Z výsledků přeshraničního projektu Bavorského státního ústavu pro lesy a lesní hospodářství (LWF) ve spolupráci s Národním parkem Šumava, Národním parkem Bavorský les a Lesní správou Neureichenau Bavorských státních lesů vyplývá, že severoamerickou motolicí velkou byl v bavorské části Šumavy napaden každý sedmý ulovený jelen. V Národním parku Šumava se tento parazit objevil dokonce v každém pátém jelenovi.

„Vyšetření více než 650 jelenů, ulovených v projektové oblasti ukázalo, že míra nakažení v Národním parku Šumava je v současné době necelých 18 procent. V bavorské části projektové oblasti je rozšíření o něco nižší a dosahuje necelých 14,5 procenta. U více než 150 vzorků srnců byla zjištěna pouze jedna infekce. Z téměř 500 odebraných vzorků prasete divokého nebyl pozitivní ani jediný,“ shrnuje podrobné výsledky Tomáš Peterka, koordinátor projektu za Správu NP Šumava.

Dospělí jedinci motolice velké parazituje hostitelům v játrech a živí se krví. Motolice produkují vajíčka, která se uvolňuji do trávicí soustavy hostitele a spolu s trusem odchází do vnějšího prostředí. Pokud se vajíčka dostanou rovnou do vodního prostředí, stávají se dalším zdrojem nákazy.

„Milovníky zvěřiny můžeme uklidnit, protože kus napadený motolicí je obvykle možno konzumovat, a jeho zvěřina tak nepředstavuje žádné riziko. Infikované jedince nelze snadno od zdravých poznat. Lovci si však často povšimnou při vyvrhování zvěře změn na játrech. Ta jsou obvykle zvětšená, se zaoblenými okraji. Povrch jater může obsahovat tmavý pigment a na jejich povrch mohou vystupovat i cysty se zapouzdřenými motolicemi,“ vysvětluje Tomáš Peterka a dodává, že preventivní zásahy proti motolici velké jsou v ekosystému Šumavy téměř nemožné. Riziko nákazy a nákaza samotná u zvěře se dá snížit, ale nelze ji zcela vymýtit. Proto každá snaha o vymýcení onemocnění bude jen dočasná.

„Doposud víme, že motolice je běžnou složkou ekosystému Šumavy. Otázkou zůstává, zda se míra infekce bude zvyšovat a jak se bude vyvíjet početnost definitivních hostitelů ve vazbě na predátory, jako je vlk či rys. Situaci budeme nadále sledovat a vyhodnocovat. Ze zkušeností s antiparazitiky však víme, že jejich podávání nikdy k trvalým účinkům nevedlo. Proto ani žádné velkoplošné podávání léčiv k omezení tohoto onemocnění v Národním parku neplánujeme,“ uzavírá Tomáš Peterka.