Hlavní město Zambie je ráj pro chuťové pohárky, ale zároveň i unikátní pohled do života místních. Od skromných stánků u silnic až po rušné trhy a elegantní restaurace. Lusaka odhaluje, jak se zde mísí tradice s moderními nákupními možnostmi.

Před odletem nám bylo řečeno, že budeme mít elektřinu a že budeme bydlet v hlavním městě. Vyhledaly jsme si toto místo na internetu a viděly jsme samé supermarkety, restaurace a fast foody. Tak jsme si sbalily jen pár věcí na přežití – ovesné kaše, jerky, balíček kyselých žížalek a čtyři platíčka uheráku, pro všechny případy. Po příletu jsme zjistily, že situace je trošičku odlišná od našich představ. Lusaka je na rozlohu obrovská a právě v jídle se dají pozorovat velké společenské rozdíly. Chudá část města a bohatá, záleží na tom, kde člověk bydlí. Situaci nám změnilo i to, že kvůli omezené elektřině jsme odkázané pouze na vaření v mikrovlnce, ve varné konvici nebo na ohni. V domě sice máme sporák i s troubou, ale naše solární panely nám z nedostatku energie zakazují tento luxus používat. Když jsem první týden vděčně sáhla po ovesné kaši, musela jsem se sama sobě smát. Člověk si uvědomí, co mu chybí, až když se musí spoléhat na zásoby pro případ krize!

Stánky a obchůdky u silnice
V místě, kde jsme si našly přechodné bydliště, tedy v odlehlé a skromné části Lusaky, se nám naskýtá každý den pohled na jedinečnou atmosféru místních stánků a obchůdků podél silnice. Každý den procházíme kolem pestrých kopečků zeleniny a ovoce. Na těchto kopečcích vídáme rajčata, cibuli, česnek, okurky, brambory, banány, manga, opuncie, plody baobabu a ananasy. Jakmile se rozneslo, že hledám meloun, byl najednou po několika dnech každý stánek vyzbrojen i touhle červenou sladkou pochoutkou. Za 30 Kwacha (26 Kč) si ho teď s radostí každý týden nesu domů.
A není to jen ovoce a zelenina. Při chůzi podél silnice narážíme na ženy a děti sedící u plastových kyblíků plných ještě teplých smažených koblížků nebo shamosas (smažené trojhránky z tortilly plněné bramborem s kari kořením nebo masem a zeleninou). Pokud máme dlouhou cestu do práce, vždy nám něco takového přijde pod nos a my neodoláme. A proč taky. Vždyť jeden takový koblížek stojí 1 Kwacha a chuť to má výbornou.
Ale ne všechno je tak pohádkové. Mezi produkty, které tady vidíme, jsou i slepice – živé, namačkané v klecích pod spalujícím sluncem, dokud si je někdo neodnese. Když si zákazník vybere, slepici prodavač bez váhání chytí za nohy a bez obřadů jí ukončí život. Inu, tak to tady chodí. Jednou jsem stála u silnice, čekala jsem na odvoz a pozorovala je. Vzájemně se snažily povraždit, klovaly se do krku. No… nedivím se jim. Inu, tak to tady chodí.
Obchůdky u silnice jsou trošku na jiné úrovni. Když se vracíme z práce pěšky, vždy se zastavíme v obchůdku blízko našeho domu. Žena za pultem už nás zná, a tak má pro nás připravené hodně vychlazené skleněné láhve pomerančové Fanty. V těchto obchůdcích je možné najít mnoho surovin. Rýže, černý čaj, prací prášek, sušenky, pasty na zuby, vejce, bujón, krásně vonící koření a další. A to vše za ceny, které jsou pro místní dostupné – pro nás tedy až překvapivě nízké. Zároveň si užíváme tento zdejší tradiční způsob nakupování s osobním kontaktem a přátelskou atmosférou.

