Prezident na tiskové konferenci řekl, že zdravotnictví bylo jedním z hlavních témat jihočeské cesty. Zajímal se, jaká je situace v pediatrii i dětské psychiatrii. Měl program nejen v krajském městě, ale podíval se i do pohraničí v Nových Hradech a také do sociální firmy Ultina v Trhových Svinech, jejíž výrobní program se zaměřuje na vozíčkáře a  spoluzakládal ji současný českobudějovický senátor Zbyněk Sýkora, předseda českého paralympijského výboru. V Třeboni pak prezident Pavel diskutoval s občany i se studenty Střední rybářské a vodohospodářské školy Jakuba Krčína. Pracovní oběd dnes prezident strávil v lokalitě Janoch u Jaderné elektrárny Temelín, která je jedním ze čtyř míst vytipovaných pro vybudování hlubinného úložiště jaderného odpadu. Odtud si odvezl poznatek, že státní instituce s lidmi z těchto lokalit nedostatečně komunikují. 

V oblasti zdravotnictví prezident ocenil funkční systém řízení jihočeských nemocnic prostřednictvím holdingu, řekl, že v regionech, kde jsou vlastníci nemocnic roztříštění je koordinace péče obtížná. „Jihočeský kraj jde ve zdravotnictví spíš cestou centralizace, což přináší výsledky,“ řekl Petr Pavel. Novinářům pak odpověděl na několik otázek, než se vydal na poslední zastávku na Velitelství teritoriálních sil Armády ČR v Táboře. 

Co odpovídal prezident 

Dá se najít jednotný systém k nalákání lékařů do pohraničních oblastí jako jsou Nové Hrady?

„Já jsem se setkal s názorem, který vypadá na první pohled velice dobře, ale ve skutečnosti je zjednodušující – dětské polikliniky většinou nejsou využity, no tak vezměme pediatry, kteří sedí bez práce na těchto poliklinikách a pošleme je do periferních oblastí, kde jich je nedostatek! To se realizuje mnohem hůře, nejenom proto, že ty lidi nemůžeme nutit jít do podmínek, které pro ně budou výrazně horší a kde třeba nenajdou ani práci pro své partnery a místa pro děti ve školách, ale mnoho z těch pediatrů, kteří jsou po akreditaci, tak mají ještě nějakou další specializaci, která se týká konkrétních řešení problémů, ať už s pohybovým ústrojím, internu a další a pokud takového specialistu vezmeme a pošleme ho někam na periferii, tak zas bude chybět na té poliklinice. Je zapotřebí se na to podívat místo od místa a taky se pobavit o tom, jaká je reálná dostupnost té péče. Jednou z cest je 24 hodinová online pohotovost, která se v Jihočeském kraji zavedla a je inspirací pro ostatní kraje a kterou teď přebírá i Karlovarský kraj. Online pohotovost může řadu návštěv lékaře odbourat jen tím, že si pacient nebo rodič pacienta pohovoří s lékařem a zjistí, že ta návštěva ani není nutná… Můžeme se zamyslet, máme-li dát dítě do péče sice odborníkovi pediatrovi, který není úplně specializován, se zázemím, které není úplně ideální, v malém místě, anebo bych ho raději odvezl o 15 kilometrů dál na polikliniku, kde bude mít kompletní servis a kde mohu očekávat vyšší kvalitu péče. Myslím, že každý z nás by to rozhodnutí udělal velice rychle. Ne vždycky to také máme dobře nastavené, mnohdy je spádová oblast nastavená podle administrativního členění a možná by spíš měla být podle geografického. Smysl dává soustředit pediatrii do společné praxe. Konkrétně Nové Hrady by asi nebyly územím, které by dokázalo uživit pediatra. Pro efektivní praxi by potřeboval 1200 – 1500 dětí, to se v Nových Hradech dohromady nedá, takže by to muselo být pro větší spádovou oblast. Řešení se nabízí více, nemusí vše být podle šablony. Spíš abychom byli pružnější, abychom dokázali najít a upravit existující mechanismy. Nemá smysl dávat lékařům násobně větší pobídky, protože už teď jsou ty pobídky tak vysoké, že by člověk řekl, že ty musí určitě přitáhnout lékaře a přesto nefungují. Tak musíme hledat i jiná řešení, která budou funkční.“

Viděl jste v Jihočeském kraji nějaká řešení, která by se dala využít i v jiných krajích? 

