Můžete na úvod představit našim čtenářům, jaký je rozdíl mezi klasickým triatlonem a cross triatlonem?
Co se týče délky tratí, je to podobné, ale cross triatlon probíhá více v přírodě – cyklistická trať se jede na horském kole a je v terénu, to samé běžecká. Klasický olympijský triatlon je náročný v tom, že pokud člověk v dnešní době není špičkový plavec, tak skoro nemá šanci prorazit. V tom je pro mě cross triatlon výhodnější, protože nejsem tak vynikající plavec, abych byl po této první části závodu v popředí. Dříve jsem se specializoval na dlouhé triatlony, až loni jsem přešel na terénní cross triatlony. U nás v Prachaticích se jezdí Xterra, což je také terénní triatlon, jen pod jinou značkou.

Jak celý šampionát na Ibize probíhal?
Celé zázemí bylo na Baleárských ostrovech na Ibize u Sant Antonia, konkrétně ve slavné tamní zátoce Cala Bassa. Neprobíhal tam pouze cross triatlon, ale po celý týden se závodilo v kompletním multisportu – cross duatlon, duatlon, aquatlon a tak dále. Vše pod záštitou světové triatlonové unie ITU. Náš závod obnášel jeden kilometr plavání, dvacet kilometrů horského kola a šest kilometrů crossového běhu, časově kolem hodiny a půl. Já měl čas 1:28:59 hodiny.

Měl jste mistrovské ambice, nebo to bylo spíše příjemné překvapení?
Abych se přiznal, konkurence pro mě byla takovou neznámou, protože tím, že závodím cross triatlon teprve druhým rokem, tak jsem příliš ostatních závodníků neznal. Vítězstvím jsem byl tedy mile překvapen.

Je to váš největší úspěch dosavadní sportovní kariéry?
Dalo by se říct, že ano. Navíc jsem letos vyhrál i závod Světového poháru v Xteřře doma v Prachaticích, tyto dva úspěchy bych dal na stejnou úroveň. Doma to bylo skvělé, na Ibize samozřejmě nebylo tolik českých fanoušků, ale zase to bylo mistrovství Evropy. Měl jsem tedy určitě nejúspěšnější sezonu kariéry. Vyšlo mi vlastně úplně všechno, celkově jsem vyhrál i Jihočeský pohár v triatlonu. Jediné zklamání jsem měl na Xteřře v Itálii, kde jsem mohl být na stupních vítězů, ale kvůli pádu jsem skončil čtvrtý.

Když se řekne triatlon, většině čtenářů se jistě vybaví Ironman. Co vy a tento extrémní závod?
Zhruba dva, tři roky jsem se v dlouhém triatlonu, který je třeba právě pod značkou Ironman, snažil prosadit. Absolvoval jsem jich osm, rád bych je zaokrouhlil na deset, ale nevím, jestli na to někdy dojde, protože příprava na tento závod je opravdu náročná. Dlouhý triatlon, to je třeba 3800 metrů plavání, 180 kilometrů na kole a maraton v běhání, což je fakt extrém. Navíc si nemyslím, že je to úplně zdravé pro tělo. Za rok jsem zvládl maximálně tři Ironmany. Regenerace u mě probíhala tak, že jsem třeba týden po závodě vůbec nic nedělal a pak se zase měsíc připravoval na další. Do toho jsem si občas zajel pár závodů jihočeského poháru v triatlonu.

Nejslavnější Ironman je každoročně na Havaji, tam jste se nikdy nepodíval?
Bohužel ne, to je závod mistrovství světa, na který se člověk musí kvalifikovat, což je hodně složité. Zrovna má kategorie je jedna z nejnabitějších. Plno triatlonistů to dělá tak, že odjedou na kvalifikační závody úplně mimo kontinent, protože v Evropě je obrovská konkurence, ale to je zase o financích.

Co vás čeká aktuálně, budete se už přes zimu připravovat na novou sezonu?
Teď jsem si doslova zakázal dva týdny cokoliv dělat, budu jen odpočívat. U mě je to vždycky trochu problém, protože rád běhám a teď je nejen tady v jižních Čechách plno běžeckých závodů. Ale nyní to opravdu jinak nejde, aby si odpočinula hlava i tělo, a abych doléčil bolístky, které se vždycky během sezony nahromadí a pořádně nedoléčí. Běhat začnu zhruba koncem listopadu, do toho budou přes zimu běžky a na jaře odletím už asi podeváté na Mallorcu, kde si s kamarády děláme kemp zaměřený hlavně na cyklistiku.

Můžete prozradit, jak vůbec vypadá tréninkový plán triatlonisty – amatéra?
Právě kvůli tomu, že pracuji normálně na plný úvazek, jsem skončil s tím dlouhým triatlonem, na který se člověk musí připravovat v daleko větším objemu. Na kratší cross triatlonové závody se mohu připravit lépe. Trénuji skoro každý den, i když někdy se musí i regenerovat. Čím jsem starší, tím častěji. Přibližně mám 12–13 hodin tréninku týdně. Kromě samotného plavání, kola a běhání do tréninku zařazuji i různá kompenzační cvičení, věnuji se třeba power józe. Někteří závodníci se připravují i v posilovně, protože horské kolo je občas hodně o síle, ale já to nedělám. Posiluji jen se svým tělem.

Co příští rok, pokusíte se obhájit evropský titul?
Ještě nemám přesný plán, ale cross triatlon se mi opravdu zalíbil, potká se tam spousta lidí z různých multisportů a není to tak finančně náročné, takže bych u něj chtěl zůstat. Mistrovství Evropy je na přelomu června a července v Rumunsku, tam bych chtěl jet. Michal Piloušek navíc dostal do Prachatic mistrovství Evropy v Xteřře, což je další velké lákadlo. Myslím, že tohle budou dva vrcholy mé nadcházející sezony, kde bych rád obhájil prvenství. Bude to těžké, ale je to výzva. Naopak asi vynechám mistrovství světa v cross triatlonu ve španělské Pontevedře, protože je už na přelomu dubna a května, což je pro mě hodně brzo. Asi bych se nestihl kvalitně připravit.

Trénovat budete opět se svým týmem ŠuTri?
Ano, máme svého trenéra plavání Miroslava Lorence, ale jsme malý lokální klub, spíše takový spolek kamarádů se stejným zájmem. Máme dlouhou tradici, ale nejsme profesionálové. Závodí za nás však i kluci juniorského věku, kteří objíždí také Český pohár a nakoukli do Evropského poháru v klasickém olympijském triatlonu.