Jaroslav Pavlík z Jindřichova Hradce se neobvyklému koníčku věnuje už 16 let. Mapuje a dokumentuje kašny a fontány po celé České republice, u řady z nich navíc dohledal historii nebo alespoň datum vzniku. „V osmnácti letech jsem se seznámil s údržbáři kašen a fontán v Táboře, a tak se zrodila i moje láska k vodním prvkům. Jezdím většinou po České republice, je jich tu nepřeberné množství a člověk někdy neví, který vybrat dříve aby na žádný nezapomněl. Před několika lety jsem se ale byl podívat i na Fontánu di Trevi v Římě,“ vypráví čerstvý držitel rekordu, který během let zdokumentoval celkem 1569 vodních prvků.

A se svým koníčkem zdaleka nekončí. Pravidelně tak sedá k mapě a plánuje další trasy. „Nemám řidičský průkaz a jsem tím pádem odkázaný na vlak, autobus, nebo pomoc přátel, kteří mě odvezou ke kašně, která je hůře dostupná,“ říká. Po návratu z výletu pak Jaroslav Pavlík zpracovává fotografie a dohledává ke kašnám historii. Zatímco někdy je to otázka pár hodin, jindy se jedná o několikaměsíční, téměř detektivní, práci. „Informace zjišťuji na internetu, v kronikách obcí i archivech a někdy je k nim cesta hodně trnitá. Stává se, že se mi ani žádné informace občas zjistit přes veškerou snahu nepodaří,“ přiznává.

Agentuře Dobrý den se přihlásil Jaroslav Pavlík sám. „Říkal jsem si, že by bylo dobré, kdyby byl člověk v něčem originál a první,“ usmívá se.  Na svých cestách narazil na různé rarity, třeba na fontánu z porcelánového cibuláku, dvě stejné kašny na jednom místě či kašnu ve tvaru dřevěné lžíce. Současně ho ale mrzí, že v některých městech a obcích jsou kašny v dezolátním stavu nebo zcela zanikly a ani se o tom neví. „Je to smutné, třeba v Horním Dvořišti je pět kašen, všechny jsou zasypané,“ podotýká Jaroslav Pavlík s tím, že naopak nejvíce mu učarovala kašna v Olomouci, brněnská kašna Parnas nebo dominanta českobudějovického náměstí, barokní Samsonova kašna.

Do konce roku chce Jaroslav Pavlík navštívit ještě 200 kašen. „Přání a plánů mám spoustu, někde jsou ale kašny u nepřístupných objektů a nemám možnost se k nim dostat. Zkoušel jsem oslovit i majitele a setkal jsem se s hrubou odpovědí a zamítnutím. Celkově je kašen a fontán hrozně moc, vznikají nové, moderní vodní prvky, které se mi líbí hrou vodního obrazu, třeba Skácelova kašna v Brně, fontána v Poděbradech, klenotem v mé sbírce je Zpívající fontána v Mariánských lázních. Krásné jsou ale i fontány Františka Sládka, například v Jindřichově Hradci, Táboře nebo v Praze. Znám tři firmy, které kašny dělají, dají mi vždy informaci, kde pěknou  dokončily, a tak můžu pokračovat v mém projektu,“ naznačuje.

Jaroslav Pavlík už si ze svých fotografií a poznatků sestavil tři fotoknihy, má je ale jen pro svou potřebu. „Jsem v invalidním důchodu, vydání knihy ve větším počtu by pro mě bylo likvidační. Teď chci zmapovat kašny a fontány v Jihočeském kraji, funkční i zaniklé, jednalo by se o ucelenou kolekci kraje. Kdyby mi s tím někdo pomohl, bylo by to skvělé. Třeba se mi někdy podaří najít sponzora,“ doufá Jaroslav Pavlík.