Nejprve historickou uličkou zazněla hudba v podání Tria opera diva, které tvoří Drahoslava Satorová na piano, Eva Mišková na flétnu a pěvkyně Ani Vardanyan. Přednesly několik árií ze známých oper a pak už se slova ujal Jakub Nepustil.

Připomněl, že před šesti lety je s kamarády napadlo založit galerii. „Měli jsme představu větší spolupráce, která tak úplně nevyšla, ale jedna věc se podařila – jsme největší galerie moderního designu na Prachaticku a Volarsku,“ vtipkoval Jakub Nepustil. Pokračoval výzvou, jestli je přítomen někdo, kdo absolvoval všech 30 vernisáží proběhlých výstav. Nikdo se nehlásil, takže galerista prohlásil, že právě propadl připravený věcný dar. Vážně už pak mínil poděkování všem nejbližším spolupracovníkům, také Jiřině Dolejškové z městského odboru kultury a základní umělecké škole za zapůjčení stojanů pro instalaci ohlédnutí za proběhlými výstavami. 

Nato Jakub Nepustil přizval k sobě na řečnický stupínek z europalet oba protagonisty jubilejní třicáté výstavy. „Firma Oble nepochází z Milana, ale z Českého Krumlova. Do Milana odtud určitě se svým nábytkem zamíří, protože v Prachaticích je startovní můstek pro všechny, kteří pak pokračují směr Milano nebo New York,“ tvrdil Jakub Nepustil a Václav Pecha pokračoval ve stejném duchu. „Jsme rádi, že tu je výstava na dva měsíce a my si teď budeme moct oddechnout. Za vším stojí naše lenost, protože kdo měl doma dýhovou skříň, ví, jak je těžká a co obnáší ji vyhodit. Tak jsme se rozhodli tento starý nábytek využít,“ prozradil Václav Pecha, kde se vzal nápad loupat z někdejšího nábytku babiček dýhy a zdobit dýhou vlastní designový nábytek. Nasměroval pozornost návštěvníků do šuplíků vystavených kousků, kde jsou popsány příběhy rodin, které se dýhového nábytku zbavily. „Vyměnily ho za nábytek švédských výrobců, který teď zas vyměňují za naše Oble,“ popsal designér koloběh. Nábytek je podle designéra sociologickým kukátkem do našich duší.

S Jiřím Paclíkem pak připomněli jeden z příběhů. Před třemi lety jim zavolala žena z Václavské ulice v Praze, že se potřebuje zbavit skříně s dýhou. „Ve třetím patře domu ve Václavské ulici jsme se seznámili s paní, která zdědila nábytek po rodině pražského řezníka, který v době heydrichiády dodával uzeniny parašutistům ukrytým v kostele v Resslově ulici. A za to také zaplatil životem,“ zmínil Václav Pecha a na závěr vystoupení oslovil shromážděné návštěvníky: „Klaníme se před touto vaší komunitou a jako Krumlováci vám závidíme. V Krumlově by něco takového bylo nemožné. Prachatice mají neuvěřitelné štěstí.“

Oba krumlovští umělci si odlišnost obou měst na kulturním poli vysvětlují tím, že drtivá většina obyvatel Krumlova byla před válkou německá. „Po válce tam byli přesunuti různí lidé, chybí tam historická kontinuita obyvatelstva, navíc v centru Krumlova skoro nikdo nebydlí a místní lidi to tam netáhne,“ zamýšlel se Jiří Paclík, proč v Krumlově podobná galerie obklopená komunitou domácích příznivců není.  

Jakub Nepustil pak sfoukl pět svíček hned na dvou dortech, jeden byl domácí a druhý přinesla Helena Dařbujánová. „To je za nás, kteří jsme tu vystavovali. Dort největšímu entuziastovi, kterého znám,“ prohlásila a všichni vespolek zazpívali Neumannce hodně štěstí, zdraví…

„V Praze se chodí lidi na vernisáže najíst a napít. V Prachaticích se to na vernisáže naopak nosí,“ komentoval se smíchem Jakub Nepustil a pak už pozval návštěvníky dovnitř do galerie. Jednak proto, že byli zvědaví na designový nábytek Oble, jednak proto, že na ulici začalo pršet a taky na kus dortu.

Uvnitř pak všichni obdivovali komody, vinotéku nebo stolky zdobené dýhou, otvírali šuplíky a četli si jednotlivé příběhy staré dýhy, která dnes zdobí moderní nábytek. Kromě samotných designérů se na výsledku podílejí truhlář, kovář a lakýrník. Výstava v Neumannce potrvá do 27. listopadu a je prodejní. 

Otevřena je ve všední dny od 12 do 16 hodin a po dohodě na telefonu 603 848 762 tu rádi otevřou i v jiný čas.