště Šumava, tehdy Vítězného února se sochou Klementa Gottwalda. Odtud zpět na Husovu třídu a po Dlouhé louce a Mánesově ulici na Lidickou třídu kolem objektu, kde se, mimo jiné, nachází restaurace Gerbera, tehdy sídlu Krajského výboru komunistické strany Československa, kolem budovy Krajského úřadu Jihočeského kraje, tehdy sídlu Jihočeského krajského národního výboru, kolem budovy Jihočeské vědecké knihovny, tehdy sídlu Muzea dělnického revolučního hnutí s neodmyslitelným balvanem tehdy „ozdobeným“ srpem a kladivem a dále zpět na Senovážné náměstí kolem Domu kultury Metropol, tehdy Domu kultury revolučního odborového hnutí, známého jako ROH. Svou pouť pak autobus ukončil opět na náměstí Přemysla Otakara II.

Průvodce Martin Ehrlich, sedící vedle řidiče s mikrofonem v ruce, například na Senovážném náměstí připomněl cestujícím blíže nedatovanou událost, kdy někdo v noci pověsil na záda sochy Lenina batoh, zřejmě coby vzkaz tehdejším okupačním sovětským vojskům, že by měla z Československa odejít. „Byla to velká aféra, kterou se vší vážností řešila policie, tedy tehdy státní bezpečnost. Lidé se touto recesí ale museli dobře bavit,“ sdělil českobudějovický rodák.  

Spjatost Senovážného náměstí s Leninem tenkrát navíc dokresloval nápis na budově nynějšího Biskupského gymnázia Lenin žil. Žije. A bude žít! Neodmyslitelnou součástí tohoto prostoru byla i každoročně budovaná tribuna před DK Metropol, kolem které pravidelně procházel prvomájový průvod.

Nasadí proti nám tanky? Pas jsem nosil v kapse

Martin Ehrlich rovněž zavzpomínal na události následující brutální zásah proti demonstrantům na Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989. „V Budějovicích jsme se pravdu o tom, co se tehdy v Praze stalo, dozvěděli z rádií Svobodná Evropa a Hlasu Ameriky, která jsme pravidelně, jako řada dalších obyvatel, doma poslouchali. Bylo to konkrétně v sobotu 18. listopadu. V pondělí 20. listopadu vyrazili někteří studenti od nás do Prahy a vrátili se s tím, že v hlavním městě všechny vysoké školy zahájily stávku. Takže jsme se do toho rozhodli jít také. První studentská organizovaná stávka se konala v centru Budějovic 22. listopadu a sešlo se na ní asi 1,5 tisíce lidí. Události ale nabraly rychlý spád a při generální stávce náměstí 27. listopadu zaplnilo na 50 tisíc demonstrantů. Samotná studentská stávka pak trvala prakticky až do konce prosince, tedy do doby, kdy bylo jisté, že budou naše požadavky splněny. Navíc vše dovršila volba Václava Havla prezidentem dva dny před koncem roku,“ popsal tehdy třiadvacetiletý člen studentského stávkového výboru.

Martin Ehrlich zároveň připustil, že až do generální stávky, a ještě i chvíli po tom, měl obavu, že by se situace mohla zlomit směrem zpět. „Nejvíce jsme se obávali, že by tehdejší ministr obrany a generál Milán Václavík mohl proti nám použít armádu, třeba i s tanky. A on toho byl schopen. Pro ten případ jsem nosil u sebe neustále pas a byl připravený skočit do auta a ujíždět do Rakouska. Naštěstí se tak nestalo,“ řekl.

Už s humorem pak zavzpomínal Martin Ehrlich na svůj první svobodný Silvestr 31. prosince 1989. „Nikdo tehdy nevěděl, jak lidé v nově nabyté svobodě oslavy konce roku pojmou. Takže jsme byli, jako studenti, paradoxně po dohodě se sborem národní bezpečnosti připraveni situaci v ulicích případně korigovat. Nebylo to ale třeba a vše se událo v pohodě,“ doplnil už osmnáctým rokem starosta Mokrého Lomu na Trhosvinensku.

