Její úterní vernisáž měla velice přátelskou atmosféru, protože se stala i příležitostí popřát autorovi k nedávným 80. narozeninám. Právě toto jubileum vedlo galeristku Bohuslavu Maříkovou k nápadu oslovit Jaroslava Kláska a požádat ho, aby se ponořil do svého rozsáhlého archivu. „Vybrat asi třicet pět fotografií pro mě vůbec nebylo snadné. Pojal jsem to chronologicky: začal jsem Šumavou z osmdesátých let a končím Čínou,“ vysvětlil autor, který dává divákům nahlédnout do dvaceti zemí světa.

Naposledy měl v Galerii Nahoře před deseti lety výstavu nazvanou Všichni lidé jsou jeden svět, kterou pojal jako fotografické svědectví o životě různých národů. Proto tentokrát hledal jiný úhel pohledu a vybral různé tváře krajiny, jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Ani na aktuálně vystavených snímcích ovšem nechybějí lidé, specifickou „krajinu“ našel autor dokonce na indonéském ostrově Sumatra – a to při pohledu na tropickou rostlinu Rafflesia arnoldii, která má největší solitérní květ na světě.

Právě možnosti cestovat, které se naskytly po roce 1989, ho velmi inspirovaly a přinesly mu spoustu splněných fotografických snů. Toto téma bylo silným pojítkem i mezi návštěvníky vernisáže, protože řada z nich si vybavila, jakým zázrakem se tehdy pro ně stalo otevření hranic a šance svobodně poznávat cizí země. „Ze svých cest po čtyřech kontinentech, což je Austrálie, Asie, Amerika a Evropa, přivezl autor mnoho výborných fotografií lidí a skvělé fotografie krajin. Tato výstava je věnována různým podobám krajiny na různých místech naší planety a představuje to nejlepší z jeho krajinářské tvorby,“ shrnula kurátorka.

Láska k cestování fotografa nikdy neopustila, avšak plánovanou cestu do Jižní Ameriky se mu už uskutečnit nepodařilo – nejdřív kvůli zdraví a když se pak vyléčil, nastalo období covidu a cestovat se nesmělo. Nyní už mu kondice daleké cesty nedovoluje, ale jeho fotografie jsou vydatnou zásobou vzpomínek. „Vyjeli jsme do světa hned, jak to šlo, a jsem za to moc vděčný. Každá země mi přirostla k srdci – třeba Indonésie, Vietnam či Kuba, ta byla obzvláště fotogenická. Bylo dobře, že jsme ji stihli navštívit včas,“ zavzpomínal autor, který rád cestoval s manželkou. „Na Kubu máme krásné vzpomínky i díky hudbě kapely Buena Vista Social Club. Na vlastní uši jsme tam slyšeli hrát její členy, dokonce i písničku na moje přání, což bylo tak krásné a dojemné, že na to nikdy nezapomenu,“ svěřila se Jaroslava Klásková.

Autor vystudoval elektrotechnickou průmyslovou školu a fotografování se stalo jeho celoživotní zálibou a vášní. Stal se členem legendární tvůrčí skupiny FOTOS, která byla založena v roce 1963 a nesmazatelně se zapsala do celostátního povědomí fotografického dění u nás. Nyní je členem Svazu českých fotografů a České federace fotografického umění. Účastnil se mnoha celostátních i mezinárodních soutěží a získal prestižní tituly „AFIAP“ (Artiste FIAP de la Fédération Internationale de l’Art Photographique) a EFIAP (Excellence FIAP de la Fédération Internationale de l’Art Photographique). Kláskovy fotografie mohli návštěvníci galerií obdivovat na čtyřech stech kolektivních, čtyřiceti klubových a jednadvaceti samostatných výstavách. Jeho snímky jsou zastoupeny ve sbírce Svazu českých fotografů, v Národním muzeu fotografie v Jindřichově Hradci a v mnoha soukromých sbírkách u nás, v Rakousku, Německu a Švédsku.