O to víc překvapující je, že některé opoziční politické strany ve snaze získat voličskou přízeň a za podpory některých médií vyvolávají u některých skupin občanů, především podnikatelů jakékoliv úrovně, právnických i fyzických osob, pocit, že vláda a stát svými opatřeními proti šíření epidemie jsou odpovědni za jejich ekonomické a finanční ztráty, že je zavinili, a proto mají povinnost jim je uhradit. Zjevně absurdní, ale je tomu tak.

Vláda nebo viz major?

Vláda nepřijímala svá opatření, aby omezila práva občanů, získala nad nimi totální kontrolu, způsobila podnikatelům ztráty, ale proto, aby po poradě s epidemiology zabránila nekontrolovatelnému šíření koronaviru a tím ochránila zdraví a životy občanů včetně podnikatelů. Kdyby vláda nezbytná opatření proti pandemii koronaviru nepřijala, je velmi pravděpodobné, že by u nás zemřely tisíce lidí, tak jako v Itálii, Španělsku, Velké Británii a USA, v sousedním Německu je to jen o trochu lepší. V porovnání s postkomunistickými zeměmi Západ ve svém přístupu k pandemii koronaviru totálně selhal, podobně jako v případě jiných globálních nebezpečí. Mnoho občanů této země hlasovalo pro vstup do Evropské unie jen proto, že nám bylo slibováno, jak nás EU ochrání před všemi globálními nebezpečími a riziky. Je zjevné, že pokud se neochráníme sami, tedy pokud nás neochrání náš stát, EU to za nás neudělá. Platí to pro pandemii i nelegální muslimskou migraci.

I vláda je tvořena z politiků, kteří do blížících se voleb potřebují voličské hlasy. A tak vypracovala a předložila početné podnikatelské vrstvě řadu programů, kterými jim chce pomoci. Mezi nejznámější patří Antivirus – program ochrany zaměstnanosti, bezúročný úvěr Covid a především kompenzační bonus pro OSVČ, neboť ten se týká největšího počtu drobných podnikatelů. Říká se mu také pětadvacítka, neboť každá oprávněná osoba samostatně výdělečně činná obdrží od státu, tj. od daňových poplatníků, bonus ve výši 25 000 Kč. Tento bonus obdrží z toho titulu, že jde o osoby ekonomicky zasažené šířením koronaviru, neboť nemohly v důsledku krizových opatření vlády (státu) vykonávat svou profesní aktivitu, většinou služby, drobnou výrobní činnost atd. Cílem tohoto programu je udržet základní infrastrukturu služeb. Důvodem výplaty bonusu může být omezení poptávky, ale i péče o dítě. Týká se i OSVČ, které vykonávají svou činnost jako vedlejší, pokud pobírají invalidní či starobní důchod, jsou na rodičovské dovolené, nebo studují, či jsou umělci.

Vzhůru do horších časů

Všichni žádají pomoc a nikoho nezajímá, kde na to stát vezme, když se daňové příjmy státu v důsledku odkladu daňových povinností jako pomoci podnikatelům, snížení ekonomické aktivity (HDP) a zaměstnanosti , snižují. Stát si pomůže. Zvýší zadlužení.

V roce 2018 činil podíl státního dluhu ČR na HDP (hrubý domácí produkt) 37,4 %, tj. 1 662 miliard korun. Česká republika je tak čtvrtou nejméně zadluženou zemí v EU. Limit státního dluhu podle Maastrichtských konvergenčních kriterií pro veřejné finance je přípustný do maximální výše 60 % HDP. Je to relativní prostor, který si ČR vytvořila pro tak mimořádnou událost viz major – například pandemii koronaviru.

Je to odpověď na výkřiky některých opozičních politiků médií, že si ČR v dobách růstu nevytvořila žádné rezervy. Pomoc podnikatelům je tedy možná, ale jen na základě výrazného zvýšení státního dluhu, který jednou budeme muset splatit my všichni, občané této země. Není to proto extra vynikající řešení, ale je to za současné situace řešení jediné. Ministerstvo financí počítá se zadlužením v souvislosti s řešením krize koronaviru ve výši 500 miliard. Někteří ekonomové vyzývají k zadlužení ještě vyššímu. Byli a budou to nejspíše ti, kteří jakmile se to hodí, kritizují vládu za vysoké zadlužení. Snadno se radí, když se nenese odpovědnost.

