Přednášky se zúčastnilo na 50 návštěvníků. V diskusi zaznělo i téma sloučení měst Veselí a Mezimostí, ke kterému došlo nařízením německých protektorátních úřadů v roce 1943. “Sloučení je v pořádku, ale pořád máme Veselí 1 a Veselí 2. Takže úplně zanikl původní název Mezimostí, bylo by fajn, kdybychom se k tomu vrátili. Když potom píšeme různé historické statě, tak máme problém rozlišit, co je Mezimostí a co Veselí. Mezimosťáci byli vždy takoví patrioti, tak by mohli zabojovat, aby bylo zase Mezimostí,“ vybídl Ivan Jinda.

Popsal také, jak se některá místa proměnila: „Když se začala stavět hlavní silnice E55, zničila se velká část Mezimostí. U kostela padlo pět až šest domů. A stejně se tím obchvatem problém ve městě nevyřešil. Jsou zde velké křižovatky, které se dají špatně přecházet, nemohou se tam zasadit stromy, protože jsou pod tím kanály. To vnímám jako největší problém.“

Podle něj však stále existuje možnost některé stavby opravit: „Ty domy, pokud ještě stojí, by se mohly dát dohromady – kdyby se chtělo. Například místní škola, ta byla za socialismu úplně zničená a radnice se k tomu vrátila a obnovila její fasádu a teď je škola krásná. Stejně tak brána k mlýnu, která byla v šedesátých letech stržena a nové vedení v 79. roce ji nechalo znovu postavit.“

Jedna z návštěvnic zavzpomínala na své dětství v Mezimostí: „Má babička zde žila celý život. Ty domy měly historický nádech, fasády byly tak krásné. Dům koupila nějaká mladá rodina, nechala jej zateplit a historie domu je pryč. Rádi se sem jezdíme kochat, protože jsem tu strávila dětství. Líbí se mi, že například radnice, poštovský dům nebo třeba Blatské muzeum mají stále udržované historické fasády,“ zmínila Marie Svobodová.