Jednota Volyně nevzdává snahu udržet obchody i na venkově


Pane předsedo, kde všude Jednota Volyně působí a kolik má prodejen?
Patříme v rámci republiky mezi středně velká spotřební družstva. Působíme v okrese Strakonice a provozujeme celkem 42 prodejen. Terno ve Strakonicích na Volyňské je z nich největší. Dále máme šest větších prodejen Tip – v Blatné, ve Vodňanech, ve Volyni a tři ve Strakonicích, konkrétně v Bezděkovské, ve Smetanově a v ulici Na Stráži nedaleko sokolovny. Dalších 14 prodejen patří do řetězce Tuty, jedna z nich je právě v Erbenově ulici a tato prodejna svým obratem aspiruje na přeřazení do sítě Tip. Uvidíme, jak se tam bude situace dál vyvíjet. Dalších 21 prodejen je mimo zmíněné Coop řetězce. Osmnáct z nich jsou malé vesnické prodejny, dále jde o dvě prodejny průmyslového zboží – na Palackého náměstí ve Strakonicích a v Bavorově, a třetí je prodejna Cash and Carry v bývalém hospodářském družstvu ve Volyni. Prodává se zde z palet, takže lidé tam jezdí hlavně pro nápoje. Zachovali jsme tu ale i prodej krmiv pro zvířata, které tam dříve podnik Zemědělské zásobování a nákup prodával a lidé jsou na to zvyklí.
Naznačil jste, že pro přeřazení do vyššího typu řetězce musí prodejna splnit určité podmínky. Je to pak výhodnější i pro zákazníky?
Ano. Prodejny Tuty a Tip nabízejí zákazníkům 14 denní akční nabídku v letáku Menu Tip-Tuty. Prodejny Tip nabízí navíc akční nabídku i ve 14 denním letáku Tip Extra. Díky větším odběrům a prodeji zboží v prodejnách Tip získávají tyto prodejny od dodavatelů vyšší bonusy než prodejny Tuty. Největší supermarket Terno má letáky s akční nabídkou týdenní.
Daří se vám udržovat prodejny i v malých obcích na venkově?
Jednota se stále drží hesla, že prodává i na venkově, i když se situace zhoršuje a polovina těchto prodejen hospodaří se ztrátou, kterou musíme dotovat z ostatní činnosti. Tam, kde roční ztráty byly nejvyšší, až 250 nebo 300 tisíc korun, jsme museli prodejny uzavřít. To byla v roce 2017 prodejna Tip v Dukelské ulici ve Strakonicích, kde obrat ovlivňovaly konkurence Lidlu, špatná dostupnost parkování i personální a provozní nedostatky. Prodejnu se nám podařilo pronajmout vietnamskému obchodníkovi a objekt vydělává aspoň nájem. Loni jsme uzavřeli prodejnu Tuty ve Volyni Pod Malsičkou, kde se také nepodařilo ztrátovost zvrátit. Jsme ale stále zdrženliví s uzavíráním malých provozoven v obcích, kde jde o jedinou nákupní možnost pro obyvatele. Tam, kde máme ztrátu kolem sta tisíc ročně, jsme se pokusili oslovit obce, zda by na provoz prodejen nepřispěly.
Před časem se mluvilo o tom, že prodej na malých vesnicích je spíš sociální služba než podnikání a že by tato služba měla být dotována. To se neděje?
Finanční podporu jsme nezískali nikde. Ve Štěchovicích a Číčenicích se alespoň podařilo zvýšit prodej. Mrzí nás, že v sousedním Plzeňském kraji vyčleňují tři miliony korun ročně na podporu malých prodejen, zatímco Jihočeský kraj dosud zastával stanovisko, že nemůže podporovat prodejny jiných subjektů než obcí. Zkusíme proto znovu obce oslovit, zda by si prodejny nepřevzaly do vlastnictví a my bychom je pouze provozovali. O odkoupení prodejny chtějí uvažovat například ve Štěchovicích. Zvyšováním minimální mzdy se i tak zhoršují podmínky pro provozování malých prodejen. Musíme zaměstnancům mzdy zvyšovat, když je chceme udržet. Teď jsem ale zachytil, že i Jihočeský kraj právě rozšířil možnost dotační podpory i na jiné provozovatele venkovských prodejen. Pro letošek už požádat nestihneme, tak ještě vydržíme. Budoucnost malých prodejen na venkově je ale otázkou, zejména, když dál porostou ceny energií.
