Jak vás napadlo pustit se do tak velkého plánu?

Inspirovali nás naši přátelé z rakouského chovatelského spolku ve Svatém Floriánu, s nimiž udržujeme kontakty od roku 2000. Viděli jsme, že původně sídlili jen v přístřešcích a dnes mají nový chovatelský areál. Řekli jsme si, že bychom takový také chtěli.

V jižních Čechách prodávají majitelé půdu neradi. Jak se vám podařilo získat pozemek?
Pozemek o rozloze 1,3 hektaru se nám podařilo koupit v roce 2014 od majitelky z Českých Budějovic. Asi by také jinak neprodávala, ale když slyšela, že to je pro chovatele, tak nám vyšla vstříc. V dalších letech obec Záhoří pořizovala nový územní plán a toto území vyčlenila pro účely, které umožní jak výstavbu rodinných domů, tak stavbu našeho chovatelského areálu.

V jakém stadiu je budování areálu?
Zatím se na našem pozemku nic neděje, ale už jsme po dohodě s dopravní policií a majitelem komunikace rozšířili před vjezdem na tento náš pozemek silnici 1/29, aby se tam jednou dalo bezpečně odbočovat. Rozšíření komunikace stálo 1,8 milionu. Máme územní rozhodnutí na celý areál včetně stavebních parcel. Získali jsme stavební povolení na rozšíření silnice I/29 a to je už zkolaudováno. Stavební povolení je taky vydáno na páteřní komunikaci v budoucím areálu. V ní povedou sítě – elektřina, plyn, voda. Přípojky na svých pozemcích si jednotliví majitelé parcel pak už povedou sami. Páteřní komunikaci bude na jaře stavět firma Uniko. Pokud jde o výstavní halu, tam jsme před dokončením projektu, budeme žádat o vydání stavebního povolení a poté bude následovat výběr zhotovitele. Chceme začít stavět letos a halu dokončit v roce 2023.

Jak jsou parcely velké a je o ně zájem?
Parcel je šest a mají rozlohu od 800 do 1300 metrů čtverečních. Pět jich je zamluveno a jedna už je prodána. Výtěžek z prodeje použijeme na stavbu výstavní haly.

Usilovali jste o dotaci na tuto akci?
Jednali jsme na třech ministerstvech, žádnou státní dotační možnost jsme bohužel nenašli. Máme ale přislíbeny čtyři miliony korun od Jihočeského kraje, pokud splníme podmínky a vybudujeme sítě.

Jak bude výstavní hala vypadat a jaké s ní máte plány?
Bude mít rozlohu 18 x 48 metrů. Chtěli bychom v hale pořádat okresní i klubové výstavy. Ke klubovým výstavám by ale bylo dobré mít i druhou provozní budovu, která se plánuje vedle haly. Až budeme mít peníze, vybudujeme spojovací koridor a druhou budovu se společenskou místností, klubovnou a v podkroví s ubytovací kapacitou pro hosty výstav.

Vaše organizace se před deseti lety sloučila se základní organizací v Písku a tím získala i výstavní halu u Václava. Proč jste vaši výstavní činnost nerozvíjeli tam?
U písecké haly byl bohužel problém s parkováním, proto jsme se rozhodli halu u Václava prodat a získané prostředky také použít na budování nového areálu v Záhoří.

Loni jste oslavili 60 let existence chovatelské organizace v Záhoří. Kde se chovatelské výstavy pořádaly během její historie?
Původně bývaly ve farském dvoře, pak v parku, v místě, kde dnes stojí základní škola, a když jsme v roce 1979 získali po organizaci Svazarmu do užívání dům číslo 12, který lidé znají jako současný areál chovatelů, odvedli tam členové organizace spoustu práce, abychom vybudovali prostor pro setkávání a v zadním traktu výstavní prostor. Pamětníci si vzpomenou, že tam bývala i líheň kuřat a výnosy z jejich prodeje jsme používali na opravy tohoto domu, který se nám v roce 1982 podařilo odkoupit.

Kolik členů stálo u zrodu vaší organizace a kolik jich máte dnes?
Základní organizaci chovatelů založilo 1. května 1960 jedenáct chovatelů včetně tehdy čtrnáctiletého Františka Opavy a desetiletého Pavla Ťupy. V současnosti máme k šedesáti členům.

Zmínil jste, že vás inspirovali přátelé z Rakouska. Má jejich činnost nějaké odlišnosti?
Tak především jsem zjistil, že povolovací agendu tam musejí mít daleko jednodušší. Přátelé nám výstavbu svého areálu prezentovali slovy: „Došli jsme za starostou obce a ten všechno vyřídil.“ U nás to tak jednoduché není. Pokud jde o chovatelskou činnost, tak ve Svatém Floriánu mají méně členů i méně zvířat. Když pořádají výstavu, dotujeme ji hodně našimi zvířaty. Bohužel koronavirová epidemie teď výstavy znemožnila. Jinak jsme na tamní výstavy hodně vozili králíky a drůbež, oni k nám zas hlavně holuby. I jednotliví chovatelé mezi sebou spolupracují. Chovatelská tradice je v Rakousku hodně silná, každý chovatelský spolek má svůj prapor, své typické oblečení. Když otevírali chovatelé ze Svatého Floriánu svůj nový areál, kráčel tam velký průvod i s hudbou.

Na jaká zvířata se tamní chovatelé zaměřují?
Podobně jako my, chovají králíky, drůbež, holuby a hodně se tam věnují okrasnému ptactvu.

Co chováte vy?
Zaměřuji se na králíky s rhönským zbarvením. Například malé berany rhönské máme jen dva chovatelé v republice. Z drůbeže chovám plymutky modré a plymutky stříbrně koroptví vlnité a z holubů rysy modré šupinaté.

Bylo chovatelství ve vaší rodině tradicí?
Já se chovatelství věnuji 55 let, takže jsem začínal jako kluk. Tradice to u nás nebyla. Na vsi se zvířata chovala ke konzumaci, ne pro objíždění výstav. Když ale desetiletý kluk dostane na výstavě čestnou cenu, tak ho to chytne. Vidíme, že děti z chovatelských rodin pokračují v tradici v Rakousku a mají jich tam i víc. U nás to bývá spíš tak, že si děti doma vybojují, když chtějí nějaké zvíře chovat. Není to ale jednoduché se o zvíře každý den starat. V naší 60 členné organizaci jsou děti jen čtyři.

Právě jste nastoupil do důchodu. Takže se budete věnovat chovatelství a stavbě areálu naplno?
Dokud jsem byl ve funkci na odboru výstavby, žádost o stavební povolení na halu jsme ani nechtěli podávat, abych nebyl ve střetu zájmů. Ostatní části stavby povolovaly odbory dopravy, životního prostředí nebo kraj. Teď už jsem mimo, takže o stavební povolení na halu chceme brzy požádat a doufám, že příští rok ji dokončíme.