Před čtvrtstoletím do zchátralého kláštera v Milevsku přišli novicové vašeho řádu a s děkanem Zdeňkem Kozubíkem se stali i zedníky a instalatéry. Snažili se uzpůsobit faru pro bydlení. Od té doby se podařilo zrekonstruovat celé první nádvoří i některé budovy na druhém nádvoří. Urychlí teď prostředky z církevních restitucí další postup prací?

Já vím, že to při pohledu zvenčí vypadá jinak, ale církev nikdy nebude bohatá, protože finanční plnění, které dostáváme za nevydaný církevní majetek, spotřebuje zabezpečení vydaných budov. Když je neopravíme co nejdřív, tak se to později prodraží. Největší výdaje do majetku vráceného řádu premonstrátů potřebuje Strahov. Když jsme objekt Strahovského kláštera převzali, měli jsme na účtu pět tisíc. Teprve teď se finanční situace začíná stabilizovat. Trochu už nám vydělávají lesy, ale ne moc. Na Strahově jsme museli vyměnit celé střechy i krovy, to jsou hektary střech. Druhým nejrozsáhlejším majetkem v naší správě je Svatý Kopeček u Olomouce a pak už následuje klášter v Milevsku. Je to tam velmi zanedbané a ti, kteří zde po 50 let hospodařili, se o klášterní areál vůbec nestarali a ještě ho zdevastovali. Jen pro představu, kolik ty opravy stojí – čeká nás výměna střechy na kostele sv. Jakuba v Jihlavě a bude stát přes 30 milionů korun.

A to jste si navíc vzali do správy i kostel na náměstí v Milevsku…

Ještě ne, ale s budějovickou diecézí o tom jednáme.

Jaký tedy bude postup dalších prací v milevském klášteře?

V Milevsku je opravené první nádvoří, fara, barokní prelatura a teď opravujeme kostel svatého Jiljí, který po dohodě s městem zůstane obřadní síní. Pronajmeme ho městu na smuteční obřady, chceme, aby tam pokračovaly tak, jak byli lidé zvyklí. Jednáme také o tom, že do budoucna by mohlo vzniknout společné muzeum města a kláštera v budově kvadratury vlevo při příchodu na druhé nádvoří. Vedle rozšířených expozic muzea by tu byl prostor pro výstavní sály, koncertní sál i prostory pro přednášky. Kultura k církvi vždycky patřila. Bývalý děkan Jakub Berka se v Milevsku hodně zapojil do pořádání kulturních akcí, my v tom chceme pokračovat a vytvořit pro to lepší prostředí.

Jakub Berka byl hodně oblíbený. Vrátí se někdy do Milevska?

Myslím, že ne, on to rozhýbal, tak jako na Svatém Kopečku, a my ho zas potřebujeme na dalších místech. Primární je pro nás pokrýt duchovní správu.

Zatím jste zmínil pouze záměr s budovou kvadratury. Co ostatní budovy v areálu kláštera, které zůstávají zdevastované?

Ano, je tam bývalá sýpka, v níž je hodně železobetonu a my teď musíme zjistit, jak by se s tím dalo naložit. Mohla by tam být restaurace, malý pivovar a prostory k ubytování. Dnes je zájem o klášterní pobyty, které nabízejí možnost klidu a odpočinku. Budovu vedle lesní správy bychom rádi využili jako stacionář pro staré lidi, a proto bychom chtěli na nádvoří hezkou parkovou úpravu, kde by bylo příjemné pobýt. Na sociální projekty ještě lze získat evropské peníze, o to se chceme pokusit. Na třetím nádvoří je pak řada domů podél silnice, kde bychom rádi zřídili hostel pro turisty a cykloturisty. Máme také zájem obnovit studnu mezi kostelem a hřbitovem, dala by se tam svádět voda z odvodňovacích štol pod hřbitovem. Do budoucna určitě bude všechna vláha velmi potřeba. Všechny naše plány ale předpokládají dlouhá jednání s památkáři a shánění peněz. Nechtěl bych slibovat, že za pět let se to podaří splnit.

