Jaroslav Liška se začátkem nového roku vrátil tam, kde na střídačce univerzitního výběru začínal – do Turína. „Zdolat Kazachstán, všechny favority, a pak prohrát s Ukrajinou v prodloužení, to je prostě trochu sportovní tragédie. Pro tým i pro nás, protože myslím, že se nám podařilo udělat solidní výběr. Kluci fárali dobře, ale zrovna to utkání, které bylo nejdůležitější, se nám nepovedlo,“ říká upřímně Liška, když se ohlíží za univerziádou.
Opanovat skupinu, to byl husarský kousek, který už se jednou Liškovým svěřencům v minulosti povedl. „Ve Španělsku,“ vzpomíná si kouč, ale jedním dechem doplní, že tam nebyla mezi soupeři Kanada, tudíž měli Češi cestu o něco snazší. Zámořské výběry jsou vždycky obávanými protivníky, a hlavně výběr javorových listů byl na univerziádách pro bývalého extraligového kouče (ještě dnes pedagog vypomáhá u základny Motoru, pokud mu to rozvrh dovolí) osudovým soupeřem. „Tentokrát musím říct, že hlavně gólman podal vynikající výkon. Měli jsme taky trochu štěstí, ale na druhou stranu jsme zvládli s Kanadou bruslit a hráli jsme kondičně, což po dvaceti letech byl další úspěch. Kanaďani drží systém, během turnaje jdou nahoru a pak to prokážou na konci, kdy jsou nejsilnější, nejkompaktnější a mají dovednosti. Můžeme je porazit, nemůžeme je porážet,“ komentuje Liška čerstvý skalp země, odkud hokej pochází.
Naopak duel proti Ukrajině Čechům nevyšel. „Udělali jsme dvě dílčí chyby a dostali góly z přesilovek. Pak přišla technická chyba, kdy nám proměnili nájezd. Za zalehnutí kotouče v brankovišti bylo nařízeno trestné střílení. Byl to takový den blbec. Kdybychom si ho vybrali ve skupině, tak bychom šli třeba na Slováky. Možná…,“ krčí rameny někdejší manažer mládeže Motoru či Chomutova. V zápase o umístění se Kazachstánu povedla odplata, takže sladká tečka ve stylu italského dezertu se nekonala, naopak zůstala hořká příchuť. „Tahali jsme se do stavu 2:2, pak nám dali gól na 3:2, z úhlu nešťastný na 4:2 a naši kluci už v sobě nenašli morální sílu, aby takový výsledek dotáhli,“ líčí 64letý rodák z Tábora. „Šesté místo je určitě zklamání, mysleli jsme na vyšší příčku,“ připouští Liška a připomene paradox v souvislosti se změnou systému. „Před dvěma roky v Lake Placid jsme přišli s Ukrajinci o postup do finále. Tehdy se hrálo o první dvě místa, odkud se šlo rovnou, a teď, když je čtvrtfinále, vyhrajeme skupinu…“ Jaroslav Liška nevyloučil, že zůstane u kormidla i pro další Hry. „Tým byl dobrý, okysličili jsme jej kluky z Ameriky, z uníverzit: měli jsme gólmana, obránce a tři útočníky. Čtyři hráče nám uvolnily na poslední chvíli kluby z první ligy, druholigoví hráči odvedli své maximum, takže mix byl dobrý, i parta. V tomhle musím hodnotit turnaj úspěšně. Zvládli jsme hrát univerzitní hokej na vysoké úrovni. Určitě patříme mezi týmy, které se mohou pokoušet o medaili, ale potřebujeme k tomu mít i trochu štěstí,“ podotýká zkušený kouč.
Překvapivou porážku od Ukrajinců vidí Liška v jiném světle než fanoušek usazený doma v křesle: „Nakonec porazili USA a mají bronz! Takže když tady slyším hlasy, že jsme prohráli s Ukrajinou… Porazila nás v Lake Placid a podle mne to byl podobný tým, který je spolu, někde se připravuje pohromadě. Neznám přesně jejich systém, ale pořád je to taková ta ruská hokejová škola – a my měli dva soupeře tohoto charakteru. Kazachstán má sportovce z jedné univerzity,“ ví trenér, že na akademické ledě jsou karty rozdány jinak než na mistrovství světa.
