Kdy jste začala být aktivní při záchraně koček?

Od mala jsem někde zachraňovala zvířata a jako dcera myslivce a vnučka zemědělce jsem byla stále mezi zvířaty. Ale už tehdy jsem vnímala, že potřebují péči. V první třídě jsem tajně prohlížela mámě kapsy a střádala na to, abych si mohla koupit od spolužáka koťátko za 40 korun. V tom stejném věku jsem odvázala u dědy psa ze řetězu, vykoupala ho ve vaně a potom zabalila do čistých peřin. Za to jsem dostala na zadek. Od štěněte do stáří jsem dochovala dva psy, jednoho jsme adoptovali a jedna čuba s námi stále žije. Ale pak jsem si začala více všímat situace kolem koček. Když venku někde pobíhá pes, tak ho každý vidí. Může být nebezpečný a lidé to řeší. Ale kočky jsou zvláštní stvoření. Spousta lidí si myslí, že kočka někomu jen utekla, že se zase vrátí. Nebo se jí štítí, když je ve špatném stavu. Kočky jsou komplikovanější, dostává se jim méně pozornosti a zaslouží si naši pomoc. Žila jsem na okraji Budějovic, kde lidé každý rok vyhodili nějaké kočky nebo koťata. Tam jsem začala hledat kočkám první domovy. A odtud máme naše první kočky, které jsme si nechali. Bude jim už skoro deset let. Pak jsem přišla do Písku, kde jsem začala situaci ohledně koček sledovat. Časem jsem zjistila, že obce odváží kočky do Siriusu v Záhoří, jediného azylu široko daleko, kde se kočkám dostalo pomoci a péče. Ale kočky tam zůstávaly dlouho, často do konce života. Naší strategií je každé krotké zachráněné kočičce najít nový domov. Již deset let funguje v Českých Budějovicích spolek dobrovolníků na záchranu opuštěných koček, což byl náš vzor. Před dvěma lety vznikl v Českých Budějovicích městský útulek pro kočky a před rokem byl založen i v Táboře. Je to zoufale málo, protože každé město by mělo mít ošetřeno, kam opuštěnou, zatoulanou, zraněnou kočku umístit.

S jakými kočkami pracujete?

Jsou to dva typy koček. První je skupina plachých koček, které se po případném ošetření a kastraci vypouští zpět do lokality odchytu, kde funguje někdo, kdo kočky krmí. Ve druhé sortě jsou krotké kočky, kterým po vyléčení a kastraci hledáme nové domovy. Problém je, že nechtěných koček je moc.

Veterinární péče není levná. Kdo hradí ošetření koček?

Je to jedna z nejdražších položek. V minulosti jsem ošetření hradila sama, když jsme ještě nefungovali v takovém rozsahu. V Písku se podařilo docela dobře domluvit s odborem životního prostředí a zorganizovat kastrační program. Kastraci a léčbu kočky odchycené v Písku hradí v současné době město, což je velká pomoc. Žrádlo jsem donedávna hradila také sama, ale v letošním roce se situace zlepšila. Od listopadu se změnily zákony a teď jsou všechna zařízení nám podobná z pohledu zákona útulky, navíc jsme se nechali zapsat jako spolek. Díky tomu se nám ale z projektu Click and Feed podařilo získat krmivo, o Vánocích jsme dostali další dárky od našich podporovatelů. Teď už se situace s krmením vyvíjí pozitivně. Věřím, že spolek se bude dál rozvíjet. Určitě bych ale nechtěla, aby do budoucna suploval obecní útulek. To není možné. Doufám, že naše činnost je takový odrazový můstek k tomu, aby útulek ve městě časem vznikl. Ale záleží to hlavně na občanech a zastupitelstvu. Určitě by bylo dobré, aby se spojili lidé, které tato problematika zajímá a kteří by zastupitelstvu předložili svůj plán. Kastrační program sice pěkně funguje, ale nemyslím si, že by se situace výrazně lepšila.

