V hlavní roli film

„Je to zároveň historie české kinematografie. Dost bylo stříleček, naše poetické filmy jsou určitě zajímavější,“ poznamenal Daniel Abazid. „Vybírala jsem filmy s laskavým humorem. Nejraději mám ty klasické, například Postřižiny, Na samotě u lesa, Rozmarné léto. Děti je ani neznají, tak jsem jim některé scény z filmu převyprávěla nebo pustila nějakou sekvenci na mobilu, aby byly v obraze. Když mají tvořit, aby věděly, o co se jedná. Znají ale třeba Troškovy filmy Slunce, seno …,“ popsala Jana Povondrová. Zároveň poděkovala všem spolupracovníkům, kteří se podíleli na instalaci výstavy, například Janě Líkařové a Lence Jelínkové.

Na vernisáži představila Jana Povondrová Alenu Pickovou, svou kamarádku z doby, kdy pracovala v Praze. „Moje maminka Růženka spolupracovala s režisérem Zdeňkem Troškou. Když pan Troška točil své filmy, byl na všechny babky, které v jeho filmech vystupovaly, moc hodný. Je to laskavý člověk,“ zmínila Alena Picková.

Cílem je smích

A jak vypadá výstava? Ve druhém patře muzejní budovy nabízí přehršel keramických výtvorů žáků Jany Povondrové, které jsou doplněny díly žáků zájmového kroužku výtvarný ateliér ze soběslavského Domečku. Dohromady tvoří keramika a výtvarná dílka symbiózu a vyjadřují vtipně hlášky, které jsou uvedené na filmových políčkách. Celek v každé části výstavní místnosti vykouzlí na tváři úsměv a dobrou náladu. „To byl záměr, aby se lidé u toho smáli, třeba až chechtali. Pokládám to zvláště v dnešní složité době za důležité. A těší mě, pokud se to daří,“ zmínila Jana Povondrová.

Po úvodních slovech se lidé vydali na průzkum výstavy. Zprvu na schodech vytvořili dokonce frontu. Zatímco v přízemí to rozbalila skupina Kocour & friends. Výstava ve Smrčkově domě v Soběslavi potrvá do 24. května.