Muzeum Jindřichohradecka dostalo Krýzovy jesličky darem od syna Tomáše Krýzy v roce 1935. A hned o rok později už je představilo návštěvníkům. „Jesličky jsou složitým mechanismem. Tomáš Krýza si nejdříve musel vymyslet materiál, ze kterých je bude dělat. To byla napodobenina těsta, takzvaná kašírovací hmota. Z té dělal figurky a oblékal je do oblečků z textilu. Samozřejmě musel vymyslet i mechanismus. Protože byl punčochář, tak to bylo i na něj složité. Ale byl velice zručný a použil to, co měl doma, válečky na nudle, špulky od nití nebo část kolovrátku. Všechno pospojoval různými drátky nebo pásy. A opravdu se to hýbalo. A na podobném principu jesličky fungují pořád,“ uvedla etnografka Muzea Jindřichohradecka Alexandra Zvonařová, která vedla tým restaurátorů.

Betlém od roku 1935 utrpěl řadu úrazů, především byl velmi opotřebovaný mechanismus. „Krýza ho ukazoval jenom o Vánocích, u nás jsme ho pouštěli několikrát denně. Nápor byl tedy obrovský. Pásy se vytahovaly, ničila se kolečka. Chtělo to opravdu generální rekonstrukci. Figurky, které byly několikrát přemalované, také vyžadovaly zrestaurování a uvedení do původní podoby. Objevil se občas i dřevokaz, problém byl i s osvětlením,“ dodala etnografka.

Muzeum jesličky nakonec restaurovalo za provozu. „Když jsme poptávali firmy, které by je mohly opravit, řekly nám, že je na patnáct let odvezou a potom vrátí. Proto jsme zvolili variantu rekonstrukce svépomocí s externími spolupracovníky. Každý rok jsme tedy opravili zhruba dva metry, které jsme celé rozebrali, opravili a vrátili zpátky. Zbytek jesliček si mohli návštěvníci nadále prohlížet. A tak to šlo celých sedm let,“ připomněla Alexandra Zvonařová.

V týmu na obnovu Krýzových jesliček pracovali bok po boku restaurátorky Zdeňka Skořepová a Tereza Bušková Krninská, konzervátoři Luděk Fiala a Lucie Rehardtová nebo technici Tomáš Fedra a Pavel Cichra. Tým řídila Alexandra Zvonařová s Janem Svobodným, kteří měli na starosti nejen organizaci a odborný dohled nad restaurováním, ale také technické aspekty týkající se nového osvětlení, řídící jednotky a přípravy vícejazyčného návštěvnického programu s mluveným slovem a hudebním doprovodem. Grafické práce spojené s propagací a novým informačním panelem pak měla na starosti Helena Svobodová.

„Na restaurování jesliček mě bavilo plně všechno. Jsem šťastná, že jsem to mohla dělat. Nejzajímavější pro mě bylo, že když jsem odkryla všechny přemalby, tak jsem objevila jména lidí, u domů byla různá psaníčka a vzkazy, našla jsem i noty neb reklamy z roku 1860. Žila jsem tedy v tom období a jsem ráda, že jsem do života lidí v té době mohla nahlédnout. U mě doma vzniknul restaurátorský koutek, což byl vlastně celý dům, ve kterém jsem s radostí pracoval,“ řekla restaurátorka Zdeňka Skořepová.

Restaurátoři používali stejnou techniku jako Tomáš Krýza, není tedy poznat, že některé části jesliček jsou nové. „Nově jsem ale na kulisy namalovala Jindřichův Hradec a jsou tam i další srdcovky, například Vítkův hrádek, Landštejn, Velký i Malý Vajgar a řeka Nežárka, jak teče dolů do vesnice,“ dodala restaurátorka.

Původně jesličky obsahovaly 133 pohyblivých figurek. Po restaurování jich je pře 140. „Některé jsme našli v depozitářích. Byly tak zničené, že jsem je musela dát dohromady. A když jsem odkrývala nánosy barev, tak jsem zjistila, že některé jsou pohyblivé. Nové barvy totiž postavičku držely pohromadě a bránily jí v pohybu,“ poznamenala Zdeňka Skořepová.

Krýzovy jesličky jsou světovým unikátem, který je od roku 1998 zapsaný v Guinnesově knize rekordů. V Muzeu Jindřichohradecka si je ročně prohlédne 60 až 70 tisíc návštěvníků. Největší nápor je samozřejmě o Vánocích, kdy se na betlém přijde podívat tisícovka lidí denně. Tomáš Krýza je vytvářel šedesát let. Obsahují přes 1400 figurek lidí a zvířat, víc než 140 se jich pohybuje. Betlém je dlouhý sedmnáct metrů a má dva metry na výšku.