Jaké byly vaše začátky na pozici ředitelky Městského kulturního střediska?

Pracovala jsem v Jihočeském divadle, ale také jsem byla na volné noze, což se v covidovém období úplně nedařilo. Pak jsem reagovala na vypsaný konkurz. Byla jsem v rozpoložení, kdy jsem to chtěla zkusit. V kultuře jsem se pohybovala prakticky celý můj život. Akorát jsem nikdy předtím nevedla příspěvkovou organizaci, která ve Vodňanech je.

Měla jste informace o kultuře ve Vodňanech? Co jste chtěl změnit?

Informací bylo málo. Šla jsem sem s vizí, že budu dělat hezký program ze zajímavých umělců a titulů, které by mi dávaly smysl. Zároveň jsem ale vůbec netušila, o co bude zájem a jaké je zde publikum.

Jak se vám vstup do vodňanské kultury povedl?

Pro mě byla srážka s realitou docela překvapivá. Určitě si ale na nic nestěžuji, jenom jsem si ji vůbec nedovedla představit. Tehdy do toho navíc byla pandemie covidu, a ještě k tomu všemu jsem přišla do organizace, kterou mi nikdo nepředal, protože předcházející ředitel byl odvolán. Třičtvrtě roku vedl organizaci zdejší místostarosta, který udělal jisté kroky a změny, ale nevedl středisko v běžném provozu, protože byl covid. Když jsem organizaci přebírala, tak to bylo od člověka, který sám neznal běžný chod. Navíc se v té době žádné akce nekonaly.

A jaké to bylo?

My jsme dělali různé věci, na které v běžném provozu není vůbec čas. Třeba jsme vyklízeli, což už vlastně začal zmíněný místostarosta. Předělávali jsme také interiéry, čistil se stoletý nepořádek, na který není běžně čas, vymalovali jsme kanceláře, vyhazovali jsme některé věci. Zároveň jsme ale vymýšleli, co vůbec bude možné dělat po covidovém období a jak vůbec covid změní nastavení lidí a jejich ochotu se znovu potkávat. S lidmi z Jihočeského kraje jsme také založili platformu Quo vadis, živá kulturo, což vyšlo z covidové situace, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít. Všichni jsme řešili hodně podobné otázky. Když se akce pak v červnu začaly uvolňovat, tak jsem tady uspořádala setkání pro asi 35 lidí, kteří vedou kulturní organizace a projekty v regionu. Scházíme se doposud. Uchytilo se to jako taková neformální platforma, kde lidé potřebují spolu mluvit o věcech, které profesně řeší.

Kolik je dnes ve Vodňanech kulturních zařízení?

Jsou tři. Galerie, knihovna a kulturní dům. Všechno jsou to příspěvkové organizace města. Potom se dají pořádat akce na dalších místech. Občas spolupracujeme i s Římskokatolickou farností, takže akce můžeme pořádat i na faře nebo v kostele. V rámci festivalu Vodňanský obývák chystáme představení a koncert ve sklepě městského úřadu. Dají se dělat akce na zajímavých venkovních místech, například na hradbách. Musím se ale přiznat, že nám zabere dost času se soustředit na náš kulturní dům – chceme, aby se naplňoval, když už tu stojí.

A naplňuje se?

Musím říct, že se poslední dobou kultuře ve Vodňanech moc daří. Dokonce si troufnu říct, že teď zažíváme takové zlaté období.

Po vašem nástupu na pozici ředitelky jste začali pořádat i akce, které nejsou úplně mainstreamové. Jak na to místní zareagovali?