Na jak dlouho tedy uskutečnění těchto plánů odhadujete?

Myslím, že do 15 let by to mohlo být hotové. Zatím jsou to naše představy, na kterých začínají pracovat architekti, tvoří studie. Věřím, že to tam bude hezké a rád bych se toho dožil.

O záměru provozovat společné muzeum města a kláštera se zatím v Milevsku nikdy veřejně nemluvilo. Máte připravené nějaké zaměření klášterní části expozice?

Mohou tam být sochy, historický nábytek, lapidárium, uvažovali jsme o muzeu věžních hodin.

Myslíte, že ve společném muzeu pak mohou najít místo i díla zdejších malířů a sochařů z doby socialismu? Ptám se, protože při chrámových koncertech existují limity pro to, jaká hudba se smí a nesmí hrát…

My se nechceme vydělovat, žijeme s lidmi. To by určitě nebyla první spolupráce města a církve. Například v Kroměříži patří přece zámek také olomouckému arcibiskupství, ale spravuje jej stát.

Vypadá to, že premonstráti jsou tolerantní, když v areálu Strahovského kláštera máte restauraci Peklo…

Proč ne, na starých mapách byla naše petřínská zahrada označována Na Pekle, takže pod ní je asi logicky peklo? Jinak se tam ale skladovaly sudy. A odtud pochází i název restaurace.

Jeden čas se proslýchalo, že milevští premonstráti budou na svých pozemcích u kláštera provozovat chov gaskoňských býků. Pak zas, že z toho sešlo. Jak to tedy je?

Se společností, která měla zájem provozovat v Milevsku tento chov, došlo ke sporu a od myšlenky jsme upustili. Buď tedy bude pastviny a louky náležející k milevskému klášteru spravovat naše lesní správa nebo bychom je pronajali k obhospodařování místním lidem.

Jak se vám jeví ze Strahova soužití milevských premonstrátů s obyvateli regionu?

Myslím, že vztah našeho řádu s lidmi v regionu je dobrý. Snažíme se žít mezi lidmi, členové našeho řádu jsou v různých spolcích, v milevském regionu působí mezi myslivci. I já jezdím do Milevska rád, třeba na Hubertskou mši, při té příležitosti je fara otevřená pro každého a rádi se setkáváme. Je potřeba dávat lidi dohromady.

Proč zrovna myslivci? Jak jde dohromady s přikázáním Nezabiješ záliba v lovu?

Já osobně bych asi nedokázal zastřelit zvěř, to není totéž jako zabít domácí prasátko nebo králíka k obědu, to si představit umím. Chápu ale, že myslivci mají svůj řád, svá pravidla, povinnost udržovat v přírodě nějaké stavy zvěře a odstraňovat škodnou a chovají ke zvěři i úctu.

Myslíte si, že nebezpečí islamizace Evropy sblíží s křesťanskými církvemi i nevěřící? Protože minimálně kulturní kořeny máme společné?

Něco na tom může být. Mně se nelíbilo, když kancléřka Merkelová prohlásila, že islám patří k Německu. Za chvíli budou říkat, že islám patří k Evropě. Abychom nedopadli jako v Americe, kde původní obyvatelstvo žije v rezervacích. Abychom neskončili v rezervaci a Evropu neobsadili Mohamedáni. Já si ale vůbec nemyslím, že je česká společnost ateistická, protože s kým mluvím, každý říká, že v něco věří. V něco nad námi, nějakou vyšší moc. Vždyť i jóga je způsob víry, to není jen cvičení. Je mi líto lidí, kteří nevěří ve vůbec nic. Já bych neměřil podle toho, jestli lidé chodí do kostela. Pro mě je praktikující víru ten, kdo se řídí božími přikázáními a žije dobře. Přesto si myslím, že zlých lidí je minimum. Existují lidé hloupí, někdy nemocní, ale vysloveně zlých moc není. Já věřím v dobré lidi.

