Snímek Mariny Malyšové popisuje lidské bolesti, které se schovávají za čísly ze zpráv. „Pořád slyšíme, kolik lidí zemřelo, kolik jich bylo zraněno, kolik lidí ztratilo své domovy. Ta čísla v nás vzbuzují strach a hrůzu. Může ale strach a hrůza zastavit válku? A co lidskost a empatie? Co smutek z lásky k lidem? K jejich bolesti a ztrátám?,“ ptá se autorka filmu Tvář. Podle ní mohou pomoci k pochopení jen příběhy reálných lidí, nikoliv čísla. Jejich city a emoce mohou vzbudit v ostatních lidech lidskost, která se dnes ztrácí stále víc. „Ve válce jsou vždy dvě strany a ve filmu budou také. Bude se jednat o protagonisty z Ukrajiny i Ruska. Každý z nich vidí válku jinak, ale všichni mají stejný názor, že válka neměla nikdy být,“ nastiňuje Marina Malyšová.

Válečný konflikt na Ukrajině má už od jeho úplného začátku v hlavě. „Nemohu se přestat dívat na zprávy, na fotky a videa. Také nemohu nečíst o lidech, kteří celou tu hrůzu nyní prožívají. Chtěla jsem přispět alespoň něčím malým, ale zároveň jsem chtěla vyjádřit svůj nesouhlas tak, aby byl vidět. Vzhledem k tomu, že studuji na režisérku, mohla jsem natočit dokumentární film, který by ukázal malou část toho, co se děje,“ říká Marina Malyšová. Pravda je podle ní právě to, co občané její rodné země nemohou za velkou propagandou vidět. Dokumentární film ukazuje i to, že je mnoho Rusů, kteří nepodporují válku a naopak pomáhají, jak mohou. „Film nabídne hezké snímky, ale zároveň bude obsahovat velmi brutální záběry z Ukrajiny, což kontrastem ještě více zvýrazní hrůzy války. Zároveň doufám, že to více rozhýbá psychiku a vnímání diváka. To je jeden z cílů filmu,“ říká Marina Malyšová.

Ve snímku vystupují imigranti i uprchlíci
Situace se podle autorky filmu stále zhoršuje. „Nic se nezměnilo. Vše je horší a horší. Dívám se na nově anektované oblasti, na mobilizaci v Rusku, na zničená města na Ukrajině a bojím se toho, co bude následovat. Nevím a ani to nedokážu odhadnout. Nevím, co si přečtu zítra ve zprávách a ani nevím, co uslyším od své rodiny. Pořád všichni žijí ve strachu a úzkosti, každý trochu hlasitější zvuk připomíná výbuch. Věřím, že jeden uvidím tu zprávu, na kterou všichni čekáme. To znamená, že válečný konflikt na Ukrajině skončí,“ pokračuje Marina Malyšová.
Studuje režii hrané tvorby, proto se nyní snaží udělat dokumentární film na podobném principu jako ten hraný. Hodně přitom pracuje s kompozicemi, dramaturgií a symboly. Film se podle autorky nazývá Tvář, protože se protagonisté snaží ukázat odraz války na tváři běžných lidí a zároveň i ukázat její tvář. V hraných částech dokumentu vystupují dvě dívky – Aneta Vojáčková a Kateřina Matoušová, z nichž každá představuje jeden ze států a prožívá svůj osud s nadějí do budoucna.

Ve snímku se objeví i další protagonisté z Ukrajiny a Ruska. Bude se jednat o uprchlíky před válkou i imigranty, kteří tu žijí už déle. Každý z nich bude vyprávět svůj příběh o tom, co prožil, co cítil. „Jeden předtím bydlel v Doněcké oblasti a viděl, jak válka před osmi lety začínala. Druhý se zase z Ruska přestěhoval do České republiky už dávno, kvůli nesouhlasu s politikou a teď hodně pomáhá uprchlíkům z Ukrajiny. Třetí má rusko-ukrajinskou rodinu a bolestivě prožívá válku mezi dvěma rodnými zeměmi,“ přibližuje mladá režisérka. Nezastírá, že když do dokumentu začala hledat herce, pro mnoho lidí byla účast Rusů ve filmu nepřijatelná. „Pro mě je ale nutné ukázat ten hlasitý a odvážný nesouhlas. Ukázat jinou část toho obyvatelstva, které se v Rusku bojí mluvit nahlas. Je nás takových hodně, více než se může zdát. Chci věřit, že právě tito lidé budou někdy tvořit novou společnost, kulturu a mentalitu v Rusku. Chtěla bych jednou být mezi nimi,“ přeje si mladá Ruska.

Film vzniká v ruském i ukrajinském jazyce. Chybět nebudou ani anglické a české titulky. Cílem je totiž šířit film nejenom v Rusku a na Ukrajině, ale i po celé Evropě. „Mám pro sebe důležitý úkol. Chci dostat z protagonistů jejich city a chci, aby jim diváci rozuměli co nejlépe a nějak se s nimi emocionálně spojili. Přeji si, aby v protagonistech viděli stejné lidi, jakými jsou oni sami. Chci, aby si sami sebe představili na jejich místech. Film má vzbudit v divácích lidskost a empatii. S ohledem na tyto city možná někdo v budoucnu změní svůj názor a poskytne Ukrajině svou pomocnou ruku. Také si přeji, aby se na základě snímku někdo odvážil říct své Ne! hlasitěji,“ doufá Marina Malyšová.

Hledá se poslední příběh z Ukrajiny
Dokumentární film natáčí Marina Malyšová s Filmovou Akademií Miroslava Ondříčka. Značným podporovatelem je také Centrum kultury města Písek. Ředitel centra Josef Kašpar si dokonce zahrál v jedné z částí. Na filmu zároveň pracuje štáb studentů Filmové Akademie Miroslava Ondříčka. Každý z nich podle Mariny Malyšové vkládá do projektu velké úsilí a zájem. Všichni si přejí, aby výsledek filmu byl co nejsilnější.

„Ještě nevíme přesný termín, kdy bude film úplně hotov a bude k dispozici ke zhlédnutí. Věřím, že by dokončení mohlo nastat někdy v prosinci. Nejdříve bude film promítnutý ve Filmové Akademii Miroslava Ondříčka a až následně bude zveřejněn pro volné sledování a šíření. Doufáme, že film bude promítán také na několika festivalech. Jeden z nich bude určitě Filmový Písek v příštím roce,“ uzavírá Marina. Do dokumentu hledá ještě posledního protagonistu z ukrajinské strany. Případný zájemce nebo kdokoliv, kdo bude o někom vědět, se může ozvat na e-mail marinamalysh46@gmail.com.