Kde příměstská část získává peníze pro realizaci svých plánů?

K.T. Většinu financí dostáváme od města. Na letošní rok to bylo 237 400 korun, je to podle počtu obyvatel. Na každého obyvatele získáme 250 korun. Platí to ale pouze pro příměstské části, které mají výbor. Celkem jich má Tábor čtrnáct, výbor má ale pouze dvanáct z nich. My jsme podle počtu obyvatel po Měšicích a Čekanicích na třetím místě, bydlí tu necelá tisícovka lidí. Rozlohou jsme snad úplně největší. Výbory se jednou nebo dvakrát za rok schází s vedením města, tam si každý může říct, co se mu líbí nebo nelíbí, co se povedlo nebo ne, popřípadě jaké má plány do dalších let. Každý rok nejpozději do konce března musíme městu předložit plán akcí a investic. Nejde tedy jen o kulturní a společenské vyžití, ale také o investiční akce. Pravidelných společenských akcí máme do roka osm, na to vždy padne několik desítek tisíc korun. A samozřejmě hodně volného času.

J.S. Snažíme se dělat pro každého něco. Naposledy to byl v pátek 17. listopadu Běh Stříbrnou naučnou stezkou, velký úspěch má Dětský den, kam vždy dorazí až dvě stovky dětí, a to nejen z Horek. Většinou to bývá tak půl napůl. Půlka je z Horek nebo Větrov, půlka z jiných částí Tábora. Obyvatelé si také oblíbili Svatojánský večer, který se koná vždy v sobotu kolem 23. června. Kapličková Svatováclavská slavnost je taková komornější, Půlnoční mše na Štědrý večer je také hodně navštěvovaná.

K.T. Tam je vždy plná náves lidí, od dětí až po seniory. Spolu s Větrováky se také podílíme na pořádání Souboje vesnic, kde si všichni užijí zábavu v podobě sportovních, ale i netradičních disciplín. Přispíváme také na ples Větrovských sportovců, protože u nich na hřišti sportuje hodně našich obyvatel. Ten se koná v lednu v Radimovicích u Želče. Na konci plesové sezóny pak připravujeme maškarní pro děti i pro dospělé. To probíhá na Pintovce, když byla zavřená, tak jsme našli zázemí v čelkovických Lázních. My totiž nemáme žádný vlastní vnitřní prostor a to je problém. Ani kulturák, ani hasičárnu. Kulturní dům, kde se vždycky plesy pořádaly, se v minulosti prodal soukromým vlastníkům. Už tedy nemůže sloužit pro naše účely. V té budově byla i hasičská zbrojnice nebo knihovna. Teď nemáme nic. Závidíme obyvatelům ze Slap a Radimovic. My kromě Pintovky nemáme nic. A tam je také nemůžeme pořád obtěžovat. O víkendech mají hodně své akce. Ale jsme rádi, že nám například na maškarní rej poskytují zázemí.

J.S. Dokonce jsme si tu založili Občanské sdružení Horky, které spolu s příměstskou částí některé kulturní akce spolupořádá. Je to kvůli tomu, že samospráva nemůže přijímat sponzorské dary, občanské sdružení může. Podařilo se nám sehnat dobré sponzory. Dostali jsme například ozvučovací soupravu na naše akce, peníze na nákup cen nebo přímo ceny do soutěží.

Co všechno, kromě kulturních akcí, může samospráva ovlivnit?

K.T. Jako příměstská část se vyjadřujeme například k prodejům pozemků na Horkách. I když jde jen o kousky, třeba špatně zaplocené. Teď jsme ale naposled posílali souhlasné vyjádření k prodeji pozemků pro Správu železniční dopravní cesty, budou se tu totiž konečně na železničním přejezdu stavět závory anebo alespoň blikačky. Teď tam není nic, jen kříž. Když jede Bechyňka, tak musí pětkrát troubit.

J.S. A třeba proti sluníčku je přijíždějící vlak opravdu špatně vidět. Mašina je žlutá, stojí tam žlutý domek a někdy to splývá. Zajistit ten přejezd je potřeba, docela často se tam stávají i nehody. Minimálně tři do roka. Loni byly dokonce dvě během čtrnácti dnů. Vyřešit přejezd potřebujeme ale také kvůli tomu, abychom mohli dokončit cyklostezku, která vede z  Větrov. Ale strašně se to vleče. Letos se určitě nezačne, když se teprve řeší odkup pozemků. Ale radost nám letos udělaly Lesy města Tábora, které postavily nové schody ke studánce Eleonoře. Na druhé straně je pak pěkná vyhlídka na most. A to není jen pro nás, chodí tam spousta Táboráků i turistů odjinud. A přidám i další zajímavost. Čistili jsme obecní studnu a našli jsme v ní flašky táborského právovárečného pivovaru. Kromě pomoci městských společností se nám také daří Horky udržovat vlastními silami. Například pokud jde o sekání trávy.

