Koupila jsem si loni novou plácačku a jestli jsem plácla za celý rok jednu mouchu a pár vos, možná nějakého komára, tak to bude moc. Moje babička bydlela ve Strakonicích v domečku na Medové kaši, dnes Stavbařů, a jak začalo jaro, už visela od lustru mucholapka. Stovky much za sezonu se tam lapily, děda měl pořád nové ruličky v zásobě.

Druhá babička bydlela na vsi, tam měla mucholapku taky a mouchy upřímně nesnášela, přikrývala všechno, nic nesmělo být na talíři volně, ani skýva, natož buchtička. Musím se smát při vzpomínce, jak s plácačkou naháněla ty „svině muší.“ Miliony much nám v republice hynuly na lepu, ale paradoxně neubývaly.

Teď abych se na mouchu doma pomalu těšila, za chvíli nebudu vědět, jak taková živá masařka vypadá. Měla jsem loni v létě doma naložený domácí sýr, pěkně v teple kuchyně na desce, přikrytý plátýnkem, voněl nádherně. A myslíte si, že jsem viděla kolem mouchu? Ani to je nenalákalo. Nechápu.

Od dvaceti let jsem jezdila na kole i na mopedu, s brýlemi na očích, sem tam se mi na ně nějaká ta moucha či muška přilepila. Pamatujete, kolik bylo rozpláclých much na předním skle aut? A určitě si pamatujete na fór – jak se pozná veselý motocyklista? Podle nalepených mušek na předních zubech. Garantuju vám, že teď se můžete smát na celé kolo a váš chrup bude nedotčený.

Všude chybí voda, třeba přijde i čas, kdy místo bazénů budou zase zpátky ve větší míře komposty a hnojiště. A protivné mouchy, jeden z nemilých i nejobtížnějších druhů hmyzu, se k nám s láskou vrátí… Otázkou je, jestli v té době seženeme mucholapky?