Postupně si lidé i na tyto akce zvykají. Akce podobného typu si hledají své publikum a nachází, i když tyto okrajovější věci asi nikdy nebudou takové, že by naplnily třeba sál kulturního domu. Postupně se tady tvoří komunita lidí, kteří si podobné akce vyhledávají a chodí na ně. Asi bych i řekla, že jsou rádi, že nemusí za těmito svými oblíbenými akcemi vždy někam cestovat. Komunita se rozrůstá. Lidé pochopili, co mohou s touto dramaturgií ode mě čekat. Zároveň se já zase učím od nich. Jde o vzájemné vyvažování. Na začátku jsem si třeba myslela, že vůbec nebudeme dělat Travesti show, ale když jsem viděla, že je schopna dvakrát po sobě naplnit sál kulturního domu, tak je škoda toho nevyužít. Současně je ale fajn pořádat události, které jsou nemainstreamové, protože také mají své publikum.

Jaké další akce jsou navštěvované?

Teď tu byly v tomto pohledu žně. Dařilo se nám různými divadelními představeními naplňovat zdejší sál. Naprostá sázka na jistotu je Divadlo Járy Cimrmana, které jsme vyprodali třičtvrtě roku dopředu. Do toho se podařilo vyprodat sál s představením Jaroslava Duška. Podařilo se vyprodat také sál na Karla Rodena. Prodává se dobře divadelní společnost Háta.

Co koncerty?

Ty mají své rezervy, klidně by jich mohlo být i více. My se ale vyčerpáme na Vodňanských rybářských dnech, což je jeden velký koncert pro publikum zadarmo.

Není škoda, že jsou Vodňanské rybářské dny zadarmo?

Přemýšleli jsme o vstupném, ale město tuto akci nechce zpoplatnit. Má nastavenou strategii, že nebude vybírat vstupné. Mluví se o tom ale každý rok. Jinak jde o nejvíce navštívenou akci ve Vodňanech, která má svou velkou tradici. Letos budeme zveřejňovat program v dubnu a věřím, že se lidé mají rozhodně na co těšit.

Jak je těžké ve Vodňanech sehnat finance na kulturu?

Pro mě to není složité, protože mě už na shánění peněz nezbývá absolutně žádná kapacita, ale naštěstí zdejší radnice je tak osvícená, že každoročně navyšují příspěvek na kulturu. Co se týká rozpočtu na kulturu města, tak se jedná o nějakých sedm procent z městského rozpočtu, což je celorepublikový lehčí podprůměr, ale pořád je to dobré. V nejlépe financovaných městech to bývá třináct procent. Někde to bývají ale také jen tři procenta.

Co v nejbližší době chystáte?

Zahajovali jsme festival Jeden svět, to je taková naše vlajková loď. Loni jsme tuto celorepublikovou akci pořádali poprvé. Máme připravené tři tituly pro veřejnost a poté devět projekcí pro školy. Je to tentokrát spojené i s vernisáží výstavy Falešné hranice – Akce Kámen, kterou mohou lidé navštívit až do konce dubna. Dále plánujeme Vodňanský obývák. Jde o festival sociálního podnikání a prezentace sociálních služeb. Na pozadí kulturních aktivit dostanou příležitost sociální podniky a sociální služby k tomu, aby se prezentovaly. Potom jsou již květnu Vodňanské rybářské dny. Program zatím zůstává v utajení. Ještě bych chtěla zmínit, že budeme mít moc pěkný i Den dětí, protože tady bude hrát kapela Bombarďák, ale bude tu i loutkové představení. Na konci června tu bude Divadlo Spejbla a Hurvínka.

A další velké akce do konce roku?

Popravdě, akce do konce roku zas až tak moc neplánuji, protože na konci června zde na pozici ředitelky končím.

Z jakého důvodu?

Dospěla jsem k tomu, že bych potřebovala ještě trochu být na volné noze. Má pozice ředitelky zabere strašně moc času. Na jednu stranu je mi to líto, když se začíná tak dařit. Na druhou stranu už jsem to potřebovala. Řekla jsem ale na zdejší radnici, a vůbec se tím netajím, že když by vybrali na vedoucí pozici někoho, kdo bude ochotný se ujmout provozu, tak ráda zůstanu jako dramaturg. Už mám i odrostlé děti a dojíždím z Českých Budějovic, ale na to si nechci stěžovat, to jsem věděla, když jsem nastupovala.