Praxe v Itálii i Číně
Škola ji bavila a ke sklu našla vztah, rozhodla se tedy ještě pro nástavbu zakončenou maturitou. „Na škole jsem měla možnost vyjet na výměnný pobyt do italského Trenta a na měsíc i do Číny, to byl pro holku z Protivína obrovský zážitek,“ pokračuje Kateřina. Žáci třeboňské školy se v Číně zdokonalovali v broušení přírodních křišťálů. Dokonce tam zažili oslavy 70. výročí založení Čínské lidové republiky. Všimli si také, že čínští středoškoláci tráví ve škole téměř celý den. „Začínají už prakticky v šest ráno a domů kolikrát chodí až v osm večer. Bylo to tam velice zvláštní a zajímavé ve srovnání se světem u nás. Kdo to nezažije, tak to nepochopí.“ S tamními studenty se Češi dorozumívali pomocí mobilních aplikací, nikdo z Číňanů neuměl pořádně anglicky. Nefungovaly tam sociální sítě, které jsou u nás běžné. Pokud jde o práci s křišťálem, přivezla si Kateřina nové dovednosti.

Trofej pro běžecký závod
Sklářství mívalo v České republice velkou tradici a Česká republika svého času patřila mezi sklářské velmoci. V posledních desítkách let ale toto tradiční odvětví upadá. „Jako brusič skla pracujete na kuličském stroji, kdy brusič sedí za strojem a má před sebou nasazený kotouč. V ruce má skleněný výrobek, například mísu, a ten přikládá ke kotouči. Kotouče bývají diamantové. Pak už jen sklo přikládáte na kotouče podle svých potřeb,“ popisuje Kateřina Moravcová. Druhou možností je pískování skla. „U této možnosti si ve speciálním programu nakreslím motiv. Například nějaké logo. Pošlu to do řezací tiskárny a vyříznuté logo nalepím například na půllitr. Další fází je pískovací box, do kterého se sklo vloží. Uvnitř boxu se pískuje pistolí. Ta za pomoci vzduchu vyhání hadicí písek, který narušuje drobně povrch skla a to je pak matné. Broušení a pískování jsou mé dvě hlavní práce,“ dodává Kateřina.
Ve druhém ročníku učňovského oboru za Kateřinou a spolužáky přišel mistr s návrhem, aby vytvořili návrh skleněné plastiky pro vítěze běžeckých závodů v Jindřichově Hradci. Kateřina Moravcová byla nakonec ta, kterou si mistr vybral a dostala možnost vytvořit trofej pro tři ročníky závodu. Ten třetí se kvůli pandemii covidu nakonec neuskutečnil, což ji mrzelo, protože tato plastika jí dala nejvíc práce. Nakonec ji má doma. „Vytvořit něco podobného trvá většinou desítky hodin. I proto mě trochu mrzelo, že se poslední ročník běhu neuskutečnil, ale třeba se taková příležitost ještě naskytne. “ Nejvíc je Kateřina pyšná na plasticky vybroušenou vázu, která vypadá jako dubová kůra. Před opracováním měla pět a půl kilo. Teď váží tři kila. Váza tak Kateřině dala zabrat jak fyzicky, tak technicky. Za podobně zdařilou považuje skleněnou plastiku, která byla její maturitní prací.

Povolání to nakonec nebude
Nyní se Kateřina soustředí na dokončení maturitní nástavby. Po ní ale zřejmě bude dělat něco úplně jiného, protože brusiči jsou v současnosti v České republice hodně podhodnoceni. Je jich málo, přesto si jich pracovní trh neváží. Pokud chce člověk rozumně žít, musí si najít k obživě něco jiného. „Já ale ty zkušenosti získané na třeboňské škole rozhodně nezahodím. Práce se sklem bude moje celoživotní láska. Jako hobby pískuji půllitry, svatební nebo maturitní skleničky i dárky k narozeninám. Nevyhýbám se ani jiným možnostem práce se sklem. Je to prostě něco, co nechci opustit, i když to nebudu dělat na hlavní pracovní poměr. Uvidíme, jak se situace kolem sklářství vyvine. Třeba se sklo zase vrátí do módy,“ přála by si mladá brusička. Její práce jsou k vidění na facebookové a instagramové stránce s názvem Pískované a broušené sklo. „Pokud by někdo měl zájem, určitě jsem ochotná něco vyrobit,“ nabízí Kateřina Moravcová.