Chodba jako ateliér i obývák

„Před časem ředitel naší školy Radek Čejka zmínil, že tu jsou nevyužité půdní prostory. A vybídl k zamyšlení, co bychom si tam představovali,“ vypráví Šárka Kozáková Pechandová, která ve škole působí jako učitelka i asistentka pedagoga a stojí za nápadem na vznik Ateliéru. Škola požádala Jihočeský kraj o grant a práce mohly začít. Jenže záměr využití půdy zhatily deště při loňských zářijových povodních. Ty odhalily, že střechou zatéká. Ateliér tak musel najít jiné místo a střecha čeká na opravu. Nakonec se zákoutí chodby ukázalo jako příjemný prostor. Ateliér a obývák dohromady, i s odpočinkovým ušákem u lampy nebo stolkem, na který Šárka Kozáková Pechandová přináší dětem z domova k nahlédnutí nádherné knihy o výtvarném umění. „Učíme se v nich opatrně listovat,“ říká.
Děti samozřejmě nejvíc baví samotné tvoření. Od října se otevřel dvakrát týdně kroužek pro žáky prvního stupně. Pětadvacet přihlášených dětí se dělí na dvě skupiny. A protože už jsou i další zájemci a Šárka Kozáková Pechandová chce Ateliér zpřístupnit i dětem ze druhého stupně, plánuje se třetí termín v týdnu. „Ideální je mít ve skupině deset dětí,“ vysvětluje vedoucí kroužku, která je sama nadšenou výtvarnicí. Její obraz zdobí i sborovnu.

Experimentů se tu nebojí
Šárka Kozáková Pechandová vystudovala obor animovaný film na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Pak pedagogiku volného času na Západočeské univerzitě v Plzni. Teď ještě dokončuje studium speciální pedagogiky. Tvoření v Ateliéru je současně arteterapií.
„Děti mohou výtvarným vyjádřením ventilovat emoce, radosti i starosti. Přitom si hrajeme a zkoušíme různé techniky, nejen malování a kreslení. Taky linoryty, na které tu máme i lis, obrázky tvořené na podložce Gelli plate, malovali jsme plastelínou. Pro školní jarmark při Vánoční kavárničce jsme vyrobili pohlednice,“ popisuje pedagožka. „Nebojíme se dělat chyby, nebojíme se výsledku,“ dodává.
Práce s menší skupinkou v kroužku jí umožňuje individuální přístup. „Každé dítě je jedinečné, podporujeme zdravé sebevědomí dětí i jejich sociální dovednosti,“ říká. V plánu má Ateliér otevřít i pro dětské domovy, děti z Dětského centra při strakonické nemocnici chodí během pobytu v centru právě do této školy. „Beru děti, jaké jsou. Když je člověk opravdový, spolupracují krásně a dělají nádherné věci,“ je učitelka z výsledku nadšená a v duchu už spřádá plány na výstavu.
Sama žila několik let v Praze, kde dostávala objednávky na výzdobu školy nebo golfových rezortů. Po návratu do Strakonic vyzdobila skleněné vstupní dveře mateřské školy U Parku. Teď žije Ateliérem. Experimentování s výtvarnými technikami si v něm chtějí vyzkoušet i kolegyně učitelky. Takže bude workshop.
„Já nic nevyhodím. Staré noviny spotřebujeme na koláže, využijeme holící pěnu, zkoušíme i akční malbu – action painting,“ směje se výtvarnice a pedagožka v jednom. „Vždycky dětem povím o nějaké osobnosti, stylu nebo technice a jdeme do toho.“
Na školní chodbě, kde Ateliér vznikl, jsou prosklené dveře na terasu. A i ty Šárku Kozákovou Pechandovou inspirovaly. „Jakmile bude hezky, budeme malovat na terase. Takový malý školní plenér,“ plánuje.
Škola nakoupila vybavení z krajského grantu, zatím z něj pořizuje i materiál. Projekt ale s vyčerpáním grantu neskončí. Z Ateliéru jsou ve škole nadšení.