Zejména dříve narozené chytne výstava nejspíš za srdce. Uvidí svůj někdejší slabikář či zpěvník, spoustu školních pomůcek a ti, kteří ještě sedávali v lavicích s kalamářem, se do nich mohou na chvíli vrátit. Celá jedna vitrína je věnována fotografiím škol, které už zanikly. Buď úplně nebo jsou v jiné budově – najdete tam školy v Dmýšticích, Sobědraži, Jetěticích, Oseku, Líšnici, Hrejkovicích, Božeticích, Hodušíně, Přeštěnici, ve Zběšičkách, Srlíně, Rukávči, Chrástu, Přeborově, Kučeři, Jickovicích ebo Veselíčku, ale i původní školní budovy v Kovářově, Chyškách, Sepekově či Bernarticích. Počtete si, co ve škole zakazoval školní řád třeba v roce 1910. Žáci například už v tehdejších dobách nesměli ve škole kouřit! Ale do třídy také měli kráčet zvolna a jeden z vystavených školních řádů pak důsledně vyškrtal povinné modlení. 

Doporučujeme si prohlédnout i poslední vitrínu na přilehlé chodbě, kde se nenápadně ukrývají školní vysvědčení milevského starosty Ivana Radosty, ředitele gymnázia Petra Bardy, ředitele 1. základní školy Martina Hrycha a ředitele muzea Vladimíra Šindeláře. 

Výstava bude otevřena denně kromě pondělků až do 13. listopadu. V příštích Milevských novinách se čtenáři dočtou víc, i to, které vystavené exponáty nejvíc zaujaly přítomné kantory, kterých se tentokrát sešla opravdu velká množina… Á propos, pamatujete, kdy o množinách diskutoval celý český rodičovský národ? Asi tak jako dnes o povinných přijímacích zkouškách či státních maturitách.