Drahý kov Čechům už dlouho uniká. Naposledy vezli stříbro z Innsbrucku. Psal se rok 2005. „Udělali jsme od té doby pár čtvrtých míst. Je to trochu skličující,“ připouští kouč. Už samotnou účast považuje za příjemný moment kariéry každého vysokoškoláka. „O atmosféru studenti nepřijdou, zahájení a všechny ceremoniály jsou i kulturním zážitkem. Akorát je škoda, že jsme bydleli asi třicet kilometrů od Turína, organizovaná doprava neexistovala, autobusy ani auta, takže jsme se na jiné sporty nedostali. Kluci opravdu po celou dobu znali jen hotel a zimák,“ chybělo akademikům ubytování ve stylu olympijské vesnice, aby si událost lépe užili.
Z Univerzitní ligy ledního hokeje pozval trenér Davida Jindru, oporu Univerzity Karlova Kings Prague. Jindra současně hraje i za Mostecké Lvy, jinak dostali v nominaci přednost studenti z kvalitnějších amerických univerzitních soutěží a zástupci domácích lig pod hlavičkou svazu. „Kluci, co byli nominováni z druhé ligy, byli z Příbrami, která hraje na druhé příčce, a Pepík Hasman tam splnil roli snajpra. Dal plno gólů,“ nastínil Liška, jakou výkonnost požadoval pro zařazení do výběru, a ujistil, že skautingu věnoval spoustu času. „Jak začala v září sezona, a vlastně ještě když na jaře soutěže dojížděly, jsem je poctivě sledoval. Viděl jsem plno zápasů! A měli jsme ještě jedno varské soustředění, kam jsme pozvali víc hráčů. Mám kolegu, s nímž jsme zvažovali, co a jak, a z toho pak vzešla konečná nominace. Nedělali jsme ji od stolu,“ zdůraznil hlavní trenér Jaroslav Liška.
V obraně nastupoval odchovanec Motoru, táborský Jiří Remta. Přispěl dvěma góly. „Předvedl spolehlivý výkon. Technický, inteligentní hráč,“ zhodnotil beka Liška. Jediným zástupcem krajské ligy a také univerzitního celku Black Dogs Budweis byl Marek Dvořák. „Jel jako třetí gólman, věděl to a splnil, co se od něj chtělo. Fajn kluk. Udělal nám technické věci, vypomohl realizačnímu týmu tím, že dělal na iPad video,“ ocenil trenér mladíkův příspěvek. Gólman Vimperka si nominace považoval, i když zápasy trávil v civilu v hledišti. „V univerzitní lize, kterou s klukama hrajeme, máme hokej ke škole, ale tady to mělo jinou úroveň. Servis, který měl tým na univerziádě, byl profesionálnější a já jsem rád, že jsem si to mohl vyzkoušet. Bylo to pro mě něco nového, moc jsem si to užil,“ chválil si Marek Dvořák. Ten natáčel zápasy a o přestávce mezi třetinami spěchal s materiálem za trenéry. „,Měli jsme vynikající partu, sedli jsme si a mohli něco uhrát, akorát nám nevyšel jeden zápas, a to nás stálo lepší umístění,“ posteskl si Marek Dvořák.
Další členové výběru, kteří prošli jihočeskými kluby, očima Jaroslava Lišky – Matěj Kolda (odchovanec Strakonic, nyní Baník Příbram, v turnaji 1+3): „Šikovný centr, dobrý na buly. Charakterově výborný, kreativní v přesilové hře. Měl by zapracovat na zakončení.“
Michal Kalista (odchovanec Č. Krumlova, nyní Kralupy nad Vltavou, 196 cm/95 kg): „Perspektivní brankář, ročník 2004. Nejmladší hráč. Dostal příležitost ve dvou zápasech a myslím, že nezklamal. Pokud bude chytat, může jet ještě na dvě univerziády.“
Výsledky akademického výběru ČR v Turíně – základní skupina: – Kazachstán 3:1, – Jižní Korea 5:1, – Švédsko 3:2, – Kanada 2:1 p.p. Pořadí ve skupině A: 1. Česko 11 b, 2. Kanada 9, 3. Kazachstán 7, 4. Jižní Korea 2, 5. Švédsko 1. Čtvrtfinále: Česko – Ukrajina 3:4 p.p. O 5. místo: Česko – Kazachstán 2:5. Konečné pořadí turnaje: 1. Kanada, 2. Slovensko, 3. Ukrajina, 4. USA, 5. Kazachstán, 6. Česko, 7. Japonsko, 8. Jižní Korea, 9. Švédsko, 10. Polsko.
.