Kdo jsou vaši zákazníci v těchto vesnických prodejnách?
Především starší lidé, kteří nemohou dojíždět na nákup do měst. Náš problém je v tom, že nemůžeme mít ve vesnické prodejně tak širokou nabídku zboží jako supermarkety ve městech, protože řada odběratelů už nám nechce zboží zavážet, pokud neodebereme požadované množství. Nechtějí třeba dělit karton jogurtů, takže vedoucí prodejny má na výběr – buď má v nabídce jen jeden druh nebo si vezme dva kartony a pak riskuje, že se část neprodaného zboží zkazí. Některé vedoucí prodejen jsou tak obětavé, že si každá objedná něco a převážejí si zboží mezi sebou, aby měly pro své zákazníky širší nabídku.
Přežijí tyto prodejny?
Stát dotuje ledacos – dopravu studentů a důchodců nad 65 let, lékaře pro venkov, teď jsem slyšel i o dotacích pro malé lékárny, aby se na venkově udržely. Pokud by problém malých venkovských prodejen nechtěl řešit stát, kraj a ani obec, tak budou ubývat. Existují přitom dobré příklady. Například Konzum v Ústí nad Orlicí s obcemi ve svém regionu spolupracuje na vynikající úrovni. Má sjednánu finanční podporu se všemi obcemi a na oplátku se ve svých prodejnách snaží prodávat pestrou škálu regionálních výrobků. Tak si celý region pomáhá navzájem.
Jednáte na toto téma se svazky obcí?
Zatím ne. Za nás vyjednává na centrální úrovni Svaz českých a moravských spotřebních družstev v Praze. V současné době nějaké prostředky vyčlenilo ministerstvo pro místní rozvoj, ale i ty jsou směřovány spíš na podporu prodejen ve vlastnictví obcí.
Můžete něčím velkým nadnárodním řetězcům konkurovat?
Myslím, že můžeme. Jsme tradiční regionální obchodník, takže se snažíme nabízet regionální výrobky od různých místních výrobců. Buď nás oslovují sami nebo je vyhledáváme my, když se o něčem zajímavém dozvíme. Například u pečiva má většina zahraničních marketů jednoho velkého dodavatele, my jich máme osm. Velmi oblíbené jsou výrobky pekařství Cais z Vlachova Březí nebo z vacovské pekárny. Cenově jsou menší pekářství o něco výše, ale je třeba vidět, že i kvalita je jinde. Jistěže bychom také mohli získat zboží od velkých pekáren a i za výhodnější ceny, ale tím bychom menší pekaře vyřadili z trhu. My se naopak snažíme je podporovat. A druhá příznivá věc v našich prodejnách je osobní kontakt prodavače a zákazníka. Vážíme si práce našich zaměstnanců a dobře víme, že to oni mohou ovlivňovat obrat prodejen. Když poradí, co přišlo nového a co je dobré, tak k nim lidé chodí.
Je o práci prodavačů zájem?
To je problém, protože ve strakonickém okrese bohužel ve školách není učební obor prodavač. Jestli to tak půjde dál, bude obtížné nahradit současné prodavačky a prodavače, až půjdou do důchodu. Zatím se nám celkem daří provoz prodejen zabezpečovat, i když jednoduché to není. Přece jen je to ale možnost práce v místě bydliště a mzda v našich prodejnách patří k nejvyšším v rámci Jednot v Jihočeském kraji. Pro nás je důležité kvalitní zaměstnance udržet a podmínky u nás kvitují i lidé, kteří k nám přecházejí ze zahraničních řetězců. U nás je řada benefitů jako například příspěvek 5000 korun na dovolenou, 200 korun měsíčně na masáže nebo rehabilitace, pořádáme zájezdy na kulturní představení, zájezdy pro děti zaměstnanců, přispíváme na letní tábory, nezapomínáme na naše bývalé zaměstnance a pořádáme pro ně setkání důchodců. Oni nám pak chodí vypomáhat při střídání dovolených. Máme 265 zaměstnanců a odbory pro ně v kolektivní smlouvě vyjednaly jedny z nejlepších podmínek v rámci družstevního obchodu.