Se zadlužením úzce souvisí i pasivní schodek státního rozpočtu. Ještě nedávno byla vláda kritizována za plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2020 ve výši 40 mld. Dnes nikoho neudivuje schodek ve výši 300 mld. Taková je doba. Dosud se dařilo udržovat schodek státního rozpočtu pod 3 % HDP, což je maastrichtský konvergenční limit. V roce 2021 se počítá se schodkem ve výši 4 % HDP. Takže vzhůru do horších časů.

Poučení z historie varuje

Ale podívejme se na problém z jiného hlediska. Můj strýc a kmotr byli prostými prácheňskými sedláky. Na gruntu hospodařili moji předci prokazatelně od 16. století. Museli přežít v každé době. Se svou půdou byli srostlí. Na gruntu vždy platila zásada, že na půdě chalupy musí být uložena rezerva obilí na dvě setí. Kdo ze starých zemědělců tuto zásadu nedodržoval, přišel na buben již v prvním suchém roce. Sedlák nemohl od nikoho, natož státu, očekat pomoc. O rezervy se musel postarat sám.

Vraťme se do současnosti. Znám mladého muže, který je kadeřníkem, tedy OSVČ, a provozuje kadeřnický salon. Před několika dny dokončil jeho rekonstrukci a modernizaci. Za své peníze, ze svých úspor. Samozřejmě, nelétá na dovolené do Karibiku či Emirátů, nechodí na obědy a večeře do restaurací, natož luxusních, nepořizuje si luxusní auta, nýbrž jen ojetiny, nekouří, nepije, nenavštěvuje night cluby, bary a kavárny. Žije se svou přítelkyní v bytě, který je v jejím vlastnictví. Tak pro něj statisícová rekonstrukce jeho živnosti nebyla problém. Nepotřeboval státní podporu.

Vedení řady podniků snížilo z důvodu koronaviru dosud pracujícím zaměstnancům mzdy. Vyrovná jim stát snížení mezd na úroveň před snížením? Vždyť i tito zaměstnanci jsou koneckonců hospodářskou obětí pandemie koronaviru. Řada OSVČ zcela normálně pracuje po celou dobu pandemie. Někteří mají tolik zakázek, že je nestačí plnit. Situace je, dle oboru působnosti OSVČ, značně diferencovaná. Budou státní úředníci schopni na tyto diference racionálně reflektovat a pomoc ze státních prostředků poskytnout jen těm, kteří ji opravdu potřebují?

Již delší dobu upozorňují někteří ekonomové na skutečnost, že se v ekonomice západoevropských zemí objevují markantní příznaky hospodářské krize, jakými jsou pokles poptávky po produktech pro hospodářský rozvoj klíčových firem a zakázkového krytí. Koronavirová pandemie může periodickou cyklickou krizi prohloubit do katastrofálních rozměrů. Musíme si proto zákonitě klást otázku: je ze současné hospodářské krize nějaké východisko?

Vláda říká, že je nutné krizí se proinvestovat. Státními investicemi především do infrastruktury se generuje poptávka. To říkal již prezident USA D. Roosevelt ve třicátých letech minulého století, když se rozhodl překonat katastrofální velkou krizi. Jeho New Deal sice zahladil nejhorší projevy této krize, ale ukončila ji de facto až druhá světová válka a rekonstrukce světa po jejím skončení. Krizi dokázal svým zbrojním programem a investicemi do vojensky strategické infrastruktury překonat i Hitler. Státy NATO dostaly od prezidenta Trumpa doporučení zvýšit investice do zbrojení na 2 % HDP. Nepochybně by to pomohlo zbrojním koncernům k udržení zaměstnanosti a samozřejmě k tučným ziskům. Doufejme, že dějiny se nebudou opakovat, a že nevstoupíme podruhé do té samé řeky.

Václav Makrlík

(autor je ekonom, bývalý pracovník ministerstva zahraničí a státních organizací Czech Invest a Czech Industry)