Ve svatebních šatech vyrazili rovnou do řetězu

Vzpomínkovou jízdu Sametovou linkou s komentářem Martina Ehrlicha si v neděli užil například i Michal Šuster (46) se synem Janem z Českých Budějovic. Také on zároveň zavzpomínal na dobu před 35 lety. „Tehdy 17. listopadu jsme připravovali druhou svatbu mé maminky. Obřad se konal 25. listopadu a pod okny budějovické radnice se právě formoval živý řetěz lidí na podporu studentů a všech odpůrců minulého režimu. Skončili jsme v něm všichni i ve svatebních šatech a oběhli jsme s ostatními celé náměstí. Pobavilo mě proto, že jsme dnes dole na radnici viděli výstavu dobových fotografií a periodik, kde snímek toho řetězu také je,“ uvedl tehdy jedenáctiletý žák Základní školy Grünwaldova v krajském městě. „Bylo mi vlastně tolik, jako je mému synovi dnes,“ dodal s úsměvem správce sítí jedné nadnárodní firmy.

Cestou autobusem Michal Šuster vyprávěl synovi, kde a jak trávil v Budějovicích své dětství a mládí. „Bylo to prostě boží, skvělý zážitek pro nás oba,“ sdělil po vystoupení z vozu, když před tím spolu s ostatními cestujícími ocenili exkurzi do listopadu 1989 potleskem.

Pět hodinových okružních jízd historickým autobusem na místě organizoval ředitel jihočeské pobočky Paměti národa Tomáš Trantina (45) z Českých Budějovic. „Autobus byl vždy prakticky vyprodaný, je vidět, že jsme se lidem trefili do noty a mám z toho velkou radost. V listopadu 1989 mi bylo deset let a navštěvoval jsem Základní školu v nedalekých Hrdějovicích. Z televize si pamatuju tehdejší demonstraci v Praze na Letné. Na náměstí v Budějovicích jsem nebyl. Vybavuji si ale všeobecné nadšení či vylepené plakáty s Václavem Havlem, kde mi připadalo srandovní, že se tenhle mladý usměvavý pán ve svetru s prsty vztyčenými do písmene V má stát prezidentem. Měl jsem totiž zažitou představu, že hlava státu musí nosit sako, kravatu a musí to být starý pán s brýlemi. To mi prostě neštimovalo, čemuž se dnes samozřejmě už směji,“ nastínil ředitel jihočeské pobočky Paměti národa.

Tomáš Trantina zároveň sdělil, proč je důležité si taková významná výročí neustále připomínat. „Tím, že se tu jednou ta svoboda vybojovala, to neznamená, že ji musíme mít napořád. A vidíme to dnes, bohužel, často i kolem nás. Prostě, kdo usíná v demokracii, probouzí se v totalitě. Tak to je a je třeba si uvědomit, že svoboda opravdu není samozřejmost, byť se to někomu může zdát,“ zdůraznil ředitel jihočeské pobočky Paměti národa.

Českou vlajku zdobící Černou věž poškodil vítr

Jednou z těch, kteří pak dorazili v neděli odpoledne uctít vzpomínku na 17. listopad 1989 k pamětní desce T. G. Masaryka na budově českobudějovické radnice, byla Lenka Konvalínová z krajského města. „Přišli jsme sem s manželem Pavlem zapálit svíčku a připomenout si tehdejší důležité chvíle, ze kterých se můžeme těšit do dnes. V té době jsem žila v Moravských Budějovicích a o tom, co se vlastně tehdy v Praze stalo, jsme se dozvěděli díky vysokoškolákům, kteří přijeli domů na víkend,“ přidala svou vzpomínku Lenka Konvalínová.

Šrámem na kráse akcí konaných v neděli u příležitosti 35. výročí 17. listopadu 1989 v Českých Budějovicích bylo poškození české vlajky, která zdobila dominantu města – Černou věž. Třiadvacet metrů dlouhý a čtyři metry široký státní symbol kolem 14.30 hodin poničil vítr a jeho zbytky byly následně odstraněny.

Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, je připomínkou tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Byl vyhlášen roku 1941 v Londýně. Sametová revoluce odstartovala po zásahu policie proti studentům a dalším účastníkům demonstrace na Národní třídě v Praze, jednalo se o období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii.