„Jen za loňský rok jsme s projektem Ozbrojený útočník ve škole zrealizovali 45 seminářů, včetně nácviku modelových situací. Školení ve školách zajišťují policejní preventisté s policejními instruktory a úřady, kulturní centra, nemocnice a podobně policejní krizaři a policisté z odboru pořádkové policie,“ potvrzuje mluvčí jihočeské policie Jiří Matzner.

Zájem škol se zvyšuje od tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde 21. prosince 2023 zabil student 14 lidí a dalších 25 zranil, sám pak spáchal sebevraždu. „Letos je zájemců opět víc, kolem třiceti škol již má přidělený termín a další třicítka je v pořadníku. Už jsme obsadili všechny termíny pro celodenní seminář a obsazujeme termíny pro  odpolední semináře  v červnových dnech,“ říká Matzner. 

Pilotní projekt Krajského ředitelství policie v Českých Budějovicích zaměřený na postup v případě aktivního střelce jako jedni z prvních absolvovali v roce 2018 kantoři písecké ZŠ J. K. Tyla. Ředitel Pavel Koc přiznává, že tehdy se to učitelům zdálo přehnané, dnes jsou za tuto zkušenost vděční. „Bylo to velmi autentické, intenzivní a přineslo nám to jasnější představu o tom, jak v takové situaci postupovat. Tehdy nám policisté říkali, že to není otázka jestli, ale kdy a kde. Jejich slova se bohužel potvrdila. Pedagogové i další nepedagogičtí zaměstnanci si uvědomili nejen své role, ale také limity našich bezpečnostních opatření. Součástí tohoto nácviku byly i bezpečnostní testy běžného provozu. Letos v květnu plánujeme z vlastní vůle a za vlastní prostředky pro zaměstnance další podobné cvičení, tentokrát s odborníkem na krizové situace,“ podotkl Pavel Koc.

Uteč, skryj se, nebo bojuj

Projekt policie s názvem Ozbrojený útočník ve škole pracuje s taktikou USB, tedy uteč, skryj se, nebo bojuj. „Při celodenním semináři je dopoledne věnované teorii a odpolední část jsou modelové situace postupů evakuace, ukrytí a podobně pro skupiny po 25 osobách s vizuálními a zvukovými efekty.  Školení je určeno pro všechny dospělé osoby, které běžně v budově pracují. Projekt není určen dětem. Všichni policisté tuto problematiku amokového střelce povinně cvičí, účastníme se s naším lektorským týmem těchto cvičení a nové postupy pak také v rámci semináře a vzdělávání pedagogů využíváme. Škole poskytujeme zpětnou vazbu v kontextu, co je potřeba v budově bezpečnostně vylepšit, jaké volit postupy vyrozumění všech při mimořádné události a podobně,“ přibližuje průběh cvičení policejní mluvčí Jiří Matzner.

Podle ředitele Pavla Koce je zabezpečení Tylovy školy dobré, ale není hermetické. „Máme elektronický vstupní systém na čipy pro žáky i zaměstnance, mimo vymezené časy se do budovy dostanou jen ti, které na základě kamerového systému vpustí hlavním vchodem sekretariát. Podobně funguje i zabezpečení mateřských škol. Problémem je ale rozsáhlost školního areálu a činnost školy. Máme několik vchodů a východů a školu využívají nejen žáci, ale i cizí strávníci a nájemci,“ hodnotí Koc.

Ministerstvo školství by mělo přehodnotit priority

Škola tak dlouhodobě volá po kombinaci personálních a technických opatření. „Každá škola naší velikosti by měla mít vrátného, správce, ve větších areálech i více, který by mohl kontrolovat vstupní a výstupní pohyb žáků, ale hlavně cizích lidí. Zkoušeli jsme ho zajistit z dotací úřadu práce, ale nikdy to nebylo trvalé řešení. Zřizovatelé a stát by se měli zaměřit na systémovou podporu těchto pozic. Místo toho připravuje ministerstvo školství reformu nepedagogických pozic, o které jsem přesvědčen, že povede k pravému opaku a že je to snaha ještě více šetřit,“ míní ředitel.

