„V půl sedmé jsme si stoupli se vztyčeným palcem v Čimelicích k silnici a za deset minut, ještě za tmy, jsme už jeli. Aby náš triumf byl nezpochybnitelný, zapisovali jsme si potřebné detaily o každé jízdě – čas a číslo SPZ, dokonce jsme se s každým řidičem i vyfotili,“ popisuje Radek Šlechta. „Časový interval mezi zastavenými auty se nicméně stále zvětšoval, za první tři hodiny jsme stopli ubohá čtyři auta.“

„Namotivovaní jsme byli dostatečně,“ odkazuje Petr Procházka na brzký budíček, „ale pochmurné počasí většinu řidičů pravděpodobně odradilo. Na místech, kde jsme stopovali, to známe dobře a průměrně zde čekáme okolo deseti minut.“ O statisticky významnou hodnotu se jedná i podle kultovního stopařského serveru Hitchwiki.org, spravujícího databázi stopařských míst. Podle předpokladů tak mohli být studenti okolo třetí odpolední světovými rekordmany.

„Autostopem jsme jeli už ve 49 zemích světa. Dobří lidé, kteří nechtějí zaplatit za svezení a leckdy i nabídnou svačinu či dokonce nocleh, se najdou v jakékoliv zemi. Jen v některých zemích je to trochu snazší a jinde zase složitější. Asi jsme prostě už příliš pokoušeli stopařského boha,“ předvídá Radek Šlechta postupný útlum stopařských cest členů neformálního uskupení S palcem vzhůru kolem světa, které sdílí na sociálních sítích své zážitky. Dalším důvodem mohlo být také složení dvojice ze dvou mužů. „Možná to přeci jen chtělo nějakou holku,“ pokyvují souhlasně hlavou oba studenti.

A co o sobě oba stopaři sdělili? Radek Šlechta je v současnosti studentem 3. ročníku na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze. Nejraději využije pauzu mezi stopařskými expedicemi k hledání nové partnerky. Petr Procházka je čerstvým absolventem Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze. Když zrovna nestopuje, ve volném čase se věnuje činnosti vedoucího zájezdu do exotických krajin.

Poslední cesta píseckých stopařů v srpnu 2015 obnášela stopování ve všech středoamerických zemích. V červenci jeli ve větší skupině 14 kamarádů do Černé Hory, po dvojicích, a nikomu cesta tam netrvala déle než čtyři dny. Loni byli také ve 14 lidech na norském Nordkappu, o rok dříve v Itálii a předtím putovali z Londýna do Písku. Stopli syrskou podnikatelku v Dubaji, polský autobus v Norsku, v Indii jim čtyřikrát z pěti stopů zastavilo první projíždějící auto, v Itálii je vzali rovnou v šesti. Do Krakova a zpět se dá dojet za 24 hodin, stejně tak i z Londýna do Prahy.