Byl jste někdy zamilovaný?

Samozřejmě, že ano. Ale když jsem maturoval, už se mi honilo hlavou, jestli se stát knězem nebo lékařem.

A proč jste se rozhodl pro život kněze?

Pocházím z Jihlavy, premonstráty jsem poznal jako kluk, kdy jejich tehdejší představený byl v Jihlavě farářem. Já jsem se původně vyučil zámečníkem, pak jsem si dělal maturitu a hlásil jsem se na teologickou fakultu. Tím, že mě nevzali, se to pro mě stalo výzvou, myšlenku na medicínu jsem opustil, a napotřetí jsem se na teologickou fakultu dostal. Můj řeholní život začínal v 70. letech.

Máte sourozence a dal se někdo z nich na stejnou životní cestu?

My jsme byli tři bratři a jediné, co jsme rodičům vyčítali, bylo to, že nemáme taky sestru, protože my jsme museli doma pomáhat a dělat i vysloveně ženské práce. Já jsem byl prostřední, starší bratr byl rentgenolog, mladší byl nemocný. Oba bratři už nežijí.

Co děláte ve volném čase?

Já jsem línej. Kdysi jsem sportoval, fotbal, kolo, lyže, ale dneska už si ve volném čase poslechnu klasickou muziku, buď na koncertu nebo z desky. Miluji Vivaldiho.

Hrál jste někdy na nějaký nástroj?

Na housle a na klarinet.

Vraťme se ještě k řádu premonstrátů. Prvního noviciátu v Milevsku se počátkem 90. let zúčastnilo přes deset mladých mužů. Stále trvá takový zájem o vstup mezi řeholníky?

První noviciát se konal v Milevsku, protože Strahovský klášter tehdy ještě patřil Památníku národního písemnictví. Nyní už noviciáty probíhají na Strahově. Trvají dva roky, pak se skládá slib na tři roky a poté už následuje slib natrvalo. První roky byly silnější, zájem byl větší, teď tu máme v noviciátu dva zájemce. Celkově ale počet členů řádu narůstá, strahových premonstrátů bylo kolem třiceti, dnes má náš řád 67 členů. Cirkálie se dělí podle jazykové blízkosti, my jsme česko-slovenská provincie. V České republice do ní patří kláštery Strahov, Teplá, Nová Říše a Želiv, pod Strahov patří Milevsko. Na světě je premonstrátských klášterů na 120.

Můžete na závěr prozradit, koho si vážíte z českých politiků?

Tak to bych se potřeboval trochu zamyslet… Měl jsem rád starého pana Bendu. A blízká je mi Lívia Klausová. Oba manželé k nám občas chodí do kostela a paní Lívia je neobyčejně laskavá a lidská.

-lk-

Kdo je Michael Josef Pojezdný

Narodil se roku 1943 v Jihlavě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1969, do premonstrátského řádu vstoupil v roce 1970. Opatem Strahovského kláštera je od 29. září 1987. Po roce 1989 obnovil řeholní život ve Strahovském klášteře. V roce 2006 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.

Název premonstráti vznikl podle mateřského kláštera ve francouzském Prémontré. Premonstráti se řídí řeholí sv. Augustina. Mezi hlavní zásady patří asketický způsob života, konání kněžských povinností mezi věřícími, charita, rozvíjení vzdělání a vědy. Hlavní činností řádu je kazatelství, práce v duchovní správě, vědě a školství. Po vstupu do kláštera dostane každý bratr své řeholní jméno. Premonstrátským heslem je Ad omne opus bonum parati, což v češtině znamená Připraveni ke každému dobrému dílu.

První premonstrátský klášter v Čechách byl založen roku 1143 na Strahově olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, který premonstráty přivedl do českých zemí. Strahovský klášter je hlavním centrem premonstrátů v Čechách. V čele strahovské kanonie stojí opat Michael Josef Pojezdný.