V čem je největší problém?

Problém je lidská nezodpovědnost obecně. Lidé se naučili zvířata vyhazovat. Nechápu, kteří lidé toho mohou být schopní, ale je to naprosto běžné. Kočka je teritoriální zvíře, takže je vyloučené, aby dvě malá koťata z ničeho nic seděla na stromě u vrat někde v jiné části města. Další problém je, že lidé nenechají kočku vykastrovat a množí nechtěná koťata. Velké množství koček potom obtěžuje sousedy a majitel obvykle přestává zvládat péči. Nesmyslné jsou i předsudky lidí, kteří odmítají kočku kastrovat. Zraněná zvířata se momentálně v Písku vozí na veterinární kliniku na Mírové náměstí, ale to je také suplování funkce útulku. Dokud tedy není ve městě útulek, velmi by se hodilo rozšířit spolek dalšími depozity. Kdyby měl někdo chuť a chtěl se k nám do spolku Písecké kočky přidat, budeme jen rádi. Práce je opravdu hodně. A úplně postačí, kdyby ten člen depozitoval jednu kočku, která čeká koťata. Nebo by si vzal do bytu jednu, dvě kočičky, kterým se hledá nový domov. Pomoct může i člověk, který umí dobře s Facebookem a mohl by dělat inzerci.

Jak vypadá odchytávání koček? Co je pak nejnutnější zvířeti zajistit?

Abych mohla odchytávat kočky, musela jsem si udělat speciální odchytový kurz. Dnes už v Písku lokality znám a našich krmičů se ptám, jestli jim tam nepřibyla nějaká nová kočka. Místa si také monitoruji sama, případně mi lidé volají, když někdo někam odhodí kočku. Ta místa nebudu popisovat, abych nedávala návody. Když jde o divokou kočku, tak na ni musím nalíčit sklopec. Pak ji vezu domů, následně na veterinu, kde ji prohlédne veterinární lékař. Pokud je kočička zdravá, nechá se vykastrovat. Když je vážně nemocná, musí se nejdřív vyléčit. Podstatné je, že kočky jsou náchylné na infekční nemoci. Kromě těch běžných, na které funguje očkování, jsou to například nemoci FIP, FIV a FeLV. Nebo jsou to různé panleukopénie, kalcivirózy, které jsou strašákem všech útulků. Nebojte, žádná z těchto chorob není přenosná na člověka. Ale je to důvod, proč nedáváme odchycené kočky z různých lokalit dohromady, přísně dodržujeme karanténu, pravidelně dezinfikujeme přepravky a klece. Když máme podezření, tak necháváme testovat kočičky i rychlotestem na kočičí viry. Zatím toto testování hradí náš spolek, protože chceme mít v určitých případech jistotu, když kočky posíláme do nového domova. Mezitím naše svěřence fotíme a snažíme se je inzerovat. Nově máme i webové stránky piseckekocky.cz.

Daří se kočkám hledat nové domovy?

Je to skutečně problém. Lidé, co mají kočky rádi, je už většinou mají. Inzerci se musí pořád někdo věnovat. Sdílíme informace do různých kočičích skupin na Facebooku, na internetové bazary. Snažíme se lidem doporučit, jaká kočka je k nim domů vhodná.

O kolik koček se během roku postaráte?

