Útočník Black Dogs a student VŠTE v Českých Budějovicích šel v semifinále Univerzitní ligy proti pražským Falcons (4:2) tomuhle příběhu naproti, když z „Gulašovy“ parkety proměnil přesně tu šanci, kterou proměnit měl, aby jeho tým urval vyrovnaný zápas pro sebe. V oslabení, za stavu 2:2, osm minut před koncem třetí třetiny. „V tu chvíli jsem nepřemýšlel a vystřelil. Nechtěl jsem si puk zpracovat, nebyla jiná možnost, než rychle vystřelit, protože jinak by se gólman přesunul,“ vysvětloval Jaroslav Pouzar junior. Jednou z podobné pozice nedal, v pokleku s pravým kolenem u ledu mu střela nevyšla. Za další pokus už sklidil gratulace.

Mladý forvard odehrál většinu sezony v dresu Písku. V říjnu dal rozdílový gól v zápase s Kralupy, ale na univerzitním ledě se mu daří víc – za sedm zápasů má na kontě víc branek než za třicet startů ve druhé lize, a bodů už má skoro stejně. Liga vysokoškoláků mu jde k duhu. „Hraju tu s klukama, se kterými jsem dřív hrál juniorskou soutěž v Motoru, takže si s nimi víc rozumím, a určitě tu dostávám víc prostoru než v Písku,“ potvrzuje Pouzar, že mezi kamarády v budějovickém týmu pookřál. Play off u Otavy vynechal a přesunul se do kabiny Black Dogs, které v sobotu 5. dubna čeká na Chodově druhý zápas semifinále. Pokud ho zvládnou, poprvé si vybojují šanci bojovat ve finále, kde už čeká na soupeře obhájce UK Kings Prague. „Když do toho půjdeme jako doma posledních deset minut ve třetí třetině, tak tam musíme vyhrát! Nevezmeme si sérii zpátky domů, to neexistuje, my to tam prostě uhrajeme!“ prohlašuje odhodlaně syn legendy.

Sezona graduje a Pouzar v tuhle chvíli neřeší, jakou soutěž bude hrát od září po svých třiadvacátých narozeninách. Netají se ale přáním dál nastupovat s vysokoškoláky. „Rozhodně, protože tu dostávám dost prostoru, zahraju si a je tu fajn parta,“ podotýká. „A uvidíme, kam mě nohy donesou, jestli to zkombinuju s nějakou druhou ligou nebo krajem,“ krčí rameny odchovanec Motoru. Na Hluboké možná zavětří. Pouzar mladší v dresu Rytířů na ledě Kuki arény, kde ukončil kariéru místní patriot a tátův hokejový parťák Miroslav Dvořák? Zajímavá představa. „Mají tam stavět nový zimák, že jo?“ reaguje útočník. Řada studentů nastupuje právě v kraji. „Netlačím to někam natvrdo, ale chci si zahrát hokej, ne někde sedět,“ zatím v obecné rovině odkrývá plány Pouzar mladší.

Možnost hrát a trénovat v Hokejovém centru Pouzar bere jako příjemný bonus. „Samozřejmě mi to dodává ten feeeling, že jsem v aréně, která se jmenuje po tátovi. Je to jako doma,“ líčí s úsměvem své pocity. I po změně majitele zůstal zachován odkaz mistra světa a vítěze NHL, který dal hale život. Vejdete do vestibulu a připadáte si jako v soukromé síni slávy. Tu je zasklený dres, hned vedle výstava trofejí a obří fotografie, kde Pouzar pózuje se Stanley Cupem. Pondělní bitvu sledoval z restaurace nad brankou, do které syn poslal vítěznou střelu. „Snaží se chodit, jak může, jakmile mu to zdraví a osobní život dovolí. Do Písku se taky hodněkrát přijel podívat. A nejenom táta, ale celá rodina, prarodiče a mamka,“ popisuje mladík, který si jediný start v extralize za Budějovice připsal v den, kdy Jaroslav Pouzar slavil sedmdesátku. A jako všichni synové slavných otců by se podepsal pod tvrzení, že nosit na zádech známé jméno bývá někdy kříž.  „Řekl bych, že v tomhle to máme o něco těžší. Protože všichni, a vlastně určitě i táta, ode mne čekali, že budu hrát bůhvíkde, že jo… Ale zavedlo mě to sem a já jsem spokojen s tím, co mám. Momentálně si nestěžuju, vůbec,“ konstatuje zvesela Pouzar mladší a chválí si, že se mu daří spojit hokej, studium vysoké školy, a dokonce trénování. „Soukromě trénuju děti, i když není jednoduché všechno stihnout.“

Na VŠTE studuje management, řízení lidských zdrojů, a obor přímo volá po tom, aby mladík jednou převzal rodinné fitness na sídlišti Vltava. Nabyté vědomosti jistě zúročí. „Ale do budoucna bych to rád směřoval úplně jinam. Láká mě kriminalistika,“ překvapí Jaroslav Pouzar mladší. „Ten obor mě zajímá. Policie a všechno okolo,“ prozradil na sebe. Nemusí být kdovíjaký detektiv, aby vydedukoval, že tátu nedoprovodí do Síně slávy IIHF. Ale zároveň toho umí dost na to, aby v nižších patrech bavil hokejem. Co na tom, že třeba v kraji, o Pouzarovi jr. ještě uslyšíte.