Tržnice
Dalším zážitkem, který v souvislosti s jídlem nelze opomenout, je návštěva zambijské tržnice. Jídlo zde sice mají, ale pokud hledáte gurmánský zážitek, raději si kousek odskočte. Stačilo, abychom přišly na okraj tržiště, a už nám do nosu vrazil omamný zápach sušených ryb, které si tam jen tak ležely a slunily se. Některé ryby byly velké a rozříznuté napůl, zatímco menší koukaly na svět i s očíčky, připravené někomu posloužit jako svačinka na jedno skousnutí.
Podívaly jsme se pak na druhou stranu a spatřily jsme na stole porcování nějakého zvířete na dřevěném stole bez prkýnka, zřejmě šlo o kozu. Využito bylo celé zvíře. Z kůže ještě kapala krev a žena už ji věšela na roh stolu. Vedle porcovacího stolu měla rozpálený gril s roštem a na něj rovnou sázela nožky zvířete. To vše na slunci pod náletem much. Ať žije hygiena.
Pokračovaly jsme dál a narazily na kolečko plné kravských hlav. Člověk by čekal, že už ho tu nic nerozhodí, ale každý pohled přináší nová překvapení. Vedle nás proběhla ještě živá koza a já jí v duchu fandila – snad se jí podaří proběhnout tržnici bez úhony. Tolik asi ke zdejší tržnici, tyto gastro zážitky pravděpodobně vynechám.

Supermarkety
Pro obyvatele Lusaky představují tyto supermarkety alternativu, která je sice dražší, ale nabízí pohodlí a širší výběr balených a často i zahraničních produktů. Supermarkety nabízí různé druhy pečiva, mléčné výrobky a dovozové potraviny, které jsou však cenově vyšší než produkty na trhu či u silničních stánků. Nicméně pro nás jsou stále ty základní suroviny levné. Rozdíl ale není pouze v cenách. Nákup v supermarketech je spojen s moderním životním stylem. Lidé sem chodí velice hezky oblečeni a odjíždí většinou s plnými košíky. Supermarkety se většinou nacházejí v nákupních centrech, kde nechybí značkové oblečení, elektronika a třeba i vanilkové latté do kelímku.
Do supermarketů vyrážíme jednou týdně. Nakoupíme si, co potřebujeme na celotýdenní vaření a svačiny. Máme vždycky plné krosny, tašky a balíky vody v ruce. Mohly bychom jezdit nakupovat častěji, ale cesta tam trvá třeba i hodinu a kvůli ceně za auto z aplikace se nám nákup docela prodraží.

Restaurace a fast foody
Se supermarkety se pojí nákupní centra plná restaurací a fastfoodů, kde najdete i naše „klasiky“ jako KFC – i když s dost odlišnou nabídkou a chutí. Největší hvězdou zdejšího fastfoodového světa je však Hungry Lion, který kraluje svými kuřecími specialitami. A to všechno za ceny, o kterých bychom si u nás mohli nechat zdát! Představte si burger s pořádným kusem obaleného kuřecího, horou zeleniny a dresingu – a to celé za pouhých 59 Kwacha!
Restaurace tu také nechybí a nabízí široký výběr: od pizzy a burgerů přes sushi až po mixované talíře plné smažených specialit. Tyto podniky ale míří hlavně na movitější místní a turisty, takže se ceny rychle přibližují těm evropským.

Tradiční pokrm
A teď k otázce, která vás určitě zajímá: ochutnaly jsme nějakou místní specialitu? Samozřejmě! Hned druhý víkend nám naše africká kamarádka připravila tradiční nsheemu s kuřetem a zeleninovými omáčkami. Přibrala nás i k vaření, takže jsme měly tu čest sledovat celý proces z první řady.
Nsheema je něco jako pevná „hrouda“ z kukuřičné mouky, která se vaří, dokud není úplně hustá. Levné, syté a ve zdejších chudších oblastech opravdu všudypřítomné. A způsob konzumace? Každý kousek nsheemy si trochu rozmáčknete v ruce, aby se lépe namočil do zeleninové omáčky. Na výběr jsou dvě varianty: první z rozvařených rajčat, česneku a cibule, a druhá ze špenátových listů s rozdrcenými buráky, cibulí a kuřecím vývarem. K tomu se přidá maso, obvykle smažené nebo grilované kuře či hovězí. A voilà – máme na talíři tradiční zambijskou pochoutku!

Na závěr mám pro vás jednu bizarní perličku: v naší kanceláři mi bylo sděleno, že Zambijci snědí prakticky všechno kromě koček, psů a hadů. Přišlo to poté, co nám kolegyně vyprávěla, jak chytala létající termity, trhala jim křídla a házela je rovnou na pánev. A to není všechno – prý tady jí kamení, přesněji jíl. Krysa je prý také moc dobrá. No… Nezbývá mi nic jiného, než jim popřát dobrou chuť.
Abych nebyla úplný srab, okusila jsem tu alespoň krokodýla, buvolce stepního a kozu. Krokodýl byl vlastně docela fajn – chutnal jako kuřecí, jen s konzistencí vepřové krkovice. Ale myslím, že tady moje odvaha v oblasti exotických jídel skončila.