Kdo platí takovou údržbu?

K.T. Na to také používáme peníze z rozpočtu. Platíme z nich brigádníky hlavně na sečení trávy, hrabání listí, péči o chodníky nebo nátěry. Potom také hradíme benzin a oleje do sekaček, to je spotřební záležitost. Na městě také hodně chválí Jirkův nápad. Nevěděli jsme totiž, kam s tou posekanou trávou. Nechceme ji vyhazovat jen tak někam na hromadu. Se životním prostředím jsme se několik let přetahovali o to, kam s ní.

J.S.  A když se tu začal svážet bioodpad, tak mne napadlo, jestli není možné pořídit nějakou velkou popelnici. Sehnali jsme ji a koupili z našeho rozpočtu, stála pět tisíc. Letos jsme koupili druhý kontejner.

K.T. Bohužel ale nedorazila další várka biopopelnic pro domácnosti, lidé je dostanou až na jaře, a tak někteří lidé začali svůj odpad dávat do obecního kontejneru. Museli jsme je tedy začít zamykat. Nesmí tam totiž přijít nic jiného, kromě bioodpadu. Ale pokud zrovna nesečeme, kontejner je prázdný a někdo se slušně přijde zeptat, tak mu využití dovolíme. Biokontejnery pak odváží Rumpold a město nám z rozpočtu platbu za odvoz strhne. Zimní údržbu pak zajišťuje město a musím říct, že dobře.

Kolik brigádníků na sečení máte?

J.S. Momentálně máme tři. Dva jsou nad 18 let a jeden je mladší, ten dělá jen nátěry nebo stříkání plevele. Máme další zájemce, kterým ale ještě není 18 let, tak nemohou pracovat se sekačkou. Dřív s ní mohli pracovat i mladší, ale dnes už to bohužel nejde.

Hodně peněz stála také úprava plochy před hřbitovem. Stačil na to rozpočet?

K.T. Na to by peníze nestačily, proto jsme platby rozložili do tří let. Celkem to totiž vyšlo na 190 tisíc. Akci jsme letos dodělali, rozšířili jsme parkovací prostor a upravili místo pro kontejner na hřbitovní odpad. Město do toho investovat nechtělo, oslovili jsme i Větrováky, kteří hřbitov z půlky využívají, protože tam hřbitov není. Ti také nepřispěli s tím, že my zase využíváme jejich sportoviště a také jim neplatíme provoz. Vše jde tedy z našich peněz. Loni jsme na to tedy dali 90 tisíc z rozpočtu, letos dáme půlku ze zbytku částky a doplatíme v příštím roce. Celou fakturu za nás zhotoviteli uhradilo město, nám to takto strhne ve třech letech. Také jsme si sami zaplatili lavičky na dětském hřišti u Pintovky a druhým rokem si platíme svoje vánoční osvětlení.

J.S. Chceme to tu mít na Vánoce hezké. V prvním roce jsme kupovali tři zvony k Pintovce, potom tři zvonky na cyklostezku, letos dokupujeme také tři a řetěz ke kapličce. Na příští rok jsme se domluvili s Větrováky, že zbytek světel na cyklostezku dokoupí oni. Týnskou ulici osvětlit nemůžeme, protože tam vedou kabely elektrického napětí. Ale kaplička se nám podařila moc pěkně, určitě se o Vánocích přijďte podívat.

Co děláte s penězi, které případně v rozpočtu zůstanou?

K.T. Peníze, které se neutratí letos, je možné převádět do dalších let. A šetřit na něco velkého. V našem případě to mělo být odbahnění rybníka a stavby relaxační zóny. To ale nevyjde, protože je to moc drahé, město nedostane dotaci, protože v sedimentu se našel nějaký těžký kov. Podobně jako v Jordánu, kde se pak řešilo, kam s tím sedimentem. Loni se nám naopak stalo, že jsme utratili víc peněz, než jsme dostali. To také nevadí. Bylo to hlavně kvůli zmíněné úpravě u hřbitova, a také jsme loni pořídili pěkný altán v Lesní ulici pro pořádání venkovních akcí. Proto jsme se letos moc nerozšoupli a naplánovali akce za přibližně tu částku, kterou jsme dostali.

Jak s obyvateli Horek komunikujete? Mají možnost vyjádřit se?

