„Dlouhodobě to vedl pan Josef Špica, ale protože se teď ze zdravotních důvodů nemůže s námi účastnit, tak to prozatím organizuji já. Je to několikaletá krásná tradice – výprava se vždy v sobotu nejblíže k úplňku vydá do okolí Veselí nad Lužnicí, posedí v restauraci a čeká, až vyjde Měsíc. Pak se vracíme zpět do Veselí. Jednou se nám dokonce stalo, že jsme přišli do hospody, kde se zrovna konal myslivecký bál,“ popsal Ladislav Sýkora.
Dříve měli účastníci vlastní průkazky, do kterých dostávali za každou účast razítko. Konaly se také vánoční besídky s hudbou a v prosinci chodci krmili zvířata. Za organizace Marie Hadravové se chodilo vždy přesně v den úplňku, což se ale neosvědčilo, tak se nyní schází opět v sobotu. Skupinu pokaždé vede jeden z účastníků procházky. Tentokrát se procházky zúčastnilo jen pět lidí. Podle Martiny Sýkorové však v nejlepších letech chodilo i kolem třiceti výletníků.
„Chodců za úplňku se účastním už šest let. Chodím moc rád, a to i často sám, protože jednou za měsíc je to pro mě málo,“ prozradil Josef Makovec z Veselí.
„Dokonce na podzim, když bylo hodně hub, jsme je při procházce viděli a mohli bychom je sbírat. Košíky jsme ale neměli, takže jsme nakonec nic nesebrali,“ vzpomíná s úsměvem Martina Sýkorová.
Výprava měla původně namířeno do Žíšova, kde však byla místní hospoda uzavřena, protože obec vypsala výběrové řízení na nového provozovatele. Chodci se ale nechtěli vzdát plánované trasy, a tak se rozhodli dojít do Žíšova a poté se vrátit zpět do Veselí, konkrétně do místního kulturního domu. Měsíc tentokrát bohužel vidět nebyl – poprvé od obnovení tradice po covidové pauze.