Letos byly děti s básničkami opravdu pěkně připravené, slyšeli jsme i méně tradiční veršování, než bývá obvyklé. Bez studu přednášeli i malí prvňáčci, a když se přeci jen nějaké slovíčko trémou zapomnělo, pohotový Mikuláš napověděl. Odměna byla zasloužená a i ti největší strašpytlíci, kteří se najednou drželi u svých maminek, dostali sladkou odměnu v podobě adventního kalendáře a mikulášské tašky s trochou toho mlsání. Letošní rok pohádkové kostýmy oblékly zkušené děti z Dětského domova Radenín.

Od mikulášské besídky uplynuly pouze dva týdny a byl tu najednou den vánoční spojený s rozdáváním dárků. Napětí z očekávání bylo znát od brzkých odpoledních hodin, vzrušené hlasy dětí chodbami našeho domu se nedaly přeslechnout. Před tím, než došlo k samotnému rozdávání dárečků, vystoupily děti z Dětského domova v Radeníně s vánočními písničkami za doprovodu kytary. Následovalo veselé taneční vystoupení v rytmu zumby a ukázka orientálního tance. Princezna Lenka, král, Honza a malý mudrc, který prosazuje statistiku – ano, u nás v klubovně se totiž hrála pohádka Princové jsou na draka. Očekávané rozdávání dárků pro malé i velké tak přišlo na řadu opravdu až v podvečer. Nikdo nezůstal neobdarován, dárky byly připravené nejen pro děti, ale svůj dárek si odnesly i maminky a samotné ženy bez dětí. I letos jsme slyšeli nadšený výskot a zvolání – „Jé, to jsem ti tak přála…“, „To je krásné…“. Viděli jsme v očích slzy radosti poté, co klientka dostala dárek a kromě poděkování prozradila: „Dárek jsem nedostala ani nepamatuju, jen tady na azylu…“
A komu patří poděkování, že jsme mohli být svědky těchto dojemných chvil? Dárky pro všechny, tj. pro děti i ženy připravují v rámci vánoční sbírky „Krabice od bot“ příznivci Českobratrské církve evangelické. Přivezli jsme více než 50 krásně zabalených krabic, jejichž obsah udělal opravdovou radost všem. Dárky pro děti „na přání“ zajišťuje pan Karel R. z Prahy, který zůstává ve spojení již mnoho let nejen s naším azylovým domem. Jaká nejčastější přání měly děti? U menších kluků to byli dinosauři, roboti či auta na ovládání, u děvčátek pak kočárek či panenka, Tlapková patrola…

S přibývajícím věkem to obvykle bývají přání kosmetických potřeb, a to jak pro dívky, tak i pro chlapce. A nejhezčí přání? Knížka Gump 2. A co když přijde únava? Poto m jistě přijde vhod poválení se na měkkém polštářku. Takové polštářky vytvořily pro všechny děti členky Svazu diabetiků, které jich jenom pro naše zařízení vytvořily 28 ks, a to jsme zdaleka nebyli sami, kdo tyto oblíbené „měkkouše“ pod vánoční stromeček získal. Poděkování patří také nadšeným dětem a pracovníkům z DD Radenín, kteří přijeli do našeho zařízení, aby předvedli své vystoupení a my jsme díky nim měli společné odpoledne veselejší a úsměvnější.

Poděkování na tomto místě patří i všem, kteří kontaktují naše zařízení s nabídkou darování různých věcí: oblečení, bot, hraček, knih, kočárků atp. Na tomto místě je nutné zmínit, že naše zařízení má velmi omezené možnosti dlouhodobého skladování věcí a tyto prostory jsou zcela jsou naplněné. Jednotlivé pokoje uživatelek naší služby mají také svoje meze pro uskladnění všech potřeb a není možné je opakovaně zahrnovat dalším různorodým vybavením. Proto se na nás nezlobte, pokud odmítneme převzetí vámi nabízených darů. Není to tím, že bychom opovrhovali dary, ale naplnění až přecpání pokojů věcmi je požárně bezpečnostním rizikem. Navíc opakované rozdávání věcí je nevýchovné a závislost na sociální službě
u klientek jenom zvyšuje. V době sociálních sítí si klientky pomoc dokáží zajistit samy, pokud ji chtějí.

Všem subjektům, které s naším zařízením spolupracují, přejeme v novém roce pevné zdraví, elán a nikdy nekončící optimismus.