Jak jste se dostal do věhlasných newyorských klubů?

Měl jsem tam trochu protekci. Znal jsem se s prvním trombonistou Woodyho Hermana Sonnym Constancem, geniálním Buddy Richem nebo Davem Wecklem. Ti mi pomohli natočit první desku, přišel jsem a hned jsem hrál. Znal jsem je z Německa, kam jsem emigroval někdy v osmdesátém čtvrtém, třetím roce. Rodina – manželka se synem přijeli za mnou. Vaico se mnou jel na koncert, na Pragokoncertu podstrčila asistentka úředníkovi formulář, viděl Déczi a podepsal to dvakrát. Nic nekontroloval. Pak tam byl další fízl, otec jedné modelky, který mi vyhrožoval, že když uteču, tak si mě najde. Pak jsem ho ale nikdy nepotkal, tomu jsem měl chuť rozbít hlavu flaškou.

Kamenáč je malý klub, jakým prostorám dáváte přednost?

V Americe jsou také malé kluby, hrajeme rádi tam, kde je nejvíc lidí. Ale tady to bylo dobré. Publikum bylo skvělé.

Kolik koncertů odehrajete za rok?

Teď tu hrajeme šedesát čtyři. Padesátku už máme odehranou. 26. dubna jsme začali hrát, hrajeme každý den, nikdy není volno. Hráli jsme třeba ve Strakonicích pro asi tři sta lidí pod širým nebem, to bylo ohromné.

Hrajete raději venku nebo uvnitř?

To je jedno, ale když hrajeme venku, vždycky prší. Anděl tam nahoře čeká u páky s deštěm a čeká, až to postavíme, a pak to pustí.

Jak se udržujete ve formě?

Nijak.

Co rád jíte?

Nevím, už moc nejím maso. Pivo piju jen nealkoholické, patnáct let už alkohol nepiju. Američani říkají, že se ti prodlouží den, když nepiješ. Takže já všechno dělám ráno, i nahrávám.

Kolik desek už jste udělal?

To si nepamatuju. Cédéček ve Státech asi pětadvacet. Jednou jsem točil pořad kulturní program v Čechách. Nahrávali jsme ve staré hale Wilsonova nádraží. Je to krásná hala. Lidé tleskali a já otevřel futrál a šel jsem vybírat peníze.

Mezi české festivalové publikum vás dostala kapela Vohnout s písní Hudba léčí…

Ano, u mě ve studiu jsem jim k tomu nahrál playbacky. Žena říkala, že jsou slavní, ale já je neznal. Ale oslovili mě, tak jsem to udělal. Nahrál jsem tam čtyři trumpety před playbackem a sólovou.

Vaší zálibou je malování obrazů.

Asi devět let jezdím do Mexika na ostrov. Když je v Americe zima, sednu na letadlo a jsem tam za čtyři a půl hodiny. Tam mám taky kapelu s Chesterem Joe. A tam také maluju. Teď dělám obraz, který se bude jmenovat porod, zatím je to skica.

Co vás k tomu inspirovalo?

Teď všichni říkají, že děti nevědí, jestli budou lesby nebo gayové, lidi jsou ono. Tak jsem si říkal, že za pět let se to vyvine tak, že budou i gayové těhotní…

Vystavujete také?

V Praze mám kamaráda galeristu Pavla Kobylku. Říkal, přines to sem, uděláme výstavu. A obrazy se začaly prodávat. Když už mám vytroubený mozek, tak jdu malovat. Někdy mám rozpracovaných pět obrazů najednou.

Máte nějakou skladbu oblíbenou?

Rád poslouchám klasiku, Debussyho, Ravela, Mozarta už moc ne. Mně se líbí impresionisti… Sibelius.

Kolik času trávíte v Americe a kolik v Čechách?

V Americe už jsem pětačtyřicet let, tam bydlím, celá kapela tam žijeme. Ještě jsem chtěl říct jednu historku… Asi před deseti lety jsem hrál ve Standfordu s černošskou kapelou. Přišel za námi organizátor a ptal se, jak to, že jsem bílý. Kapelník už to znal, tak mu odvětil: „On mi neřekl, že je bílý.“ Evidentně to byl blb, rasista. Inteligentní člověk je málokdy rasista.

Jazz je tedy hudba černošská?

Je i není. Kdyby neměli to bílé harmonium tak jsou v… Inteligentní muzikanti jsou studovaní, perfektní harmonie. Ve státech to rozdělují na negr a black man. Poměry jsou tam vůbec tristní. Tam ti nepomůže hasič, policajti na nic. Měl jsem problém se sousedem, řešil jsem to s advokátem a ten mi řekl, že ho dáme k soudu. Sepsal vytýkací dopis, že pokud se bude nešvar opakovat, pošle na ně maršála. To je šéf všech policistů. Naše sousedka Vivian, která nám hlídá dům, když tam nejsme, právě takového syna má. A ten se tam jednou objevil v uniformě, a bylo po problémech. Ale na obranu máme třeba vzduchovku. Ona má doma legálně vlastněné zbraně, je od rány.

Další soused nám tam pálil jedovatou překližku. A druhý od naproti na něj šel s nabroušenou lopatou, chtěl ho vylákat k sobě na pozemek a zabít. Takoví jsou Američani. Když je někdo naštve, seberou veškerou sílu a jdou do boje. Proto se atomovkou pomstili Japoncům za Pearl Harbour. Dlouho jsou v klidu, ale když vybuchnou, je konec.

Dají se koupit dobré hudební nástroje i ve velkých obchodech?

Kupoval jsem dětem trumpetu v jednom obchodě. Vyrábějí to někde asi v Brazílii. Stojí asi tři, čtyři a půl tisíce korun, ale je to tak dokonalý nástroj. Jinde mají trumpety za sto dvacet tisíc, a jsou na nic. Tahle hraje daleko líp. I ta nejlevnější trumpeta se musí sletovat a v tom je ten problém. Bohatí lidé se jen koukají na cenu, ale to nemusí být záruka kvality.

Na jakou trubku hrajete vy?

Já mám trubku asi z roku 1945 od firmy New York Bach. Každá má své číslo, podle toho se zjistí stáří. Téhle bylo vyrobeno pouze sto kusů. Tenkrát to koupili nějakému dítěti, které na ni téměř nehrálo. A pak jsem ji koupil. Dnes má hodnotu asi 20 000 dolarů. Ale kdybych chtěl, prodal bych ji za 50 000. Ale já nechci. Každá trumpeta je jiná, já si vybral tu nejlepší. Pak mám ještě další čtyři. Servis mi dělá kamarád ve Švýcarsku. Futrál na ni mám ze Španělska, ten je starý asi 120 let. Ale je super, lehký a pevný.