V kolika letech jste začínala s divadlem?

Ve druhé nebo třetí třídě. Moje maminka hrála divadlo u Pikiho, a tak jsem mezi zkouškami a na představeních vlastně vyrostla. Hrála jsem asi ve třech nebo čtyřech pohádkách a jedno dospělácké představení. Vždycky jsem se ráda pohybovala mezi herci.

Myslíte si, že jste přizpůsobivý typ, který by si vybral úplně jiné zaměstnání, kdyby vás maminka brala s sebou jinam než do divadla?

Myslím, že ne. Měla jsem vždycky i dost jiných zájmů a to, že převážilo divadlo, asi nebylo dílo náhody. Hodně jsem sportovala, jeden čas jsem se přiklonila k myšlence sportovní dráhy, ale naštěstí se tak nestalo.

Na konzervatoř jste šla hned ze základní školy?

Vlastně ne. Byla jsem na osmiletém gymnáziu, a tak jsem měla za sebou jeho první ročník v rámci povinné školní docházky. Pak jsem šla zkusit štěstí na konzervatoř.

Na školu jste se dostala. Ale vrátila jste se z konzervatoře do Volyně. Jak se to přihodilo?

Nejdřív jsem chodila na konzervatoř. Na herectví jsem měla Ladislava Beneše, Evu Rösnerovou, na zpěv Jiřího Schoenbauera. Díky němu jsem se naučila zpívat. Pak jsem udělala casting do Ordinace a začala hodně hrát. Hledala jsem studium, kde bych mohla mít individuál, a vrátila se do Volyně. Navíc mě baví zaměření na veřejnou správu.

Jak to tedy máte s natáčením seriálu a co vám tato role dává?

Šla jsem na jeden z mnoha castingů a tenhle vyšel hned napoprvé. Začala jsem hodně točit jak v seriálu, tak studentské filmy písecké školy. V červnu to budou dva roky, co hraji v Ordinaci. Máme tam skvělý catering, dobré vztahy. Je to takový rodinný seriál a tak se k němu i přistupuje.

                                                                                                        Pavla Maradová

Celý rozhovor, ve kterém mladá herečka mimo jiné odkryje své plány do budoucna, si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku Strakonicko.