Pomohlo by ekonomice vašich venkovských prodejen provozování Pošty partner?
Česká pošta nás oslovila na několika místech. Například v Cehnicích, kde o převzetí pošty neměla zájem obec. Pro nás není myslitelné provozovat poštu v místech, kde máme pouze jednu prodavačku, protože jsou tam dost vysoké sankce, pokud není nepřetržitě ve stanovené dny otevřeno. Nemoc se nedá předvídat a také je třeba brát v úvahu čerpání dovolené. Cehnice jsme zvažovali, protože tam máme dvě pracovnice prodejny, ale narazili jsme na odpor zaměstnankyň. Navíc finanční podmínky nabízené Českou poštou ztěží pokrývají náklady. Takže jsme do toho zatím nešli. Naše družstevní ústředí i Svaz měst a obcí ale s Českou poštou dál jednají o zlepšení podmínek při převzetí pošty. V první chvíli jsme si mysleli, že by to mohl být pro nás přínos. Že by si pracovnice v prodejnách mohly něco přivydělat a člověk, který by přišel za poštovními službami, by i mohl něco nakoupit. Signály z míst, kde se do toho pustili, ale nejsou moc příznivé a některé obce nás navíc požádaly, abychom do toho nešli. Pak jim musí Česká pošta pobočku v obci zachovat. V poslední době navíc tlak od České pošty na přebírání pošt ustal.
Daří se vám prodejní síť rozšiřovat do nových míst a modernizovat?
Prostor pro vznik nových prodejen v okrese není. Jen ve Strakonicích už máme prodejen deset. Takže se spíš snažíme o modernizaci stávajících prodejen. Loni jsme modernizovali prodejnu v Erbenově ulici ve Strakonicích, koncem roku prodejnu v Sedlici. Naším přáním je modernizovat každý rok dvě prodejny. Letos máme v plánu rozšířit přístavbou prodejnu ve Štěkni a prověřujeme možnosti zvětšení prodejní plochy a tím i sortimentu v prodejně Labuť v Blatné.
Pro Jednotu jsou také typické zákaznické soutěže. Na co se mohou zákazníci v nejbližší době těšit?
Naše volyňské družstvo samo pořádá tři soutěže ročně – jarní, letní a vánoční, 15. března odstartovala jarní soutěž o sto cen jako je třeba pračka, lednička, mikrovlná trouba, televize, mobil nebo rádio. Do slosování se může až do 10. června zapojit každý zákazník nákupem nad 400 korun, losovat výherce budeme 21. června v Ternu ve Strakonicích. Kromě tří našich vlastních soutěží jsou tu také soutěže centrály Coop. Od 27. března do 30. dubna bude probíhat velikonoční soutěž, kdy zákazník při nákupu nad 250 korun získá stírací los a hned se dozví, zda vyhrál některou z 23 tisíc okamžitých cen. Pokud na losu výhru nenajde, slosují se nevyhrávající losy na závěr ještě o 39 kuchyňských robotů. Naše zákazníky baví soutěžit, hlavně ty z malých a střediskových obcí. Věřím, že i tyto soutěže se jim budou líbit.
Zmínil jste, že vy sám se chystáte v květnu odejít do důchodu. Kdo bude vaším nástupcem?
Naše družstvo má 250 členů, kteří volí představenstvo a to si pak mezi sebou zvolí předsedu. Já jsem byl opakovaně volen od roku 1996 a přestože nynější volební období trvá až do roku 2021, rozhodl jsem se odejít do důchodu. V květnu se uskuteční členská schůzce, na které oznámím oficiálně svou rezignaci a poté proběhne mimořádné jednání představenstva, které zvolí nového předsedu družstva. Můj návrh je, aby se jím stal Roman Slanka, který pracoval jako vedoucí supermarketu Terno.
Diskuse k článku