Tylova škola proto plánuje také technická opatření. „Například instalaci turniketů, které by kontrolovaly přístup žáků a zaměstnanců, respektive dalších oprávněných osob a zabránily neoprávněnému vstupu do školy. Jen turnikety do šaten žáků by vyšly na 750 tisíc korun, do celé školy pak několikanásobně více. Stačí na to jen sehnat nebo školám uvolnit peníze. Líbila by se nám i kamera městského kamerového systému u každé školy. Prostě naplnění standardu bezpečnosti,“ popisuje Koc.

Prevence je účinnější než detektor u vchodu

Sedmák, který v lednu plánoval vraždu učitelky v Rudolfově, měl u sebe nejen pistoli, ale i nůž a sekyru. Dá se zabránit tomu, aby děti nosily do školy zbraně? „To je velmi složitá otázka. Detektory u vchodu? Technicky možné, ale extrémně nákladné, organizačně náročné a pravděpodobně by znesnadnily běžný provoz školy. Nechtěl bych je. V Americe jsou a nedokážou dát jistotu,“ zamýšlí se Koc, který vidí reálnější a účinnější cestu v prevenci. „V rámci našeho školního preventivního programu KiVa se zaměřujeme na klima tříd, prevenci šikany a na včasné zachycení varovných signálů u žáků. Myslím, že je klíčové, aby učitelé, rodiče i žáci uměli rozpoznat problém včas a věděli, jak se zachovat,“ říká ředitel základní školy, podle kterého je nejlepší prevencí takové školní prostředí, kde se žáci cítí bezpečně a nemají důvod ke strachu nebo touze po pomstě.

„Pokud žák není izolovaný, frustrovaný nebo šikanovaný, výrazně klesá riziko násilného chování. Učitelé a školní psycholog by měli včas zachytit změny v chování žáků – uzavřenost, agresivitu, radikalizaci, časté konflikty. Žáci by měli vědět, že mohou přijít za učitelem, školním psychologem, nebo vedením školy, pokud mají obavy o sebe, nebo spolužáka,“ říká Koc a jedním dechem připomíná, že klíčovou roli hrají i rodiče. „Pokud dítě domů přinese zbraň nebo o ní mluví, měli by zasáhnout. Školy mohou pořádat besedy s policií a odborníky, aby rodičům pomohly všímat si varovných signálů. Je ale důležité, aby rodiče měli přehled o tom, co jejich dítě dělá na internetu, s kým se baví a jaké má zájmy. A rodiče mají klíčovou roli také ve výchově dětí, v atmosféře, která je doma, jak se k sobě chovají, je to o trávení volného času, psychické pohodě,“ upozorňuje ředitel Koc.

„Každá taková událost nám ukazuje, že bezpečnost školy není samozřejmost. Potřebujeme moderní zabezpečení, jasné postupy a hlavně přítomné a vyškolené lidi, ať už pedagogy, speciální pedagogy, sociální pedagogy, školní psychology, metodiky prevence, výchovné poradce nebo vrátné a správce areálů. Lidi, kteří mají na svoji práci reálně čas, tedy volám i po snížení úvazků specializovaných pozic. Pokud například metodik prevence musí mít plný úvazek, ráno před vyučováním a odpoledne toho moc s dětmi nevyřeší.  Neustále se mluví o tom, že není pro žáky dostupná odborná psychiatrická pomoc a nic se neděje. Když potřebuje dítě tuto pomoc a je objednáno za rok? Za hodinu je mnohdy pozdě… O bezpečí školy nerozhodují líbivé ministerské brožurky s metodikami, ale konkrétní opatření a finanční podpora tam, kde je to skutečně potřeba,“ uzavírá Pavel Koc.