V roce 2017 jsme přijali celkem 116 koček. Z toho 74 koček bylo vykastrováno, 53 koček a koťat se podařilo umístit do nových domovů. Dvě kočičky bohužel zemřely. Jedna k nám polomrtvá už přijela, druhá zemřela pravděpodobně na masivní začervení. Od ledna 2018 jsme zatím přijali 36 kočiček, jedenáct koček odešlo do adopce a bylo provedeno 30 kastrací. Devatenáct koček se zase vypustilo zpátky do původních lokalit. Důležité je, že ze zákona se má o nalezené a toulavé zvíře postarat obec. Obce tu zodpovědnost často nechtějí přijmout, nejsou na to zařízené. To by si musel kočku nebo psa vzít starosta domů. Nejsou útulky, tak občana s nalezenou kočkou vypoklonkují. Já se pak aspoň snažím zkontaktovat pana starostu obce, ze které se na nás lidé obrátí s nalezenou kočkou. Ptám se ho, jestli by nám pomohl a uhradil na veterině kastraci. A jsem ráda, že jsou rozumné obce, které zákrok zaplatí. Vážím si toho, že jsou tomu někteří starostové nakloněni – jmenovat můžu obec Čížová nebo město Protivín. Jinak s městskou policií v Písku mám dobrou zkušenost. Strážníci jsou vstřícní.

Pozorujete zlepšení situace se zatoulanými a odloženými kočkami?

Možná se to může v čase lepšit, ale myslím si, že naše práce je zatím taková kapka v moři. Když jedna kočka porodí dvakrát do roka koťata, tak si představte tu spirálu, která se rozjíždí. Přála bych si, aby se kočka stala luxusním zbožím. Jak se k nim někteří lidé chovají, není pěkné. Jestli si někdo myslí, že není kastrování potřeba, doporučila bych mu, aby začal sledovat, co to všechno způsobuje. A třeba mi může pomoct s inzerováním koček, které nemůžeme udat. Doporučuji kastrovat kočičky i kocoury. Když nechají lidé vykastrovat kocoura, tak nebude značkovat, utíkat, nebude riskovat rvačku s jiným kocourem a infekční chorobu získanou pohlavním stykem. Navíc nebude vyrábět další koťata. U kočiček je to zásadní. Mám pocit, že tam, kde se kočky nekastrují, o ně občas není ani dobře pečováno. Mezi lidmi přetrvává dojem, že kočce stačí ke štěstí myši a mléko, což není pravda. Zdravé kočce to rozhodně nestačí. A topit koťata není řešení. Jde o týrání zvířete a je klasifikováno jako trestný čin.

Na internetu na facebookové stránce Písecké kočky vzbudil hodně reakcí osud kočky Betty. Můžete její příběh připomenout?

Letos v únoru, kdy panovaly největší mrazy, jela paní Markéta mezi Sedlicí a Mužeticemi a uviděla u silnice kočičku, která byla ve strašném stavu. Byla extrémně podvyživená, byla velice zanedbaná a měla ucho plné krve a špíny. Na sobě měla vajíčka všenek, měla rozlámaný ocas. Paní Markéta si představovala, že si doma najde na internetu číslo na útulek a kočku odevzdá. Byla ale zděšená, že žádné útulky pro kočky nejsou. Vysvětlovala jsem jí, že existuje jen pár lidí, kteří kočkám pomáhají, ale že všichni mají v současné době stop stav a plnou kapacitu. Paní Markétu jsem poprosila, jestli by kočičku mohla nějaký čas takzvaně depozitovat, než se mně uvolní místo. Paní s kočičkou podstoupila nějaká ošetření u veterinářů, a když jsem si ji převzala, musel se vyřešit nádor v uchu, který tam musela mít několik let. Myslím si, že to byl i důvod toho, proč skončila odhozená někde v lese. Nasadila se dvojitá antibiotika, pak následovala operace, kterou prováděla paní doktorka Skalová na Mírovém náměstí. Budeme doufat, že se z toho Betty vyhrabe, naštěstí perfektně žere a přibírá. Radostná zpráva je, že už pro ni máme novou rodinu. Přihlásili se o ni mladí lidé z Písku. Bude v bytě, ale je to už starší kočka a myslím si, že jí to bude vyhovovat. No a 26. května se na její počest bude v Myšticích konat slavnost, což bude osvětová akce charitativního rázu. Betty bude jejím maskotem. Myštický pan starosta akci podporuje, což nás těší.