„Dva hejtmani, jihočeský a jihomoravský, obhájili velice přesvědčivě svůj mandát a pro mě to svědčí o tom, že úspěch není vázán na nějaké stranické hranice. Ve zlepšování dopravní dostupnosti, zdravotní péče, způsobu komunikace s občany, i v řadě dalších oblastí bychom tu našli inspiraci. Jednou z nich je online lékařská pohotovost. V rámci Asociace krajů je možnost sdílet dobrou praxi a stálo by za úvahu, aby hejtmani byli více otevřeni tomu, co se kde v kterém kraji daří a aby dokázali odhlédnout od stranické příslušnosti a používali metody práce, které se osvědčují.“

Od roku 2010 vzrostl počet psychiatrických pacientů mezi dětmi a adolescenty o 73 procent. Co si o tom myslíte – proč? 

„Myslím, že to souvisí se způsobem života, který žijeme. Covid pouze odkryl delší dobu doutnající problém. To, že se zhoršuje psychické zdraví populace a zejména mladé generace, která se hůře vyrovnává se složitostí života kolem nás, to je známý fakt. Děti nežijí tak aktivně jako třeba žila moje generace. Není dnes dostupných tolik kroužků, zájmových aktivit, které by děti držely dál od nudy. Protože nuda je jednou z velkých příčin psychických problémů. Když se podíváme na všechny ty faktory, o kterých odborníci hovoří, tak v mnoha z nich toho můžeme dost podniknout, ať je to podpora rodin, podpora komunitní práce, sociální práce v terénu, podpora kroužků, zájmových činností, ale samozřejmě větší investice do odborné péče, která je poskytována zrovna v této nemocnici. Bez ní to nepůjde. Když se podíváme na srovnání se světem, a to nejen na západ od našich hranic, ale tady při prezentaci zaznělo srovnání s Polskem, tak tyto země tomu problému věnují mnohem větší pozornost. Jsou si moc dobře vědomy, že zdraví mladé generace včetně toho duševního bude výrazně ovlivňovat úspěšnost naší země do budoucna.“

Je nějaký společný výstup ze setkání se starosty v lokalitě Janoch? 

„Je to o komunikaci, ten problém se týká všech velkých staveb, které mají vliv na obce, na individuální vlastníky pozemků. Pokud budeme s lidmi od samého počátku jednat otevřeně a férově, tak i nepříjemné opatření se jich pak dotýká mnohem méně. Pokud ale cítí, že s nimi úřady jednají tak, že máme-li to povoleno zákonem, tak nemusíme lidem nic vysvětlovat, samozřejmě ta averze bude veliká. V těchto procesech vždycky budou různé skupiny, které budou prosazovat svůj zájem, někdy až aktivisticky. V naprosté většině se jedná pouze o nedostatek informací a vzájemného pochopení. Shodli jsme se se starosty, aby nejen ministerstvo, ale i státní úřad s lidmi v těchto lokalitách pravidelně mluvili, co se bude dít a až bude vybrána jedna lokalita, tak jednat o konkrétních kompenzacích. Není to žádná raketová věda a ani tak jednoduchou věc většinou neděláme.“

Po tiskové konferenci převzala dárek od prezidenta a ředitele Dětské psychiatrické nemocnice Olga Faladová, která zde pracuje 52 let. Začínala jako sestra na oddělení, byla staniční sestrou a i nyní v důchodu pomáhá jako pracovní terapeutka. Vede čajovnu a vaří s dětmi v cvičné kuchyňce. Na vyžádání provádí také areálem bývalého jezuitského kláštera, který dnes slouží jako nemocnice a škola, a který Olga Faladová tak dobře zná. 

Rovněž manželka prezidenta Eva Pavlová se zamýšlela nad otázkou, proč dětských psychiatrických pacientů tak přibývá.  „Důvodem je ekonomická krize, krize v rodinách, v době covidu se dostaly do popředí sociální sítě. Děti a mladí lidé na nich vidí, jak je všechno dokonalé a top, ale život je jiný a z toho vznikají deziluze. Měli jsme si toho všimnout dřív, jaký vliv sociální sítě na děti mají. Tam, kde jsou děti vedeny ke sportu, k pobytu v přírodě a rodiče s nimi tráví čas, tak toto riziko není takové. Zdravá rodina, to je můj cíl a program,“ řekla Eva Pavlová.