Přestože jsou spartakiády neodmyslitelně spjaty s komunistickou érou, pro mnohé představovaly nezapomenutelné společenské zážitky. Přednáška v píseckém domě kultury se zaměřila i na to, co tato hromadná cvičení znamenala pro obyvatele Písku a jak ovlivnila místní život.

Historik Zdeněk Duda v úvodu posluchače seznámil s širší historií spartakiád, která sahá hluboko do minulosti. Kořeny těchto hromadných tělocvičných vystoupení je třeba hledat až v 60. letech 19. století na území tehdejšího Německa (Pruska), kde se začaly pořádat takzvané Turnfesty. Tyto národní tělocvičné slavnosti měly posilovat národní uvědomění a fyzickou zdatnost obyvatelstva. Myšlenka hromadných cvičení se postupně šířila i do dalších zemí, včetně Československa, kde se v prvorepublikovém období rozvíjela v rámci sokolských sletů.

Po druhé světové válce a nástupu komunistického režimu se tradice hromadných cvičení proměnila a stala se jedním z nástrojů propagace socialistického státu. Sokolské slety nahradily celostátní spartakiády, které se konaly v pětiletých cyklech. Tyto monstrózní akce měly demonstrovat sílu, jednotu a radost socialistického lidu. „Jak šťastný je život v socialistickém Československu…”, zmínil historik Duda část reportáže z roku 1980.

Spartakiáda nebyla pro mnohé Písecké jen povinností

Písek nebyl výjimkou a i zdejší sportoviště, školní hřiště a sokolovny ožívaly v období příprav na spartakiády intenzivním cvičením. Děti, mládež i dospělí pilně trénovali nacvičené sestavy, které pak předváděli na místních i okresních spartakiádách, s vrcholem v účasti na celostátní spartakiádě v Praze. Do příprav se zapojovaly také místní závody, na každou spartakiádu vždy něco připravil například závod Jitex.

Přednášející také požádal účastníky o případné fotky nebo jiné praktické věci z té doby, které by pomohly utvořit celkový obrázek spartakiád v Prácheňském muzeu. Přednáška Dudy otevřela i otázku, jak obyvatelé Písku na spartakiády vzpomínají dnes. „Na spartakiádě jsem cvičila. A na tu dobu moc ráda vzpomínám. Když mi někdo řekne, že je to komunistické, tak řeknu, že ne. My jsme cvičili dobrovolně. V tu dobu to tak bylo. Přednáška se mi moc líbila. Když můžu, tak ráda na takové přednášky zajdu,” řekla jedna z návštěvnic přednášky, Eva Konvičková.

Jak zmínil historik, vnímání této doby je různorodé. Zatímco někteří lidé na ně vzpomínají s nostalgií jako na dobu svého dětství či mládí, na společné tréninky, nová přátelství a pocit sounáležitosti, pro jiné jsou spartakiády symbolem potlačování svobody a ideologické manipulace. „V každém případě je důležité si tuto historii připomínat a chápat ji v celém jejím kontextu – nejen jako propagandu, ale i jako součást společenského života té doby,“ podotkl Duda. Přestože éra masových tělocvičných vystoupení je dávno pryč, faktem je, že vzpomínky na písecké spartakiády stále rezonují v paměti mnoha generací.

Iva Fulierová