K.T. Nejdůležitější věci dáváme okamžitě na naše webové stránky. Nemáme jen ty městské, ale naše vlastní. Tam jsou také fotky z akcí. Máme tam také jízdní řády, protože ty jsou na zastávkách často strhané. Také jsou tam kontakty na samosprávu, kam lidé mohou zasílat nebo volat své podněty. Máme čtyři nástěnky, tam také informace vyvěšujeme. Na kulturních akcích se na nás také každý může obrátit. V roce 2015 jsme připravili anketu, kterou jsme všem obyvatelům roznesli a víc než polovina se nám vyplněná vrátila. Z ankety vyplynulo, co se lidem líbí a co je naopak nejvíc trápí. Hlavně to byl chybějící chodník mezi Starými a Novými Horkami, podél silnice od pumpy směrem na Větrovy není ani krajnice. Pro pěší, natož rodiče s kočárky je to velmi nebezpečný úsek. Je tam ale velký problém s vlastníky pozemků, kteří to nechtějí prodat. Prý se snad podaří vést chodník na straně blíže ke Slapům, ale i tam je hodně vlastníků pozemků. Bude to ještě asi bohužel na dlouho. Pak lidé zmínili úpravu u zastávky MHD  u vlakové stanice. Chybí tam i přechod! To je důležité, protože cestou nahoru je to hlavně výstupní zastávka dětí ze škol. Jde tedy zase o otázku bezpečí. Naopak lidi hodně potěšila tehdy nově opravená část chodníku Týnské. Ale opravdu nejvíc obyvatelé chválili právě pořádání společenských akcí. I podle této ankety se snažíme investovat peníze do akcí, o které lidi na Horkách mají zájem – kultura a úprava veřejných prostranství. Chodníky investuje město, bylo nám nakloněné a opravdu během tří let se udělal nový chodník na celé Týnské ulici, tedy téměř 900 metrů. Za to jsme byli všichni opravdu moc rádi. I třeba kvůli snadnější zimní a letní údržbě. Lidem se také líbí úprava trojúhelníku na křižovatce k Čelkovicím. To zaznělo nejen v anketě, ale občas to slyším i teď, když tam plejeme nebo zastřiháváme. Třeba ještě dojde i na to, že něco vysázíme na další místa s kamínky na Týnské, přece jen je to naše hlavní ulice, i když moc rušná. Hlavním problémem Horek je právě doprava a to nejen v Týnské, ale i v Strmé ulici, kudy jezdí i nákladní auta.

Dopravní problémy způsboval také donedávna byl zavřený Švehlův most. Jak život na Horkách ovlivnil?

K.T. Hodně jsme kvůli tomu jednali s městem. Hned první rok jsme v čelkovických serpentinách chtěli zrcadla, žádali jsme také stavbu schůdné pěšiny. Věděli jsme, že to bude především v zimě hrozný. První rok nás ale téměř vyhnali, že máme vydržet, most bude přece za půl roku opravený. To se samozřejmě nestalo a stavba byla zastavena. Bombardovali jsme město tedy žádostmi, například o pokácení nebo označen stromů. Na město se to nakonec sneslo z více stran, lidé dokonce přišli i na zastupitelstvo, tak přistoupilo k realizaci nějakých věcí, o kterých my jsme mluvili už od začátku. My jsme tudy jezdili denně, věděli jsme tedy, co je potřeba. Třeba obyčejné odrazky na svodidla. Je to ale také jedna z mála věcí, za kterou město nemůžu pochválit. Nerada kritizuji, ale jednání s městem o Švehláku bylo, jak když házíte hrách na zeď. První rok nebylo vůbec ochotno podat pomocnou ruku a všechno přehazovalo na Správu a údržbu silnic. Dávalo od toho ruce pryč, protože to nebyla jejich stavba.  Před minulou zimou se to ale změnilo a některé věci se povedly. Hlavně zprůchodnění Švehlova mostu pro pěší a následně i zpevněná, i když nakonec bohužel neosvětlená, pěšina vedoucí od Hotelu Lázně k restuaraci Pintovka. Letos v létě jsme opravdu s radostí uvítali otevření mostu pro veškerou dopravu.

O správu Horek se hodně staráte. Dostáváte za to zaplaceno?

J.S. Mohli bychom si vyplácet odměnu, ale za těch dvanáct let, co jsem v samosprávě, nepamatuji, že by to někdo udělal. Každý to dělá dobrovolně, jsme Horečáci a Horkám se věnujeme ve svém volném čase.

Na co se na Horkách do budoucna nejvíc těšíte?

K.T. Myslím, že se nám tu moc hezky žije. Úplně nejlepší to ale bude, až se postaví obchvat, propojka od Tesca na Slapy. To se nám uleví, jako se ulevilo Náchodu se stavbou dálnice na Prahu. Doufám, že se toho dočkám, než půjdu do důchodu.