Můžete nejdříve vysvětlit, co si mají lidé pod termínem neuro-atletický trénink představit?

Neuro-atletický trénink je trénink mozku. Zabýváme se při něm mozkovými centry, ve kterých mohou vznikat různé problémy. My potom v rámci tréninku pomocí různých drilů neboli cvičení aktivujeme jednotlivá mozková centra a tím dojde k odstranění daného problému. Trénink probíhá na základě testů a retestů, aby se dosáhlo co nejlepšího výsledku. Podle diagnostiky určíme drily, které budou fungovat. Může se jednat o různá motorická cvičení, ale také pohyby hlavy, očí i jazyka. Zapojit se může také čich nebo mimické svaly. Prostě cokoliv. Například, když já se chci rukama dotknout špiček, dostanu se do nějakého bodu, třikrát polknu na sucho a dostanu se o značný kus dál. Mícha se aktivuje u někoho polykáním, u někoho broukáním, musí se vždy najít správný dril. To je nejdůležitější.

Studoval jste přímo tento obor?
Já studoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze obor kondiční trenér. Vždycky jsem se zajímal spíš o rekondici. Pak jsem se dostal k paní Kučerové, u které jsem absolvoval kurz na neuro-atletický trénink. Kromě toho mám i kurz klasického i neurologického tejpování, masáží, baněk, lávových kamenů, dynamické neuromuskulární stabilizace, které se ale už moc nevěnuji.

Je už metoda neuro-atletického tréninku v České republice známá?
U nás to zatím ještě moc známé není. Vím celkově asi o třech místech, které se neuro-atletickým tréninkem zabývají. Paní Kučerová, u které jsem se školil, žije v Německu, kde už je tahle metoda rozšířenější.

Když obor v Česku není tolik známý, jak jste se k němu dostal?
Po úrazu jsem musel na operaci kolene. Měl jsem pořád bolesti a na internetu jsem hledal, co by mi mohlo pomoct. Našel jsem kontakt na paní Kučerovou, která se zabývá právě neuro-tréninkem. Nejdříve mi pomohla s mým zraněním a mě neuro-trénink zaujal tak, že jsem se ho od ní začal učit a udělal si kurz.

Jak jste na tom s kolenem teď?
Já mám trvalé zranění, a kdybych stále necvičil neuro-tréninkem, asi bych se nemohl vůbec sportu věnovat. Mám utrženou chrupavku, chybělo pár milimetrů a mohl jsem přestat chodit, protože by mi to zasáhlo hlavní nerv.

V Písku jste si zařídil pracoviště zabývající se právě neuro-atletickým tréninkem. Jak dlouho už fungujete?
Otevřeno mám od července.

Můžete přiblížit, jak neuro-atletický trénink pod vaším vedením vypadá?
Od klienta si nejdříve vezmu širší anamnézu, zjistím, jaká byla předchozí zranění a problémy. Zeptám se i na tetování, protože ho mozek vnímá jako jizvu po operaci. Pokud mozek tetování nezpracoval, může pak z toho klidně vzejít problém v jiné části těla. Z celkové anamnézy si udělám obrázek, pak se jde na diagnostiku, kde pomocí testů a retestů zjišťuji, ve kterých mozkových centrech je problém. Tam cílíme cvičení, která se postupně ztěžují.

Pro koho je tato metoda určena a za jak dlouho pomůže?
Vlastně úplně pro všechny od dětí až po starší lidi, pro sportovce i nesportovce. Je vhodná například po úrazech, při chronických problémech, úzkostech, únavě, depresi a dalších potížích. Všechno je ale hodně individuální. Někomu neuro-trénink pomůže hned, u někoho je to běh na delší trať.

Lidé se v případě problémů v pohybové soustavě obrací na fyzioterapeuty. Jaký je rozdíl mezi neuro-atletickým tréninkem a běžnou fyzioterapií?
V neuro-tréninku se zabýváme přímo příčinou, proč problém vznikl a nezabýváme se jen tím lokálním místem, kde je problém vidět. Dám příklad. Když si přetrhneme přední křížový vaz, neuro-trénink neřeší přímo jen to, aby se dalo kolenem zase pohybovat, ale v rámci diagnostiky zjistím, proč k přetržení došlo, kde je tělo oslabené a jaké to mohlo způsobit další poruchy na těle.

Věnujete se sportovcům i veřejnosti. Jak se jednotlivé tréninky liší?
Rozdíl je pouze v tom, že sportovci mají trénink náročnější. Díky neuro-tréninku se rychleji zotaví po zranění a mohou se ke sportu dříve vrátit.

Obracející se na vás více právě sportovci?
Na začátku chodili více lidé s běžnými problémy než sportovci. Byli tu s vyhřezlými plotýnkami, kotníky, bolestmi kyčlí, zad, ramen nebo po operaci. Řešil jsem tady i chronické bolesti. Teď už začínají chodit více i sportovci.

Nabízíte také tréninky ve virtuální realitě. Jak to vypadá?
Nejdříve zase proběhne diagnostika, při které se zjistím, kde je problém. Potom se hrou za pomocí virtuální reality cílí do daného centra mozku. Tady dochází k aktivaci a zároveň zábavnou formou k odstranění problému. Ve virtuální realitě jde zároveň cílit na několik věcí najednou. Výhodou je, že trénink s virtuální realitou baví snad úplně všechny, je velmi efektivní a není to jen nudné cvičení. Dnes virtuální realitu používají i v nemocnicích. Klient si nasadí brýle a já pomocí aplikace vidím na počítači totéž, co on a mohu ho různě korigovat.

Zmínil jste, že se věnujete i neurologickému tejpování. Jak se liší od toho běžného?
Neurologické tejpování také probíhá na principu testů a retestů. Kůže se různě posouvá do bariéry, čímž dochází k uvolnění. Nemusí být zatejpovaná přímo část, která bolí. Může být zatejpovaná buď páteř, ze které vede daný nerv, který způsobuje problém. Může být klidně zatejpovaný protilehlý kloub. Například klientka přišla s bolestí v kotníku a já zjistil, že primární příčinou je bolest v zápěstí. Zatejpováním zápěstí pak odezněla bolest v kotníku.

Když přijde člověk s chronickými problémy, je léčení na delší dobu?
I chronické problémy se dají odstranit hned, ale je to složitější. Záleží, jestli se trefí správný dril a jak ho tělo přijme. Nervová soustava a mozek mají schopnost se přizpůsobit v jakémkoliv věku i prostředí. Může se to podařit hned, ale člověk musí ty drily opravdu cvičit. Nikdo nemůže čekat zázrak, že na někoho sáhnu a bude hned zdravý. Jak rychle bolest odezní, může zase přijít, když se nebude pravidelně cvičit.

Může se stát, že člověk cvičí špatně a stav se ještě zhorší?
Drily, které s klienty cvičím, jsou dělané tak, aby byly jednoduché a krátké. Všechny trvají do pěti minut, aby se za den mohly cvičit co nejčastěji. Lidé je tady u mě trénují tak dlouho, dokud nejsou ve správné kvalitě. Dokud je klient úplně nepochopí, neodejde ode mě. Jde o to cviky zautomatizovat do běžného života