V Nasavrkách se podle místních obyvatel tradice dodržují stále poctivě. “Poslechneme koledu nebo básničku, vyšupají nás, a my nabídneme něco zakousnout nebo zapít. Dáváme výslužku, vajíčka, sladkosti, linecké sušenky a každý dostane mašličku na pomlázku. Přátelé s námi posedí na kávě a děti si hrají na dvoře. Začíná se kolem osmé a končí se v poledne,” popsala Kristýna Mayer Sluková.

V Náchodě se ke koledě připojují tatínci s dětmi. Společně obcházejí příměstskou část, kde se snaží udržet velikonoční zvyky. “Dost často nás mrzí, když obcházíme domácnosti a lidé, i když jsou doma, neotevřou. Stačilo by říct, že o koledu nemají zájem. Ale potěší nás i případy, kdy se lidé dokážou vrátit domů, jen aby se koledy zúčastnili,” řekla kolednice Ema Hejná.

Ve Mlýnech u Choustníku prošli koledníci celou obec včetně kopce zvaného Pokrupárna. Děti dostávaly sladkosti a užily si čas na lanovce, trampolíně a při hrách v přírodě. “Nechtělo se jim od nás, více než koleda je zajímalo dětské hřiště, co jsme vytvořili pro naše vnoučata na zahradě. Děti si zaskákaly na trampolíně, sjely si na lanovce, pohoupaly na houpačkách a když měly pokračovat k sousedům, říkaly že se jim nikam nechce,“ prozradila Hana Pokrupová.

V Chrboníně mají tradice lehce odlišný průběh. “Ve čtvrtek v šest večer se začíná s řehtáním. U každého křížku se zastavujeme, děti pokleknou a chvíli čekají, dospělí se pomodlí. V pátek se řehtá ráno v šest, v poledne a znovu večer. V sobotu ještě ráno v šest, pak se děti nasnídají a vydávají se koledovat dům od domu,” popsala Monika Pychová. Podle ní mají děti radost nejen ze sladkostí, ale také z drobných finančních příspěvků, za které si později mohou něco koupit.